Roztroušená skleróza může ovlivnit i kognitivní funkce. Prevencí je aktivní život

Dochází ke zhoršení kognitivních funkcí u každého pacienta trpícího roztroušenou sklerózou?

Rozhodně ne. Poruchy kognitivních funkcí se objevují zhruba u 30 až 50 % z nich. Záleží přitom na mnoha faktorech, například na tom, kde má daný člověk zánětlivá ložiska nebo jaký je celkový stav atrofie jeho mozku.

V jakém stadiu nemoci a v jaké formě se tyto poruchy objevují nejčastěji?

Je to zcela individuální. První příznaky lze pozorovat v jakékoliv fázi roztroušené sklerózy. Většinou se jedná o mírnější narušení kognice, které mívá podobu zpomalení rychlosti zpracování informací. Objevit se mohou i počínající potíže s pamětí a pozorností. Více problémů obecně pozorujeme v pozdních fázích nemoci.

Roztroušená skleróza se podle svého průběhu dělí na více typů. Mohou kognitivní poruchy provázet každý z nich?

Ano, mohou se objevit jak u lidí s klinicky izolovaným syndromem, tak například u sekundárně progresivní RS. Jak již bylo řečeno, záleží třeba na poloze zánětlivých oblastí, ale také na délce trvání onemocnění. Čím déle nemoc trvá, tím postupuje celková atrofie, což zvyšuje pravděpodobnost nástupu kognitivních poruch.

Co může člověka s roztroušenou sklerózou na zhoršení kognitivních funkcí upozornit?

Pacient si zpočátku nemusí své potíže vždy uvědomit. Mnohokrát to bývá někdo z rodiny nebo z okolí v práci, kdo u něj zaznamená náznaky zpomalení, ztráty koncentrace či prodloužení času nutného k nějakému úkonu. K prvním projevům potíží s kognicí patří třeba obtížnější hledání slov, než je u zdravých lidí běžné.

Kognitivními poruchami netrpí jen osoby s roztroušenou sklerózou. Je mezi těmito osobami a takto postiženými pacienty nějaký rozdíl?

Problémy s kognitivními funkcemi se mohou objevit z celé řady důvodů, ať již v důsledku nějakého onemocnění, nebo třeba i zvýšeného stresu. Jejich příčinu je nutné vždy pečlivě zvažovat. U pacientů s RS bývá nejčastěji zasažena tzv. rychlost zpracování informací a také epizodická paměť nebo u nich mohou být zhoršeny exekutivní funkce, tedy schopnost a dovednost plánovat, rozhodovat se a tvořit cílevědomé postupy a výkony, řešit problémy, ale třeba i vizuospaciální čili zrakově-prostorové funkce. Někdy to ovlivní práci pacienta, musí se třeba přeorientovat na jednodušší úkony, téměř nikdy však potíže nedosáhnou stadia demence, jako například u lidí s Alzheimerovou chorobou. To je hlavní rozdíl.

Jak se určuje míra závažnosti potíží u jednotlivých pacientů?

Kognitivní funkce a jejich případné poruchy se ověřují za pomoci neuropsychologických vyšetření. Mezi ně patří různé testy, po jejichž absolvování můžeme srovnat stav nemocného s běžnou normou zdravého jedince. Zaměřují se mimo jiné na paměť, na rychlost zpracování informací nebo na exekutivní funkce. Součástí vyšetření je i rozhovor s pacientem s RS – ne vždy má totiž zhoršení kognitivních funkcí na svědomí sama nemoc. Mnoho osob trpí vinou onemocnění depresemi, které pak mají za následek potíže s kognicí. Vyšetření je také nutné konzultovat s nálezem neurologa nebo se zobrazovacími metodami, třeba s výsledky z magnetické rezonance.

Co znamená zhoršování kognitivních funkcí pro každodenní život nemocného a jeho rodiny?

Závisí na tom, jak závažný stav člověka s RS je. Potíže se pohybují od drobných, téměř nepostřehnutelných obtíží po zhoršené fungování v práci až do fáze, kdy pacient potřebuje častou péči rodiny i při jednodušších úkonech. Nutná je trpělivost všech zúčastněných, protože je na vše potřeba více času.

Je u kognitivních poruch možná nějaká prevence?

Předně je nutné říci, že kdysi se tyto kognitivní poruchy nijak zvlášť neřešily – byly brány jako další nepříjemná součást onemocnění. Dnes se jim už věnuje pozornost a snažíme se s nimi pracovat. Co se prevence ze strany člověka s RS týče, v první řadě je nutné, aby se lidé pokusili zvládnout a omezit stres, aby přiměřeně relaxovali a udrželi si co nejdéle aktivní způsob života, přičemž důležitá je hlavně pravidelnost aktivit. Z lékařského hlediska je pak hlavní prevencí snaha léčit lidi tak, aby neměli klinickou (ataky, progrese příznaků) ani radiologickou aktivitu nemoci (nové léze na rezonanci, patologická atrofie mozku). 

V čem spočívá jejich léčba?

Kognitivní poruchy a jejich průběh je různý. Mohou být stěží znatelné a stagnující nebo se jen pozvolna zhoršují. Jindy se objevují v důsledku relapsu čili při opětovném propuknutí nemoci. Takové obtíže se většinou po odeznění ataky zlepší, míra tohoto zlepšení je však opět individuální. K léčbě může patřit trénink toho, co jde pacientům hůře. Pomáhají různá cvičení, individuálně zvolené stimulující činnosti nebo techniky kognitivního tréninku. Kladný dopad může mít i přizpůsobení se situaci a naučení se strategií zvládání zaznamenaných obtíží. Včasná diagnostika kognitivních obtíží může také posloužit lékaři při komplexním zvažování zvoleného léčebného postupu. Kognitivní deficit, který je příčinou snížené kvality života pacientů s RS a může vést i ke snížené pracovní schopnosti, lze správnou léčbou nemoci samotné do jisté míry kompenzovat. Výsledky jsou však u každého člověka jiné.

Kdo u lidí s RS diagnostikuje kognitivní poruchy?

Pacienti s RS jsou většinou léčeni v některém z center pro léčbu roztroušené sklerózy. Při podezření na poruchy kognitivních funkcí je dotyčný svým neurologem nasměrován ke klinickému psychologovi, který provede soubor kontrolních testů.

(hno)