#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS#
Přihlásit se Přihlásit se přes Facebook

Zapomenuté heslo

Nemáte účet? Registrujte se

Vytvořit nový účet uLékaře.cz

Připojte se do komunity uLékaře.cz a získejte přístup k historii všech svých dotazů a odpovědí.
Již máte účet? Přihlaste se zde

Máte Facebook? Ušetřete si čas a jednoduše se přihlaste skrz něj.

Přihlásit se přes Facebook
Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Chcete se přihlásit? Přihlaste se zde
Nemáte účet? Registrujte se

Deprese

Ordinace 28.5.2007

Deprese nepochybně provází lidstvo převážnou část jeho historie. Již starověk znal depresi (příznaky nemoci popisované starými autory se velmi podobají dnešním) a z historek lze odvodit, že melancholii měli v antickém Řecku na svědomí olympští bohové a u židů za ní stál trestající Jehova.

Žena,deprese,smutek,pláč
Žena,deprese,smutek,pláč

Černá žluč

Deprese nepochybně provází lidstvo převážnou část jeho historie. Již starověk znal depresi (příznaky nemoci popisované starými autory se velmi podobají dnešním) a z historek lze odvodit, že melancholii měli v antickém Řecku na svědomí olympští bohové a u židů za ní stál trestající Jehova.

Význačný lékař Hippokrates ve 4. století před naším letopočtem rozpoznal a označil tuto duševní chorobu jako melancholie a předpokládal, že postiženým orgánem je mozek, kde se hromadí nadměrné množství tzv. černé žluče. Lékaři na černou žluč věřili dva tisíce let! Slavný Paracelsus nevěřil na černou žluč a doporučoval spíše látky vyvolávající smích.

#IMG#

Lze říci, že prvním "antidepresivem", které bylo užito lékaři v léčbě deprese bylo opium. Těm movitějším nemocným lékaři doporučovali pobyt u moře, hojnost jídla, pití a užívání sexuálních rozkoší. Není tajemstvím, že deprese postihla i řadu význačných osobností, mimo jiné k nim patřil Poe, Twain, malíř van Gogh, hudební skladatelé Mahler a Schuman.

Jaká je příčina vzniku depresí

Ačkoliv depresi dobře poznáme a umíme ji u velkého počtu lidí i vyléčit, ale bohužel stále není známa její příčina.

V zásadě můžeme depresivní poruchy rozdělit dle uvažovaného původu na dvě skupiny. První je vyvolána známým poškozením nebo onemocněním mozku (úraz, dlouhodobá choroba), již rozpoznanou tělesnou chorobou nebo je způsobena některými léky či drogami. Příčina je tedy u této skupiny známa.

Druhá skupina tzv. primární deprese je spojena s nedostatečným množství látek v mozku, pomocí kterých nervové buňky přenášejí mezi sebou informace. Potíže může, ale také nemusí vyprovokovat psychická zátěž, vůči níž jsou v tomto ohledu někteří lidé geneticky zvýšeně citliví. Depresi může vyvolat i tělesná choroba a tento stav není výjimkou a zejména to platí u straších lidí.

Poruchu nálady mohou způsobit také podávané léky (např. kortikosteroidy, cytostatika, protizáchvatové léky, léky proti početí, neuroleptika, léky proti alergiím, léky pro léčbu zvýšeného krevního tlaku, hypnotika) v těchto případech je nutné upozornit lékaře, který léky ordinoval, aby uvážil jejich změnu či navázal spolupráci s psychiatrem.

Je nesporné, že deprese může vzniknout také v důsledku užívání alkoholu nebo drog (opioidy, sedativa, hypnotika, kokain, těkavé látky). Alkohol sice zpočátku působí úlevu lidem, kteří v depresivním napětí, ale tento efekt je jen krátkodobý.

Jaké jsou příznaky deprese

Lékařským pojmem deprese označujeme psychickou poruchu, která se ve své nejtěžší formě projevuje smutnou a sklíčenou náladou způsobující nemocnému duševní trýzeň a bolest. Na přechodnou dobu dojde k rozvrácení dosavadního pacientova života.

Opravdová deprese je vážná nemoc, která se stává jednou z nejhorších zkušeností, s níž se může člověk během svého života potkat. Tato deprese je chorobným stavem výrazně odlišným od "smutku všedního dne", především vyšší intenzitou a nepřiměřeně dlouhým trváním depresivních příznaků. Jde o nemoc, nikoliv o lenost či nedostatek vůle nebo slabošství.

Deprese není slabostí charakteru, ale duševní poruchou, která není vůlí ovlivnitelná! Svými důsledky postihuje nejen toho, kdo jí trpí, ale i jeho nejbližší rodinné příslušníky. Je provázena sníženým sebevědomím a ztrátou sebedůvěry, beznadějí, pesimistickými výhledy do budoucnosti, bezdůvodnými obavami a úzkostí, pocity méněcennosti a domnělého provinění, myšlenkami na sebevraždu, neschopností se radovat ze zážitků a věcí, které dříve těšily, nezájmem o sebe, o svou práci, rodinu, přátele či své dosavadní záliby a koníčky.

Často slyšíme od pacienta, že přemýšlí o ztrátě smyslu života, o naprostém chybění životního cíle, o ztrátě odvahy žít a poprat se s obtížemi, které ho na cestě životem potkávají. Ovládají ho pocity ztráty vlastní ceny, obavy ze smrtelných nemocí, infarktu, rakoviny, AIDS nebo ze zešílení. Myšlenky jsou zpomalené, odbíhají od činnosti. Většina nemocných v depresi cítí únavu, tíhu, malátnost, vyčerpanost. Výrazný pocit ztráty energie může dosáhnout až takového stupně, že je člověk schopen jen ležet. Někomu bývá nejhůře ráno, jinému naopak večer.

Někteří nemocní si stěžují již ráno na pocit únavy "jakoby celou noc skládali uhlí". Soustředění na aktivitu je zhoršené. Každá činnost, duševní či fyzická, vede rychle k únavě. Mnoho depresivních se předčasně probouzí a není již schopno usnout. Jindy popisují problém s usínáním nebo lehký, často přerušovaný spánek, po kterém chybí pocit odpočinutí.

Co neovlivníte

Již od dětství existuje riziko výskytu deprese, ale přesná čísla určující výskyt deprese v této věkové skupině neznáme, velmi pravděpodobně je procento postižených jen o něco nižší, než je výskyt deprese u dospělých. Velká část nemocných dětí není rozpoznána a tudíž ani řádně léčena, neboť stanovit diagnózu je velmi obtížné. Víme však, že se deprese projevuje u dětí odlišným způsobem, než u dospělých jedinců.

Kolem 10. roku života jsou již popsány stavy podobné potížím dospělých. Dětem nechutná jíst, jsou unavené, stěžují si na bolesti břicha, nudí se, mívají poruchy chování, utíkají z domova či se sebeobviňují. Výskyt deprese je do puberty u obou pohlaví stejný. Před pubertou je poměr mužů a žen přibližně stejný, po pubertě se mění. Z ne dosud jasných důvodů je v dospělosti dvakrát častější deprese u žen. Vrchol výskytu pro obě pohlaví je mezi 25 - 40 lety. Celoživotní riziko pro rozvoj deprese je u žen 20 - 25 % a u mužů 7 - 12 %.

Pomoc lékaře

Duševními chorobami se zabývá psychiatr nikoliv neurolog. Do péče neurologa patří osoby s chorobami nervovými, pokud se neprojevují duševními příznaky (mozková mrtvice, nádory mozku apod.).

Psychiatr používá jako diagnostický nástroj rozhovor s nemocným. Součástí vyšetření může být i vyplnění jednoduchých dotazníků, které mapují problémy. Důležité je, aby k vyšetření přišel pacient vybaven zprávami o dosud provedených odborných vyšetřeních.

Pomoc je třeba neprodleně vyhledat v případě, že nemocný pomýšlí na sebevraždu, dělá mu těžkosti zvládat každodenní povinnosti a ani po delší době se necítí lépe nebo ke zlepšení nálady používá alkohol nebo užívá léky (zde není polykání prášků bez porady s lékařem řešením potíží, problémy, kterých v průběhu nemoci přibývá tím jen odkládá a dočasně zakrývá)!

Se zavedením nových bezpečných tříd léků do užívání a zejména to, že se tyto léky výborně osvědčily při léčbě pacientů, umožnilo, aby některá antidepresiva mohl ordinovat již lékař první linie - tedy praktický nebo závodní lékař. Předpokladem je jeho dobrá informovanost o depresivní poruše a povědomí o možnostech léčby. Ke zdárnému průběhu léčby přispívá velkou měrou důvěra pacienta k lékaři a jejich vzájemný vztah (nazýváme jej terapeutickým) a v tomto případě je výhodou, že lékař zná postiženého (často od jeho dětských let) a také často nejbližší příbuzné nemocného.

Odbornou pomoc je třeba vyhledat v případě, že...

  • pomýšlíte na sebevraždu
  • dělá Vám těžkosti zvládat každodenní povinnosti
  • ani podelší době se necítíte lépe
  • ke zlepšení nálady používáte alkohol nebo užíváte léky (zde není polykání prášků bez porady s lékařem řešením vašich potíží, svůj problém tím jen odkládáte a dočasně zakrýváte)

Jak se deprese léčí?

Vyhlídky jsou při včasné diagnóze a vhodně zvolené léčbě až překvapivě povzbudivé: 80 - 90 % trpících depresí se uzdravuje. Schematicky lze léčbu rozdělit do několika kategorií.

Základem je však profesionálně vedená léčba, kdy odborník pomůže určit příčiny a doporučí nejvhodnější postup a vzájemné zastoupení jednotlivých složek. Komplexní léčba mající největší efekt má dvě nezastupitelné součásti a těmi jsou podávání léčiv (psychofarmakoterapie) a psychoterapie. Dalšími způsoby jsou fototerapie, elektrokovulzivní léčba a nověji také repetitivní transkraniální magnetická stimulace. Jedná se o postup, při kterém jsou stimulovány nervové buňky mozkové kůry principem magnetické indukce za použití krátkodobých pulzů silného magnetického pole. Využito je tedy schopnosti magnetického pole indukovat ve své blízkosti, tj. ve tkáni mozkové kůry, jejíž neurony se chovají jako vodič, elektrický potenciál.

Jaké mohou být komplikace

Nejzávažnější komplikací je sebevražedný pokus, který provede až 20 % nemocných! Pokud tedy není trpícímu závažnou depresí poskytnuta odborná péče, může uvažovat o sebevraždě - a nakonec ji i spáchat. Lidé nejrůznějšího věku a vyznání se uchýlí k sebevraždě, aby unikli svému obrovskému zoufalství. Muži někdy volí jako "samolečitelství" nadměrný příjem alkoholu, na němž se mohou stát závislými. Neléčení depresivní nemocní častěji trpí srdečními a zažívacími onemocněními.

Jak nemoci předcházet

Kromě běžných doporučení o dodržování zdravého životní stylu, neexistuje specifická prevence tohoto onemocnění. K psychologickým preventivním opatřením řadíme:

  • Snižování stresu. Problém není vyvarovat se každého stresu (což je ostatně nemožné), ale naučit se vyvarovat stresu nadměrnému nebo dovednostem, jak s ním zacházet.
  • Nácvik sociálních dovedností. Typickým problémem bývá snést kritiku druhého bez pocitu viny a méněcennosti, schopnost říci ne. Proto se dejte do nácviku asertivity.
  • Pěstování sociální sítě. Deprese bývá spojená s izolací od lidí. Nejefektivnější cestou, kterou můžete sami podniknout, je vystavit se styku s lidmi i přes to, že máte obavy. Začněte s lidmi, které dobře znáte a před nimiž se nemusíte stydět.

Existují nějaké vyvolávající rizikové faktory?

Častěji se s depresí setkáváme u žen v období přechodu a po něm, také jí trpívají více starší lidé po ztrátě partnera nebo odchodu do důchodu. S rizikem je u žen spojeno šestinedělí a mateřská dovolená, kdy je žena relativně izolována. Osamělost, chudoba a příslušnost k minoritě patří také mezi rizikové faktory. Rizikem jsou i zátěžové situace v životě, kdy dochází k citelným změnám (ukončení studia, vojenská prezenční služba, narození dítěte, nezaměstnanost).

Na tomto místě je třeba upozornit, že se deprese zvýšeně vyskytuje u tělesně nemocných. V našich ordinacích se ocitají lidé s rozvíjející se depresí po infarktech srdečního svalu, s vysokým krevním tlakem, mozkovými příhodami, Parkinsonovou chorobou, cukrovkou, revmatizmem, endokrinní nemocemi (snížená sekrece hormonů štítné žlázy, onemocnění nadledvin) a s různými druhy autoimunitních chorob.

Dalšími jsou nádorová onemocnění, u nichž dochází k sekreci hormonů, poškození mozku, nemoci snižujících hladinu kyslíku v krvi, roztroušená skleróza, deficity některých vitaminů (B12, kyseliny listové, niacinu...), záněty jater, záněty mozkových blan a mozku, AIDS, tuberkulóza. Dle společných výzkumů s lékaři jiných oborů víme, že deprese může výrazným způsobem zhoršovat průběh jednotlivých chorob. A víme zcela jistě, že zvyšuje úmrtnost na tyto choroby.

Poruchu nálady mohou způsobit také podávané léky (např. kortikosteroidy, cytostatika, protizáchvatové léky, léky proti početí, antipsychotika, léky proti alergiím, léky pro léčbu zvýšeného krevního tlaku, hypnotika), v těchto případech je nutné upozornit lékaře, který léky ordinoval, aby uvážil jejich změnu či navázal spolupráci s psychiatrem.

Časté otázky:

Mohu navštívit svého praktického lékaře anebo přímo psychiatra

V případě nadměrných obav z kontaktu s psychiatrem se můžete svěřit obvodnímu nebo závodnímu lékaři a také on by Vám měl poskytnout dostatečné informace o dostupnosti pomoci nebo péče v místě bydliště.

Naštěstí dnes nejsou deprese vážným stigmatem, ale to neznamená, že by nebyly vážným problémem, velká část postižených si totiž nepřipouští existenci duševní poruchy a přikládá své potíže jiným onemocněním. V jednom našem průzkumu jsme zjistili, že skoro 90 % depresivních lidí u nás navštíví praktického (obvodního) lékaře, ale méně než pětina psychiatra. Léčba je potom zahájena jen u malého procenta nemocných (nejnižší odhady hovoří až o 3 %).

Je možno deprese vyléčit definitivně nebo je nutná léčba po celý život?

Dle současných doporučení by všichni pacienti, u kterých byla zaznamenána kladná odpověď na antidepresivní léčbu, měli být léčeni stejnou dávkou léku minimálně šest měsíců. Eventuální pozvolné vysazení této terapie může následovat až po plném uzdravení a stabilizaci duševního stavu. U pacientů, kteří trpí opakovanými depresemi musíme uvažovat o tzv. udržovací léčbě trvající několik let se stejnou dávkou antidepresiv. Součástí léčby je vypracování podrobného klinického plánu, poučení pacienta a jeho blízkých.

Jsou staří lidé častěji depresivní?

Deprese ve stáří je velmi častá, často také bývá přehlédnuta, protože je maskována tělesnými potížemi nemocného nebo navazuje na tělesnou chorobu. K nejvíce ohroženým patří ženy, zejména vdovy a lidé, kteří žijí v různých pečovatelských zařízeních, ale také ti, u kterých došlo k nahromadění těžkých životních událostí (ztráta partnera, finanční problémy, stěhování, odchod do důchodu, těžká tělesná choroba apod.).

Co je to psychoterapie?

Psychoterapie, jak již bylo uvedeno, se může stát účinnou léčbou deprese buď jako samotná metoda nebo při kombinaci s antidepresivy. Psychoterapie je záměrné léčebné působení psychologickými prostředky (slova, rozhovor, neverbální chování, podněcování emocí, sugesce, učení, vztahy) na nemoc, které má odstranit nebo zmírnit obtíže a při němž dochází ke změnám v prožívání a chování nemocného.

Psychoterapie mu pomáhá nejen hlouběji pochopit, co se s ním při depresi děje, ale také učí, jak zacházet s příznaky a problémy v životě a měla by poskytnout trénink dovedností, které mohou v budoucnosti zabránit opakování choroby.

Test

Kladná odpověď alespoň na dvě ze tří následujících otázek:

  • Jste nadměrně a neobvykle smutný(á) po většinu dne a téměř každý den po dobu dvou posledních týdnů?
  • Ztratil(a) jste zájem a radost z věcí, které Vás obvykle těšily?
  • Cítíte se jakoby bez energie a nadměrně unavený(á)?

Kladná odpověď alespoň na jednu až dvě z následujících sedmi otázek, aby celkový počet byl čtyři kladné odpovědi na uvedených deset otázek:

  • Ztratil(a) jste obvyklou sebedůvěru nebo se cítíte méněcenným(-cennou) vůči jiným lidem?
  • Děláte si nadměrné výčitky z maličkostí nebo máte pocit těžké viny?
  • Vnucují se Vám myšlenky na smrt nebo sebevraždu?
  • Ztratil(a) jste schopnost soustředění a rychlého rozhodování?
  • Máte zpomalené pohyby a reakce nebo jste nadměrně a nepřiměřeně neklidný(á)?
  • Trpíte nespavostí?
  • Trpíte nechutenstvím a váhovým úbytkem?

Hodnocení: Pokud zodpovíte kladně alespoň čtyři z celkových deseti otázek a jsou-li z toho současně dvě z prvních tří kladné, je zde určité podezření na depresivní poruchu, vyhledejte proto psychiatra. Ten jediný může toto podezření potvrdit, nebo vyvrátit.

(man)

Doporučujeme

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS##MICRODATA#