Lze se postarat o vlastní dlouhověkost?

Život není nekonečně dlouhý a i ti nejoptimističtější biologové odhadují maximální dosažitelný lidský věk na 130 až 140 let . Čím je ovlivněno to pomyslné klubko, ze které ho se odvíjí délka našeho života?

Délka odvíjející se „příze“, čili trvání života, je ovlivněna do značné míry tím, co jsme zdědili po rodičích a předcích, a zároveň i dalšími faktory, které vstupují průběžně do života, jako jsou stravovací zvyklosti, pohybová aktivita, nepravidelný a nedostatečný odpočinek a spánek, poruchy nálady, neúměrné užívání látek ovlivňujících vědomí, rizikové sexuální chování, zanedbaná prevence a léčba infekčních onemocnění i laxní přístup k ochraně zdraví.

 Poradit se s lékařem

Díky pestré paletě životních podmínek nelze vytvořit universální doporučení, jak se postarat o dlouhověkost, ovlivňujících faktorů je totiž opravdu mnoho. Někdo upřednostňuje žít život „naplno“, bez ohledu na jeho délku; jiní si zakládají na počtu odžitých let, bez ohledu na jejich náplň. Těžko posoudit, na kterou stranu se přiklonit.

Nezpochybnitelnými faktory, ovlivňujícími jak délku (=kvantitu), tak bohatost (=kvalitu) života, jsou onemocnění s dlouhodobými anebo závažnými důsledky. Řada onemocnění podstatně kvantitu ani kvalitu žití neovlivní, ale některé úrazy a choroby mohou běh života zásadně změnit. Lidské tělo není stroj (i ten se může porouchat) a reakce na stejné podněty se může u různých lidí výrazně lišit.

Nelze nikdy s určitostí předpovědět, jak tělo zareaguje a to je i důvod, proč se některá preventivní opatření často míjejí účinkem, přestože mají racionální jádro a opírají se o nálezy a výsledky dlouholetých zkušeností a potvrzených nálezů. Paradoxně to může mít na svědomí i rozvoj a pokrok v medicíně, kdy dílčí úspěchy vědy a praxe jsou nekriticky a euforicky zdůrazňovány a zveličovány, což může to u řady lidí vyvolat mylný dojem, že současná medicína si prakticky se vším umí poradit, bez ohledu na individuální přístup člověka k životosprávě a prevenci. Naopak, zdaleka ne všechna onemocnění umíme pojmenovat; z těch pojmenovaných jenom určitou část umíme spolehlivě diagnostikovat; a z těch diagnostikovaných umíme jenom určitou část účinně léčit nebo vyléčit.

Prevence je hra

Současná medicína se díky výzkumům dokáže vypořádat s obávanými nemocemi, které měly ještě nedávno nádech neléčitelnosti a nezvratnosti. Před několika desetiletími patřily mezi obávané choroby např. mozkové mrtvice, srdeční infarkty a rakovina, v dnešní době se, při včasném rozpoznání, dají tyto choroby léčit. Léčba neznamená pouhé prodloužení života (tj. ovlivnění jeho kvantity), ale také udržení nebo zlepšení kvality života. Pokud se vlivem osudu projeví např. nádorové onemocnění u člověka, který se snaží řídit aktuálními doporučeními prevence, má vysokou pravděpodobnost včasné diagnózy a účinné léčby a naději na plnohodnotný život. V případě těch, kteří vědomě či nevědomě nedodržují doporučená opatření, je naděje, na kvalitní život v případě onemocnění, mizivá.

Pokud se tedy člověk rozhodne raději „přidávat život k létům“, ne pouze „přidávat léta k životu“, měl by si v duchu současného lékařského poznání vzít prevenci k srdci a snažit se doporučené postupy dodržovat.

Díky pokroku v diagnostice a léčbě nádorových onemocnění se v řadě diagnóz „rakoviny“ vytrácí hrozba neléčitelné a bolestivé choroby s nezvratným koncem.

Jak přistupovat ke svému zdraví odpovědně?

Může k tomu posloužit třeba Evropský kodex proti rakovině a MUDr. Milan Hrubý k tomu podotýká: "Ani důsledné dodržování doporučených zásad nemůže na 100 % zabránit výskytu nádoru nebo jiné nemoci, může však umožnit toto onemocnění rozpoznat včas a léčit dříve, než bude na jakoukoli účinnou pomoc pozdě."