Infekční mononukleóza

Infekční mononukleóza je horečnaté onemocnění spojené s angínou, zduřením krčních uzlin a s postižením jater. Může být vyvoláno několika infekčními částicemi, v devadesáti procentech se jedná o virus Epsteina-Barrové.
Při infekční mononukleóze je nutné držet dietu a vyhnout se tučné stravě

Co jste možná netušili...

Virus Epsteina-Barrové (EBV) byl objeven roku 1964 a o čtyři roky později byl identifikován jako původce infekční mononukleózy. Patří mezi herpetické viry. Jemu příbuzné viry způsobují například opar, pásový opar nebo plané neštovice. EBV je spolu s příbuznými viry jedním z nejrozšířenějších lidských virů. Typickou vlastností herpetických virů je trvalá přítomnost v lidském organismu i po prodělání prvotní infekce. Viry přežívají v těle v klidovém stádiu a v případě oslabení organismu se mohou kdykoliv znovu aktivovat.

Klasická infekční mononukleóza se vyskytuje ročně asi v počtu čtyřiceti nemocných na sto tisíc zdravých lidí. Infekci EBV prodělá během života prakticky každý, ale jen u omezeného počtu pacientů se projeví formou infekční mononukleózy. U někoho proběhne jako běžná viróza, u někoho se projeví například jen přechodnou únavou. Pokud není na nemoc podezření a neudělají se testy, velmi často unikne první kontakt s virem pozornosti. Mnohdy se pak náhodně později v životě zjistí v krvi přítomné protilátky. Proč u různých pacientů probíhá onemocnění různě, zůstává prozatím nevyřešeno. Podílí se na tom jak vrozené předpoklady, tak aktuální stav obranyschopnosti organismu.

Jak vzniká...

Po prvotní infekci zůstává virus přítomen celoživotně v těle napadeného člověka a je vylučován slinami i v klidovém období. Zdrojem nákazy je proto jak člověk nemocný, tak zdravý. Nemoc se přenáší přímým kontaktem, bývá proto někdy také označována jako „nemoc z líbání“. Infekční mononukleóza se projeví většinou po čtrnácti dnech od kontaktu s virem, tato doba může být výjimečně i několikaměsíční.EBV napadá v těle lymfocyty typu B, což jsou bílé krvinky zodpovědné za tvorbu protilátek. Změna signálních molekul na jejich povrchu způsobí aktivaci lymfocytů typu T. Tento proces je příčinou zvětšení uzlin, jater a sleziny. V krevním obraze pod mikroskopem pak nacházíme atypicky tvarované bílé krvinky, což se promítá i do názvu onemocnění.

Jak se projevuje...

Klinické projevy infekční mononukleózy jsou proměnlivé. Mezi typické příznaky patří:

• Horečka (ta může být trvalá, někdy prudce kolísá a teplota může být vysoká. Následně mohou ještě řadu týdnů přetrvávat mírně zvýšené teploty)
• Postižení hrdla (nález v hrdle může být mírný v podobě lehkého prosáknutí a zarudnutí, může se jednat naopak o těžkou angínu s bělavými povlaky na mandlích. Mandle mohou být výrazně zvětšené a mohou dokonce způsobit dušení.)
• Zvětšení uzlin (uzliny jsou zduřelé a proto hmatné. Nejčastěji jsou postiženy uzliny podčelistní, krční, podpažní nebo tříselné. Pokud zduří výrazněji i nitrobřišní uzliny, může onemocnění napodobit i příznaky zánětu slepého střeva.)
• Zvětšení jater a sleziny (je častým příznakem, projeví se tak až tři čtvrtiny případů infekční mononukleózy. Játra jsou uložena pod pravým žeberním obloukem, v této oblasti pacienti udávají mnohdy citlivost až bolestivost. Postižení jater se projeví také zvýšením krevních jaterních testů a vzácněji dokonce žloutenkou.)
• Vyrážky (jsou velmi různorodé od drobných milimetrových flíčků až po větší skvrnky, vyrážka nemusí být přítomna vůbec.)
• Únava (je typická. Vyskytuje se téměř vždy. V případě infekce EBV může být dokonce jediným příznakem probíhajícího virového onemocnění.)
• Holzelovo znamení (jedná se o drobně tečkovitou vyrážku na měkkém patře v dutině ústní. Objevuje se u méně než jedné třetiny nemocných v prvním týdnu probíhající mononukleózy)
• Bassův příznak (objevuje se rovněž v první fázi nemoci asi u jedné pětiny pacientů. Jde o oboustranné prosáknutí kolem očí)

Jak se potvrdí...

Nález v hrdle bývá mnohdy u počínající mononukleózy velmi podobný bakteriální angíně. K rozlišení slouží celá řada laboratorních metod. Základem je krevní obraz, kde se v určité fázi nemoci nachází změny typické pro infekční mononukleózu. Bílé krvinky jsou atypicky tvarované a někdy mohou připomínat i nález u zhoubného bujení krevních buněk při leukémii. Celkové množství bílých krvinek je zvýšené. Z dalších parametrů bývají zvýšené jaterní testy. Toto všechno jsou testy nespecifické, které pouze podporují diagnózu při určitých klinických projevech.

K potvrzení infekce EBV slouží sérologická identifikace protilátek proti EBV v krvi. Proti EBV se tvoří řada různých typů protilátek. Podle jejich aktuální hladiny lze rozlišit, v jaké fázi onemocnění se pacient zrovna nachází. Lze takto zjistit infekci prodělanou před řadou let.

Jak bylo uvedeno výše, virus Epsteina-Barrové je příčinou infekční mononukleózy v devadesáti procentech. Zbylých deset procent připadá na cytomegalovirus, virové hepatitidy, virus zarděnek, adenoviry, HIV anebo toxoplazmózu.

Jak se léčí...

Jako u většiny virových onemocnění, speciální protivirová léčba se nepoužívá. Terapie se proto omezuje na léčbu příznaků choroby, nikoliv na odstranění její příčiny. Lehce probíhající mononukleózu lze zvládnout doma v klidu v posteli. Stavy s těžkou angínou s výrazným otokem hrdla je nutné léčit v nemocnici. V tomto případě je namístě podávání kortikoidů, což jsou protizánětlivé léky, které zároveň účinně tlumí otoky.

Nasedne-li na oslabený terén ještě bakteriální infekce, je nutné podávat antibiotika. U infekční mononukleózy se však nesmí podávat aminopenicilinová antibiotika, která u této choroby způsobují výsev nepříjemné vyrážky. Pokud jsou zvýšené jaterní testy, podávají se léky podporující jejich hojení a z jídelníčku se vylučují těžká tučná jídla a přepalované tuky.

Co dál...

U infekční mononukleózy je podstatné nemoc skutečně doléčit v klidu potřebnou dobu a poskytnout tak organismu dostatek času na vyléčení. V opačném případě se onemocnění může táhnout týdny ve spojení s únavou a mírně zvýšenými teplotami. Pokud byla postižena játra, je třeba s odstupem času zopakovat krevní odběry a ověřit tak úpravu jaterních testů. Po vyléčení již další sledování nebývá nutné, je třeba pouze počítat s tím, že EB virus v těle přetrvává a při oslabení se může znovu aktivovat.

Jak se tomu všemu vyhnout...

Prevence ve formě očkování není k dispozici. S EBV se během života setká prakticky každý. Virus se přenáší blízkým kontaktem, zejména slinami, takže nejvyšší pravděpodobnost přenosu je například při pití ze stejné lahve s nemocným nebo nosičem viru nebo při líbání. Rozhodně je tedy dobré vyvarovat se takového kontaktu s člověkem, který zrovna prodělává infekční mononukleózu. Nosičem však může být kterýkoliv zdravý člověk. Pravděpodobně jste to i vy.