Na těžké astma existuje více zbraní

Co je těžké astma?

Astma se rozděluje podle své tíže do pěti stupňů, kterými se zároveň hodnotí i intenzita léčby nutné ke zvládnutí příznaků. Rozlišuje se intermitentní (občasné) astma, lehké, středně těžké, těžké a tzv. problematické těžké astma, jinak řečeno velmi těžké astma, které se hůře dostává pod kontrolu.

K léčbě astmatu se užívá celá řada léků, někdy i v kombinacích. Jejich výběr probíhá u každého pacienta do jisté míry individuálně. Obecně se preferuje podání léků v inhalátorech, protože se tím zmenšují nežádoucí účinky léčby. Zároveň se dnes rozšiřují možnosti tzv. biologické terapie (viz dále).

Spektrum léků užívaných k léčbě těžkého astmatu

Které druhy prostředků se používají k léčbě těžkého astmatu?

• Kombinace inhalačních kortikosteroidů a tzv. beta-2-agonistů („rozšiřovačů průdušek“). Většinou se tyto účinné látky podávají dohromady v jednom inhalátoru, což usnadňuje jejich užívání. U těžkého astmatu se volí vyšší dávky, po jejich použití je nutné si vypláchnout ústa. Zároveň se ale jedná o léky, které se vzhledem ke konstrukci inhalátoru dostanou dobře do plic, tedy do místa zánětu, a jejich nežádoucí celotělové účinky jsou proto minimální nebo žádné.

• Antileukotrieny. Podávají se jednou denně, většinou na noc, jejich nežádoucí účinky jsou také minimální nebo žádné, u těžkého astmatu se většinou podávají navíc k výše zmíněnému kombinovanému inhalátoru.

• Tiotropium. Přidává se k výše uvedeným, jde rovněž o látku určenou k inhalaci působící jako rozšiřovač průdušek.

• Teofyliny. Patří ke dříve nejčastěji užívaným lékům proti astmatu, mají ale jen mírný protizánětlivý účinek a více nežádoucích účinků, proto se dnes používají spíše jako přídatná léčba.

• Systémové kortikoidy. Jen necelých 5 % astmatiků má nemoc skutečně tak těžkou, že potřebují systémové kortikoidy, tedy kortikoidy podávané v tabletách nebo infuzích. Spousta pacientů se kortikoidů bojí, lékař ale vždy bude volit jejich nejnižší možnou dávku a pacient je bude užívat pouze po nezbytně dlouhou dobu.

• Úlevová antiastmatika. Jedná se o látky k inhalaci, které se používají pouze v případě náhlého zhoršení stavu nebo před plánovanou zátěží. Rychle rozšiřují průdušky a tím uleví od dušnosti. Není ale vhodné je užívat příliš často, mohou totiž zatěžovat srdce.

• Biologická léčba. Podává se v centrech pro těžké astma. V ČR se k ní využívají tzv. anti-IgE protilátky, které jsou výhodné u pacientů s alergickým astmatem, ideálně s alergií na celoroční alergen (roztoče, plísně, zvířata). Dále se podávají anti-IL5/IL5r protilátky.

V léčbě astmatu se kromě léčiv používají i podpůrné prostředky, jako je rehabilitace dýchacích svalů, cvičení, klimatická léčba u moře a v lázních. Vždy je však důležité dbát pokynů lékaře a především léčbu samovolně nevysazovat.

(jane)

Zdroje: 

NAVRÁTIL L. Vnitřní lékařství pro nelékařské zdravotnické obory. Grada: Praha, 2017. 184–187.

https://www.wikiskripta.eu/w/Astma