Po porodu aneb Co všechno vás může překvapit

  • Redakce uLékaře.cz
  • 13.7.2009
  • Aktualizace: 17.4.2013
  • Sexuálně
Poslední zatlačení a za chvíli se ozývá pláč děťátka, nastává úleva, že je to konečně za námi. Jenže… Po dvou hodinách klidu na porodním sále začíná etapa, na kterou mnohdy nejsme dostatečně připraveny. Mám na mysli komplikace, které nastávají i po normálním porodu.
Jaká úskalí na vás mohou potkat po porodu?
Jaká úskalí na vás mohou potkat po porodu?

Rovnováha a dýchání

První věc, která nás může překvapit při zvednutí se z porodního lehátka, je, že se nám špatně dýchá a že špatně držíme rovnováhu. Bránice se totiž už neopírá o miminko v děloze a chvíli jí i nám trvá, než se zase můžeme normálně narovnat a pořádně nadechnout.

Močení a stolice

Další nepříjemností, která na nás čeká hned ve sprše, je, že se máme pokusit vymočit. Mohou se dostavit velmi nepříjemné pocity pálení či strach ze zatlačení. Svaly dna pánevního jsou totiž velmi namožené a unavené, celá oblast genitálu je oteklá a bolavá. A tak kromě toho, že cítíme fyzickou nepříjemnost, většinou se dostavuje i nepříjemný pocit psychický – strach, úzkost.

Dobré je pokusit se uvolnit, dýchat, močit ve stoje, sprchovat se teplou vodou, která zmírní pálení. Druhý až třetí den po porodu je také nutné jít na stolici. Tu také mohou provázet velmi nepříjemné pocity při zatlačení. Pro usnadnění při vyprazdňování je vhodné často se pohybovat, aby se znovu rozproudila činnost střev, dostatečně pít a jíst vhodné potraviny: jogurty, ovoce.

Očistky, rána po šití

Při příchodu na pokoj na nás čekají první rozporuplné pokyny. Jedny pokyny přicházejí od tzv. ženských sester nebo porodních asistentek a nabádají nás k dostatečnému odpočinku, příjmu tekutin, častému větrání ran po šití a odtékání krve. To znamená nenosit pevné kalhotky a neprodyšné vložky, často se sprchovat, nejlépe při každém odchodu na toaletu.

Pak ale přijde dětská sestra a přinese nám naše miminko, většinou pomůže s prvním přiložením k prsu a vydá pokyny. Když se děťátko probudí, je potřeba jej přebalit, zvážit, přiložit k prsu, pak opět zvážit a dítě nechat odříhnout.

Vše to zní velmi logicky, ale jak to má chudák matka – zejména prvorodička – všechno skloubit dohromady? Jestliže se snaží například větrat ránu a dítě se probudí, musí se nejprve „obléknout“ – navléknout si pokud možno síťové kalhotky. Přitom se jí ale většinou velmi špatně vstává, ohýbá, natož sedí. Během kojení se zvyšuje hladina oxytocinu, takže děloha se více a často i bolestivě stahuje a dochází k mohutnějšímu krvácení. Po kojení se maminka většinou potřebuje nutně osprchovat, ale co když dítě zrovna strašně pláče či je také potřeba je přebalit?

Někdy jsou první chvíle velmi frustrující, zejména je-li dítě opravdu plačtivé a maminka velmi rozbolavělá. Ale dobrou zprávou je, že to vše přejde. Rána se poměrně rychle hojí, každým dnem je otok menší, krvácení méně mohutné, rána méně bolestivá a každým dnem je koordinace všech úkonů přirozenější a jednodušší.

 

Prsy

Nesmíme zapomenout na další úskalí, která se dostavují ještě v porodnici, a těmi je začátek kojení. Do třetího dne po porodu prsa velmi naběhnou a začne se tvořit mléko. Což je samo o sobě dostatečně stresující. Prsa totiž dokážou velmi bolet, ale také velmi téct, takže maminka je pro změnu celá od mléka.

Je proto dobré mít pohodlné oblečení, které je snadno rozepnutelné či vyhrnutelné a ve kterém se dobře kojí. Do podprsenky si také dávejte polštářky či mističky na odtok mléka. Jestliže prsy maminku opravdu trápí, vyplatí se následující strategie: před kojením prsy nahřát – nejlépe ve sprše, pak nechat dítě odpít, zejména z bolestivého prsu, a bolestivou část JEMNĚ masírovat.

Po kojení na bolestivou část přiložit trochu tvarohu a zakrýt ubrouskem. Při velkých bolestech si můžete vzít paralen. Pokud však bolest neustupuje, na prsech se udělají červené fleky a mamince stoupne teplota, je zapotřebí vyhledat lékaře. Může se totiž jednat o zánět prsu.

Psychika

Všechny tělesné změny a celá nová situace samozřejmě hrají roli i v tom, jak se po porodu cítíme. V těle dochází k bouřlivým hormonálním změnám a často přichází pocity smutku až deprese, ale také až „záchvaty“ dojetí a pláče. Maminka je často velmi unavená, citlivá až přecitlivělá.

Ale nejlepší na těchto všech úskalích a změnách je to, že den ode dne je vše lepší, tělo i vy si pomalu zvykáte na změny. A navíc je tu ten mrňousek, který – i když je často velmi náročný – je stejně úžasný a hlavně váš. Nejprve se vše kolem nové situace zdá nekonečné, ale všechno velmi rychle uteče a na to špatné nebo namáhavé se rychle zapomíná. A zůstávají potom jen krásné vzpomínky. Zní to jako zpráva od našich babiček, ale je to tak. Trvá to vlastně jenom velmi krátkou dobu. A navíc, opravdu platí heslo „malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti“. Takže: hodně štěstí!

P. S.: Já si tuto „modlitbičku“ opakuju každé ráno od pěti...

Mgr. Kateřina Hollá

Psáno pro www.Babyweb.cz
Líbí se vám článek?
+21 Ano Ne
 
 
Diskuze čtenářů Přidejte komentář jako první

Vstoupit do diskuze

 
 
 
Naposledy prohlédnuté hodnocení
Naposledy přečtené dotazy
 
Kam dál
Naposledy čtené: