S jakými tělesnými komplikacemi, na jejichž zažehnání nestačí péče stomické sestry, se pacienti se stomií potýkají nejvíce? Jak se dají co nejlépe a nejefektivněji řešit?
Mezi nejčastější komplikace, u nichž intervence stomické sestry nestačí, patří nevhodně umístěná stomie, parastomální kýla, zúžení (stenóza) stomie, její vtažení (retrakce) do podkoží, vyhřeznutí (prolaps) střeva a různé kožní problémy ve smyslu abscesů a polypů. Navíc si musíme uvědomit, že jeden problém může potencovat další.
Nevhodně umístěná stomie vzniká nejčastěji jako důsledek akutního neplánovaného operačního výkonu. V tomto případě není čas na zakreslení stomie stomickou sestrou a vleže působí hladce, bez kožních nerovností a záhybů. Problém nastává v okamžiku první mobilizace pacienta, kdy v pozici vsedě sáčky nedrží, jejich obsah vytéká a dráždí kůži. Nebo je stomie v blízkosti operačních ran nebo jizev a její ošetřování je velmi obtížné. Pokud jsou vyčerpány všechny možnosti v péči a stomie se stává pro pacienta neošetřitelnou, nezbývá než problém vyřešit operačně a stomii přešít, tedy umístit na jiné vhodně zvolené místo.
Parastomální kýla, tedy kýla v bezprostřední blízkosti stomie, může pacientovi působit potíže s výběrem pomůcek. I v tomto případě může docházet k jejímu podtékání a dráždění kůže, protože břicho může být kýlou deformováno. Na trhu jsou pro pacienty se stomií dostupné kýlní pásy. V ojedinělých případech může revizní lékař schválit takzvaný individuální stomický pás, který je ušit přímo pro konkrétního pacienta. Pokud je kýla objemná a brání v ošetřování stomie, nebo dokonce ohrožuje pacienta na životě, volí se operační řešení.
Jak takovým komplikacím předcházet?
Některým komplikacím lze předcházet, jiným nikoliv. Například v případě parastomální kýly je pacient ještě v nemocnici poučen rehabilitačními pracovníky o technikách vstávání z lůžka, následné rehabilitaci, omezeních ve fyzických aktivitách a postupném zatěžování a zpevňování těla. Ve velké většině však tyto komplikace pacient neovlivní a nezbývá než je v případě jejich výskytu řešit ve spolupráci s lékařem a stomickou sestrou.
Co konkrétně by si tedy pacienti neměli nechávat pro sebe a měli by to konzultovat se stomasestrou? Které problémy vyžadují rovnou zásah lékaře?
Pacienti by měli mluvit o všech komplikacích spojených se stomií. V tomto smyslu by si tedy neměli pro sebe nechávat vůbec nic. V době moderních technologií stačí daný problém vyfotit a zaslat e-mailem nebo se spojit telefonicky a poslat fotku. Také s psychickými nebo sexuálními problémy je vhodné se stomické sestře svěřit, protože pacienta dokáže nasměrovat k danému odborníkovi a problém vyřešit. Zásah lékaře vyžadují všechny akutní stavy, které ohrožují pacienta na životě – uzávěr střeva (ileus), krvácení, nesnesitelné bolesti břicha, kolapsový stav a další.
Jak často se stomici dostávají do péče lékaře po voperování stomie a kolik z nich zůstává v dlouhodobém kontaktu jen se stomickou sestrou?
Z naší zkušenosti se pouze malé procento pacientů dostane do přechodné péče lékaře. Po vyřešení komplikace se pacienti vrací do péče stomické sestry.
Jakou roli hraje v životě stomiků stomasestra?
Role stomické sestry je z mého pohledu nezastupitelná. V optimálním případě provází pacienta v předoperačním období, v době hospitalizace i v pooperačním a následném období. Stává se jeho průvodcem a rádcem při seznamování s problematikou stomie, buduje si s pacientem vzájemnou důvěru, pomáhá mu řešit vzniklé problémy a komplikace, pomáhá mu získat soběstačnost, samostatnost a možnost začlenit se do běžného života.
S čím vším mu může pomoci?
Stomická sestra dokáže při pravidelných kontrolách ve stomické ambulanci včas odhalit zúžení, vtažení, vyhřeznutí a kožní komplikace stomie, ale i další komplikace. Nutnou podmínkou její práce je individuální přístup a vzájemná důvěra mezi pacientem, stomickou sestrou a lékařem. Žádný problém není nezanedbatelný a pacient by se s ním měl svěřit co nejdříve. Na základě konkrétního nálezu je poté při jeho řešení zvolen konzervativní nebo operační postup.
Jak v IKEM funguje spolupráce se stomickými sestrami?
Pacienti operovaní v IKEM mají možnost využívat místní stomickou ambulanci. Charta práv stomiků však pacientovi se stomií umožňuje zvolit si ambulanci a stomickou sestru, kterou si přeje. S kolegyněmi z jiných ambulancí se setkáváme spíše v rámci celoživotního vzdělávání, při předávání zkušeností v péči o komplikované stomie.
Co pacienty se stomií nejvíce trápívá na duši? Jak psychickým obtížím u nich předcházet a jak je řešit, pokud nastanou? Kdy je stomik předáván do péče psychologa či psychiatra a jakým způsobem?
Musíme si uvědomit, se kterou primární diagnózou pacient do nemocnice přichází. V jiné psychické kondici bude pacient se zánětlivým onemocněním střev, pro kterého je leckdy stomie úlevou, a v jiné pacient s diagnózou rakoviny střev, kterého po operaci bude čekat chemoterapie nebo ozařování. Důležitá je práce celého zdravotnického personálu již během hospitalizace a možnost návštěvy psychologa, psychiatra a ústavního kaplana, která může pokračovat i po ukončení hospitalizace.
Z pohledu pohlaví bych pak zmínila u žen poruchy vnímání svého těla se stomií a u mužů sexuální poruchy. Obecně, když pominu strach o život, pak mají pacienti největší obavy, že jim stomické pomůcky nebudou mimo domov držet a okolí odhalí, že mají stomii. Psychickým obtížím se dá částečně předcházet včasnou přípravou pacienta ještě před operací a seznámením s problematikou stomií s možností vyzkoušet si stomické pomůcky přímo na těle. Jedná se ale o velmi rozsáhlý zásah do života pacienta, který každý vnímá jinak. Práce stomické sestry je důležitá, protože stomikovi může pomoci a ulevit.
Jak přechod na stomii co nejlépe zvládnout po psychické stránce?
Pokud je to možné, měl by pacient navštívit ambulanci stomické sestry ještě před operací. Zde má možnost získat materiály týkající se stomie – informační brožury, model stomie se stomickými nůžkami a sáčky – a zeptat se na vše, co ho zajímá. Sestra naopak získá představu o životě a aktivitách pacienta, odebere anamnézu a dostane se s ním do prvního kontaktu, na který bude navazovat během hospitalizace. Vhodné je přivést do ambulance i nejbližšího rodinného příslušníka, který bude pro pacienta oporou.
A na co se soustředit v první řadě?
Před hospitalizací jistě na psychickou pohodu. V době hospitalizace pak na postupné zvládání techniky nácviku péče o stomii.
(kahá)
