Typů zhoubného bujení prostaty existuje víc

  • Redakce uLékaře.cz
  • 14.3.2016
  • Aktualizace: 14.3.2016
  • uLékaře.cz

Když je zjištěna přítomnost karcinomu prostaty, vyvstane velké množství otázek jak ze strany pacienta, tak i lékaře. Odborníka v první řadě zajímá, o jaký histologický typ nádoru se jedná. Podle toho totiž vybírá směr léčby.

Některé tyto nádory rostou velmi pomalu a nemají sklon k šíření, jiné naopak
Některé tyto nádory rostou velmi pomalu a nemají sklon k šíření, jiné naopak

Nejrozšířenější druh

Vyšetření se provádí mikroskopickou analýzou vzorků získaných během biopsie. Buňky různých druhů nádorů totiž mají odlišný vzhled. Více než 90 % karcinomů prostaty odpovídá typu acinárního adenokarcinomu, který vychází ze žlázových buněk prostaty. Některé tyto nádory rostou velmi pomalu a nemají sklon k šíření, jiné naopak. Existuje totiž několik různých podtypů. Všechny se však léčí podobně: pokud nádor nepřestupuje prostatické pouzdro, volí se radikální operace nebo radikální ozařování. Tyto metody mají v desetiletém srovnání velmi podobné výsledky. Samostatnou kapitolou je pak hormonální léčba. Může být použita i chemoterapie nebo cílená léčba.

Vzácnější odnože 

Vzhledem k tomu, že výskyt níže uvedených nádorů je relativně vzácný, není vždy dostatek informací o účinnosti zejména novějších metod léčby. Nabízíme alespoň základní informace pro představu o rozdílech mezi jednotlivými typy.

  • Duktální adenokarcinom. Je to nádor z buněk, které tvoří výstelku vývodů prostatických žlázek. Šíří se rychleji než acinární adenokarcinom, a proto bývá nález v době diagnózy pokročilejší. Na hormonální terapii je méně citlivý, proto je léčba především chirurgická a může být doplněna o chemoterapii.
  • Uroteliální karcinom. Je tvořen buňkami z výstelky močového měchýře a močové trubice. Nejčastěji začíná v měchýři a poté se šíří do prostaty. Léčba bývá hlavně chirurgická, pokud není operace možná, může být podána chemoterapie.
  • Spinocelulární karcinom. Vzniká z buněk pokrývajících prostatu. Roste a šíří se rychleji než adenokarcinom, a proto je v době diagnózy obvykle pokročilejší. Terapie je stejná jako u acinárního adenokarcinomu, ale bývá méně účinná.
  • Karcinoid. Tento útvar pochází z buněk neuroendokrinního systému, který se skládá z vysoce specializovaných žlázových buněk. Tyto tumory jsou velmi vzácné a rostou většinou pomalu. Mohou po léta zůstat zcela bez příznaků, vhodnou metodou je tak pouhé sledování. Pokud je pozorován rychlejší růst, je volena operace.
  • Malobuněčný karcinom. Je složen z malých okrouhlých buněk, které jsou také neuroendokrinního původu. Při tomto typu nádoru nebývá zvýšená hodnota PSA, a proto je obtížnější zachytit jeho časné stadium. Obvykle je zjištěn až v době, kdy je již pokročilý. Rychle roste a šíří se snadněji než adenokarcinom. Hormonální terapie zde neúčinkuje, ale bývá aplikována chemoterapie a možné je i ozařování. Na operaci už bývá často pozdě.
  • Sarkom. Sarkomy mají původ v buňkách svalů a pojivových tkání, v prostatě se tedy jedná o buňky hladkého svalu. Výskyt tohoto nádoru je nejčastější mezi 35 a 60 lety. Pokud je v tumoru přítomna složka adenokarcinomu i sarkomu, hovoříme o sarkomatoidu. U těchto nádorů je v popředí léčba chirurgická. Možná je ale i chemoterapie nebo ozařování.

Zdroj: http://www.cancerresearchuk.org

Autor článku:

MUDr. Tereza Kopecká

Líbí se vám článek?
0 Ano Ne
 
 
Diskuze čtenářů Přidejte komentář jako první

Vstoupit do diskuze

 
 
 
 
Naposledy prohlédnuté hodnocení
Naposledy přečtené dotazy
 
Naposledy čtené: