Zaznamenal/a jsem příznak srdečního selhání. Co bude dál?

V České republice trpí až 300 tisíc lidí chronickým srdečním selháním, v ordinaci praktických lékařů tedy nejsou pacienti s touto diagnózou žádnou výjimkou. Nejenže jsou těmi, kdo vidí pacienta se srdečním selháním mimo nemocniční prostředí nejčastěji, ale současně mohou pacienty se srdečním selháním jako první zachytit a následně je správně nasměrovat k dalšímu dovyšetření a nastavení léčby. Ta nejčastěji probíhá u ambulantních kardiologů a na lůžkových kardiologických odděleních.

Záchyt srdečního selhání praktickým lékařem

Pojďme si přiblížit cestu pacienta od prvotních potíží k diagnóze srdečního selhání. Jak jsme již popsali v předchozích článcích, srdeční selhání nemusí být pouze důsledkem jasně proběhlého srdečního infarktu. Srdeční selhání má více příčin, a tak se může stát, že jeho příznaky někdy přicházejí plíživě, bez jasného „spouštěče“, aniž je možné je přesně datovat. Právě v tomto scénáři hrají zásadní roli praktičtí lékaři, kteří by měli srdeční selhání rozpoznat při pravidelných kontrolách.

Bohužel příznaky a známky spojené se srdečním selháním se mohou vyskytovat i u jiných onemocnění (jsou nespecifické), což diagnostiku značně komplikuje. Například dušnost, která je u srdečního selhání přítomna velmi často, může mít celou řadu dalších příčin. Stejně tak otoky dolních končetin, slabost nebo celková nevýkonnost. Úlohou vašeho praktického lékaře je zjistit od vás všechny příznaky, které vás trápí, na základě všech získaných informací vás vyšetřit a pojmout či nepojmout podezření na srdeční selhání.

V posledních letech postupně začínají ve svých ordinacích praktičtí lékaři využívat možnosti stanovení některých důležitých látek v krvi, které mohou výrazně pomoci v určení správné diagnózy. U srdečního selhání je to stanovení látky bílkovinné povahy, která se ve zkratce nazývá NT-proBNP. Jedná se o látku, kterou zvýšeně uvolňuje svalovina srdečních komor vystavená nadměrné zátěži a jejímž cílem je vyvolat zvýšené vylučování sodíku a vody ledvinami z těla. Je to v podstatě kompenzační mechanismus, jímž se organismus snaží ulevit přetíženému srdci. V případě zvýšené hladiny NT-proBNP je nutné nechat pacienta bez odkladu zkontrolovat kardiologem a dovyšetřit, zda má opravdu srdeční selhání a z jaké příčiny.

Je třeba nezapomínat, že stanovování NT-proBNP má svá specifika, mezi ta zásadní patří:

• hodnoty NT-proBNP mohou být zvýšeny nejen u srdečního selhání (zvyšuje je například i plicní embolie, těžké onemocnění ledvin atp.),
• normální hodnota NT-proBNP prakticky vylučuje přítomnost srdečního selhání, i když i zde mohou existovat výjimky. 

Někdy se však stane, že na základě vašich příznaků zprvu není na srdeční selhání pomýšleno. Nemusí to však být chybou vašeho lékaře. Jak už jsme zmínili, příznaky srdečního selhání jsou pestré a mohou nějakou dobu připomínat jiná onemocnění. Může se tedy stát, že v rámci dovyšetřování dušnosti podstoupíte nejprve rentgenový snímek plic a spirometrické vyšetření na plicním oddělení, v rámci vyšetřování nevýkonnosti vám může být kontrolován počet červených krvinek, kvůli otokům dolních končetin zase hladiny bílkovin v krvi a tak podobně. Všechny tyto vyšetřovací cesty by však měly postupně lékaře dovést ke správné diagnóze.

Dovyšetření při podezření na srdeční selhání v kardiocentru

Poté co praktický lékař vysloví podezření na srdeční selhání, které v ideálním případě potvrdí i krevním odběrem NT-proBNP, odesílá pacienta do nejbližšího kardiocentra. Časová naléhavost dovyšetření se vždy odvíjí od stavu pacienta. Někdy je nutné jeho odeslání rovnou na kardiologické lůžko, někdy stačí dojednat neakutní příjem, případně tzv. ambulantní dovyšetření (tj. bez nutnosti hospitalizace). Základním vyšetřením, které musí proběhnout (kromě EKG), je echokardiografické vyšetření srdce (lidově echo). V některých případech je poté potřebné doplnit i další vyšetření, například magnetickou rezonanci srdce, delší monitoraci EKG, srdeční katetrizaci s koronarografií (zobrazením věnčitých tepen) apod.

Nastavení správné léčby kardiologem není jednorázová záležitost

Léčba srdečního selhání se liší v závislosti na jeho příčině. Vždy jsou však její součástí režimová opatření a užívání léků. Cílem veškerých léčebných opatření je minimalizovat nebo úplně potlačit nepříjemné příznaky srdečního selhání, prodloužit život pacienta a snížit potřebu akutní lékařské péče. 

Režimová opatření s vámi (ideálně opakovaně) probere lékař kardiologického oddělení, případně váš ambulantní kardiolog nebo praktik. Mezi ně patří například limitace příjmu soli, pravidelné kontroly tělesné hmotnosti, pravidelná přiměřená fyzická aktivita, abstinence od alkoholu atd. 

Užívání léků je nedílnou součástí léčby. Připomeňme si alespoň několik hlavních zásad spojených s jejich užíváním:

• Dávkování, které je vám předepsáno v úvodu léčby, není finální. Spolu s ambulantním kardiologem budete dávkování dále upravovat tak, aby byl pozitivní efekt léků co největší.
• Přechodná zhoršení příznaků srdečního selhání si mohou vyžádat dočasné změny dávkování některých léků (vždy po dohodě s lékařem).
• Léky je nutné brát pravidelně a většinu z nich dlouhodobě.
• V průběhu užívání léků na srdeční selhání jsou nutné pravidelné krevní odběry, zejména v úvodu léčby.

V případě, že se léčba nedaří a stav je závažný, mohou být vhodní pacienti referováni na vyšší pracoviště, konkrétně do center pro léčbu pokročilého srdečního selhání. Tam jsou zvažovány další postupy, jako například mechanické srdeční podpory či transplantace srdce. Ve většině případů je však pacient se srdečním selháním v pravidelné péči svého praktického lékaře a ambulantního kardiologa, kteří mají stejný cíl jako pacient – omezit nutnost hospitalizací na minimum a prodloužit pacientovi kvalitní život bez komplikací.

Udělejte si test a projděte si jednotlivé symptomy se svým lékařem - ZDE.

(mho)

Zdroje a použitá literatura:

K doptání u autora.