Ženy, které se nebojí mluvit o umělém oplodnění, dodávají odvahu ostatním
Pro mnohé nezasvěcené jsou metody asistované reprodukce jistotou, která tu je v případě nemožnosti otěhotnět přirozenou cestou, a dobré výsledky jsou považovány za samozřejmost. Málokdo však ví, že úspěšnost zdaleka není stoprocentní, a jen ti, kteří se s umělým oplodněním blíže setkali, vědí, že tato cesta za miminkem je často velmi složitá.
Sdílení problému pomáhá lidské psychice
Největší boj je s vlastní psychikou
Kdo někdy zavítal na diskusní fóra o umělém oplodnění a začetl se hlouběji do tamních příběhů, musí uznat, že rodiče, kteří do programu vstupují, mají skutečně odvahu a jsou ochotni mnohé obětovat. A to nemluvím jen o finanční stránce věci. Zásah do rodinného rozpočtu je značný, obzvláště pokud je nějaká porucha přítomna u obou partnerů. Neuspokojená biologická potřeba mít vlastní děti, pochybnosti o vlastním ženství či mužství, sexuální život scvrklý pod tlakem plodných a neplodných dní, konflikty mezi partnery, které vznikají hlavně při dlouhodobé léčbě, a opakované neúspěchy však představují pro oba partnery zátěž mnohem větší.
Neplodnost NENÍ neschopnost
Navíc mají neplodné páry často pocit, že jsou v takové situaci samy, neboť asistovaná reprodukce a neplodnost stále ještě nejsou veřejně příliš diskutovaným tématem. Málokdo je totiž ochoten otevřeně mluvit o svém problému. neschopnost počít potomka bere většina lidí jako své osobní selhání. Přitom neplodnost není „neschopnost“, ale nemoc, kterou trpí v České republice téměř 15 procent párů.
Naštěstí se najdou tací, kteří se o svých dobrých i špatných zkušenostech nebojí mluvit. Dodávají tak odvahu všem, kteří se ocitli v podobné situaci. Vždyť kdo jiný může porozumět a pochopit lépe než ten, který podobné radosti a zklamání sám prožil.
(jas)
Zdroj:
www.crmzlin.cz
www.gest.cz
