Nezvladatelné dítě

Dobrý den, do předmětu dotazu jsem napsala "nezvladatelné dítě", ono tomu není úplně a neustále tak. Jen občas, poslední dobou min. 1x týdně, ale stojí to za to. Dcera (jedináček), nar. 8/2011, asi poslední 3 měsíce vybuchuje v záchvaty vzteku, které už přestávám zvládat i já. Vždy to začne kvůli nějaké prkotině(zapomenutý obrázek doma cestou do školky..), okamžitě se vzteká, řve, kope nohama, 2x už skončila i na zemi a mlátila sebou. Vždy se to snažím řešit po dobrém, v klidu, ale dcera mě snad ani nevnímá a přidává na intenzitě. Občas se z toho řvaní i pozvrací. Vždy to končí s tím, že dostane na zadek. To s ní bohužel také nehne. Ani po dobrém, ani po zlém. Můžu jí "vyhrožovat", že vyhodím hračky, nebo jí slibovat, když bude hodná, že něco dostane. Neslyší ani na jedno. Tyto scény trvají vždy minimálně hodinu. Právě včera byla jedna taková. Dnes ráno vstávala se slovy:"Dnes nebudu vřískat, až příště." Když je manžel doma, máme nejhodnější dítě, pokud jsem na ni sama, zkouší to na mě. Přece jí nedovolím vše co chce, musí znát určité hranice. Zkoušela jsem "něco za něco", ale ona to chápe jako "něco za nic". Okolí mi nevěří, jaké máme trápení, nikdo by to do dcery neřekl. Ona si to nechává na doma, aby ji nikdo neviděl, i když ve školce už se předvedla také. Je to osobnost dvou tváří, jedna je šikovná, chytrá (až mazaná), druhá je vzteklá, nehne s ní nic a jde hlavou proti zdi. Jsem z toho nešťastná, prosím Vás o radu. Učitelky ve školce radí ať vydržím, nepovolím a nenechám si ji přerůst přes hlavu. O to všechno se snažím už tak dlouho. Je toho na mě moc a cítím jak to se mnou mává. Děkuji za odpověď.

Odpověď odborníka:

Dobrý den Jitko, mohu Vám odpovědět jen v obecné rovině, protože konkrétní doporučení se musí stanovit vždy v souvislosti s individuální osobností dítě a jeho vývojem, obeznámeností s rodinným a sociálním prostředím dítěte. Vaše dcera prochází vývojovou fází opozičního vzdoru (uvědomováním si sebe sama v závislosti na reakci okolí, které jí její utvářející se "Já" pozitivně potvrzuje, nebo devalvuje). Spolu s jejími vrozenými osobnostními rysy, způsobem vaší výchovy (jedná se o přístup obou rodičů, kteří musí být ve výchově jednotní) a nároky adaptace na sociální prostředí (např. MŠ) se utváří její orientace ve světě a uvědomuje si tak své kompetence - "co mohu a nemohu","kdo jsem". Docházka do školky je pro dítě s tendencí k sebestřednosti zátěžová, protože je konfrontováno s tím, že není "jediné" ani "jedinečné", musí se začlenit, podřídit. Zjednodušeně řečeno, se jednoho dne a v jedné chvíli všechny tyto zážitky a vývojové aspekty dítěte spojí do velkého pocitu nespokojenosti a vznikne nezvladatelná reakce nesouhlasu a odporu, nebo naopak snahy prosadit se, kterou odnese ten, který za to v očích dítěte může. Do určité míry můžeme těmto projevům předcházet, do určité míry můžeme snížit jejich intenzitu vhodným výchovným přístupem a do určité míry musíme přijmou, že tyto projevy patří k věku a mohou při vhodném přístupu brzy odeznít. Naopak, pokud dítě opakujícím se "rituálem vzdoru" zjistí, že má nad rodičem "moc", udržuje si tento způsob chování i do pozdějšího věku.Dítě cítí bezmoc rodiče (rodič vztekající se a používající fyzický trest je v podstatě vždy výchovně slabý, přestože fyzicky je silnější) a proto s ním dítě stále bojuje. Pokud je rodič opravdu fyzicky výrazně v přesile, zlomí dítě, a to může zůstat vnitřně zahořklé a zlé (často pak fyzickou sílu používá mezi vrstevníky). Naopak slabý a rezignující rodič nevytváří u dítěte přirozenou úctu a dítě si upevňuje pocit moci. Pro některé rodiče může být toto období v životě dítěte "noční můrou". Je třeba nenechat se dítětem vtáhnout do léčky "boje o moc", vždy reagovat v klidu a při vzteku počkat, až emoce odezní (na obou stranách). Pomáhá, pokud dítěti popíšeme vlastním slovy, co se s ním asi děje,.. že je rozčilené, chce to, nebo nechce toto, např. i slovy "ty se na mne teď zlobíš, viď"....jakmile dítě vtáhneme do "naší" klidné komunikace, máme vyhráno. Tímto akceptujícím způsobem dáváme dítěti najevo, že mu rozumíme a tím se velmi rychle jeho napětí uvolňuje, vztek odeznívá a je pak schopné komunikace a případného kompromisu. Dopředu vždy dítěti navrhněte, jak bude druhý den vypadat, na co se může těšit. Stanovte si plán a pak již o něm nediskutujte. Při jeho porušení dítětem můžete slíbenou odměnu odejmout. Vždy však zůstávejte v klidu. Při silné afektivní reakci se usaďte k dítěti do dřepu tak, abyste byla na stejné výškové úrovni s ním a klidně jeho projevy pozorujte, čekejte až odezní. Uvidíte, že při zvládnutí a kombinaci všech těchto doporučení najdete brzy ve vaší dceři splupracující a milující bytost. Pro podrobnější doporučení je vhodné navštívit dětského psychologa, můžete využít i Pedagogicko-psychologickou poradnu ve Vašem okolí.

Mgr. Diana Valečková
Mgr. Diana Valečková

Specializace: Psychologie
Pracoviště: Privátní psychologická a terapeutická praxe

 
Líbí se vám odpověď?
+5 Ano Ne
 
 
Diskuze čtenářů Přidejte komentář jako první

Vstoupit do diskuze

 
 
 
 
Naposledy prohlédnuté hodnocení
Naposledy přečtené dotazy
 
Naposledy čtené: