Vse se mi vrací

Mam takový problém. Je mi 19 a vse začalo asi kdyz mi bylo 13. Máma si našla přítele kterej ji po čase mlátil, strašně pil a ja koukala na mámu jak leží v krvi na zemi. Utikavala sem k babičce jenže ta mi v mých 15 zemřela. A ja neměla kam utikat a jeste sem pořád trpěla že uz tu babička neni semnou. Máma se ho strašně bála a bála se ho i vyhodit ale jednoho dne to vse skončilo. Mama Ho vyhodila ale ja pořád měla ty záchvaty kdy sem brecela a klepala se pořád se mi to vracelo, jako by se to pořád opakovalo. Máma nevěděla proc pořád trpím a proto me donutila chodit k psycholozce. Jenže i ji sem měla strach říct z čeho mam strach tak sem ji lhala a řekla sem že se bojím tmy. Lituji toho dodnes. Asi v 16 nebo 17 si máma našla dalšího partnera a ten na ní už taky jednou vztahl ruku. Vse sem popsala ve zkratce. Ja si našla partnera, budou to 2 roky co spolu jsme. Pořád jsem u nej i když bydli s rodiči. Pořád se mi vse vraci, doma věcně nemuzu být protože mam strach pořád to vidím. :( pořád se lekam, staci kdyz se me někdo dotkne nečekaně a ja už se lekam, mam strach kdyz jen někdo zvýší trochu hlas, vzdy se mi chce hned brečet, i když usinam cukam sebou. Je toho strašně moc. Nevim co mam delat. Tak moc bych chtěla zapomenout na to zlé. Pořád me to trápí a ja nemyslím na nic jineho.. nevim co dělat jestli si mam najít psychologa nebo psychiatra. Jsem uplne vyklepana a to sem Vám to tu jen napsala.

Odpověď odborníka:

Lucko. Příběh, který jste mi napsala je velmi smutný a vůbec se nedivím, že vás provázejí pocity, obavy a strachy, které popisujete. Velmi s vámi soucítím, i když vím, že to vám v tuto chvíli příliš nepomůže. Jen jsem měla potřebu dát vám to najevo.
Lucko, jsem přesvědčená, že byste si měla najít psychologa. hledejte podle recenzí a najděte si toho nejlepšího. Nejen proto, že si to zasloužíte, ale taky proto, abyste našla důvěru a mohla mu vypovědět vše, co vás trápí. Jsem si jistá, že není pozdě. To, že jste u prvního psychologa před lety své obavy nepřiznala není známkou nějakého vašeho selhání. Spíše jste na takový krok nebyla připravená, neměla odvahu, nebyla jste si jistá. Tím, že jste nyní napsala, cítím, že vnímáte svou situaci jako situaci, kterou dnes už změnit chcete a malinko jste se tímto mailem na ni připravila. Moc dobře rozumím tomu, jak sbíráte odvahu a jak vás to rozhodilo. Na druhou stranu vás velmi obdivuji. Vím s jistotou, že lidí, kteří by dokázali po několik let vše dusit v sobě, nikomu se nesvěřit a ještě se z toho nezbláznit, tak těch zase tak moc není. Musí ve vás být něco velkého, co vás drželo nad vodou. Ale i přesto si myslím, že vaše rozhodnutí -změnit pro vás tak trýznivou situaci a jít k odborníkovi - je opravdu dobré.Jsem si jistá, že dobrého psychologa najdete. A to už je první krok k tomu, aby byla započata cesta k řešení. Je před vámi sice velký kus cesty- je totiž potřeba po cestě vysvobození kráčet velmi pomalu a opatrně- ale myslím, že spolu s odborníkem, byste mohla dojít do stavu klidu a pochopení. Moc vám přeji. abyste posilovala svoji odvahu a našla v životě to, co vám právem patří.

Mgr. Miroslava Hruboňová
Mgr. Miroslava Hruboňová

Specializace: Psychologie
Pracoviště: Psychologické poradenství Mgr. Miroslava Hruboňová

 
Líbí se vám odpověď?
0 Ano Ne
 
 
Diskuze čtenářů Přidejte komentář jako první

Vstoupit do diskuze

 
 
 
Naposledy prohlédnuté hodnocení
Naposledy přečtené dotazy
 
Kam dál
Naposledy čtené: