MUDr. Radovan Fiala Ph.D

Životní motto:

Nezkusíš, nevíš...

Pracovní zkušenosti

2018 – dosud: Městská nemocnice Městec Králové, ambulance cévní chirurgie

2014 – dosud: 2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze, odborný asistent

2006 – dosud: Transplantační centrum FN Motol, zpracování chlopenních homograftů, multiorgánové odběry, transplantace ledvin u dětí

2006 – dosud: Dětské kardiocentrum FN Motol, dětská cévní ambulance

2004 – dosud: Klinika kardiovaskulární chirurgie FN Motol Praha, vedoucí lékař cévního oddělení

2015 – 2017: Oblastní nemocnice Kladno, cévní chirurg

Vzdělání

2019: Postgraduální doktorské studium na 2. Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze, obor experimentální chirurgie

2012: Atestace v oboru cévní chirurgie

2008: Společný základ chirurgických oborů

2004: Promoce na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze 

Členství ve společnostech

Česká společnost kardiovaskulární chirurgie ČLS JEP

Společnost pro orgánové transplantace ČLS JEP

Česká transplantační společnost

Česká lékařská komora

Proč jsem se stal lékařem?

Chtěl jsem být lékařem už od základní školy. V nejbližší rodině sice vyloženě lékařskou tradici nemáme, ale moje maminka původně pracovala jako zdravotní sestra. Když chodila z nočních služeb, voněla nemocnicí. Ta vůně mi byla známá a blízká. Už tam jsou možná ty prazáklady, které mě na medicínu nasměrovaly. Vždycky jsem se chtěl věnovat chirurgii.

Kdy mám největší radost ze své práce?

Vždycky když má smysl. Pokud to situace umožňuje, snažím se, aby pacienti nejen rozuměli tomu, co se bude dít, ale podíleli se i na rozhodování. Aby byli partnery při volbě způsobu nebo postupu léčby. U nás to stále ještě není obvyklé, a tak někteří nemocní pořád ještě raději řeknou, že tomu nerozumí a nechají rozhodnutí plně na lékaři. Je stále víc pacientů, kteří si uvědomují odpovědnost za své zdraví, chtějí znát podrobnosti, chtějí se na léčbě spolupodílet a být těmi partnery. Když taková léčba nebo zákrok dobře dopadnou, mohou mít dobrý pocit oba - lékař i pacient. Medicína přináší i okamžiky, kdy není jednoduché ustát očekávané nároky. Jsou situace, které člověka vyčerpají. Věřit, že to dobře dopadne, je v tu chvíli ale zásadní. Protože já svou práci samozřejmě dělám proto, aby to dobře dopadalo. To jsou přesně ty okamžiky, které mě nabíjejí.