Když funkci srdce přebere přístroj…

Existuje řada situací, při nichž operace srdce může zachránit život pacienta. Zatímco ale ostatní orgány lze od přítoku krve dočasně „odpojit“, u srdce je to těžko myslitelné – zásobuje totiž touto tekutinou celé tělo. Již roku 1812 ale francouzský lékař Julien-Jean LeGallois předpověděl to, co se později stalo skutkem: vznik přístroje umožňujícího dočasně funkci srdce nahradit.

Přístroj umožňuje provádět transplantace a by-passové operace
Přístroj umožňuje provádět transplantace a by-passové operace

Princip mimotělního oběhu

Aby bylo možno vyřadit z činnosti srdce a přitom zachovat život operovaného pacienta, musí přístroj zvládnout:

  • zabezpečení krevního oběhu
    Jde o to, krev rozpohybovat a nahradit tak srdce jako pumpu.
  • výměnu krevních plynů
    Během operace by bylo velmi komplikované nebo i nemožné použít vlastní pacientovy plíce k okysličování krve a výdeji oxidu uhličitého. Tuto funkci musí také převzít přístroj.
  • udržování acidobazické rovnováhy Tím, že krev teče ve složitém přístroji se spoustou hadic, je ohroženo její složení. Jde o minerální látky a také její kyselost. Tyto parametry tělo velmi úzkostlivě hlídá a i malá výchylka je velmi nebezpečná.
  • regulaci teploty Tím, že je krev vyvedena do systému hadiček mimo tělo, je narušeno hospodaření těla s teplem. V mnoha případech je výhodné operovat při tzv. hypotermii, kdy je tělo pacienta ochlazeno. Existují operace, při nichž se tělo chladí až na 14 °C. V současné době se již více používají operace v normotermii, kdy se krev v přístroji ohřívá zpět na tělesnou teplotu.

K vybavení přístroje na mimotělní oběh patří:

  • rezervoáry krve
    Mimo samotných hadiček má systém i sběrné nádoby. První z nich je žilní rezervoár. Ten může být pružný jako tlustostěnný pytlík. Po naplnění systému krví z něj lze vypustit vzduch a účinně tak předcházet nasátí vzduchu do systému. Alternativně se používají pevné rezervoáry, které se hodí pro otevřené systémy mimotělního oběhu a nevyžadují kardiotomický rezervoár. Ten představuje nádobku pro sběr krve odsáté z operačního pole a srdečních dutin. Tu je třeba před návratem do oběhu filtrovat, neboť může obsahovat částečky tkání, vzduchové bublinky apod.
  • pumpy
    Nezbytnou součástí systému je vlastní pumpa. Ta zabezpečuje proud krve a tím i zásobení celého těla krví. Starším a nejpoužívanějším typem je pumpa válečková, která v kruhové dutině proti stěnám stlačuje pružnou hadičku pomocí válečků umístěných na rotujících ramenech. Tato pumpa může, zvláště při nevhodně nastaveném přítlaku, poškozovat krvinky. Odstředivá pumpa naproti tomu používá rotující kužel, na nějž je přiváděna krev. Ta se roztočí spolu s kuželem a poté je odstředivou silou vymrštěna do hadičky systému. Odstředivá pumpa je šetrnější, ale dražší, neboť rotor je jednorázový.
  • oxygenátor
    Jde o výměník krevních plynů. Jeho úkolem je umožnit odchod zplodin látkové výměny a obohatit krev kyslíkem. To se odehrává v soustavě kapilárních trubiček s velkým povrchem, běžně asi tak 1,7–2,5 m2. Součástí oxygenátoru je i výměník tepla, kde se krev podle potřeby ohřívá nebo chladí.

Použití mimotělního oběhu v praxi

Priming

Před použitím je třeba systém naplnit tekutinou. To je označováno jako priming. Dříve se používala výhradně plná krev, v současnosti se k předplnění užívá náhradních roztoků, a to krystaloidních i koloidních. Priming předchází připojení pacienta na systém.

Zapojení

Existuje několik možných „zapojení“ pacienta. Smyslem je vždy získat dva přístupy do krevního řečiště s dostatečným průtokem. Jedním přístupem krev vstupuje do přístroje – na základě gravitace nebo podtlaku – a druhým přístroj opouští.

Heparin

 

Nezbytnou součástí operace je prevence srážení krve v přístroji, a to obvykle za použití látky zvané heparin. Po skončení operace a odpojení pacienta se mohou projevit nežádoucí účinky procedury. Účinek heparinu je zrušen protilékem – protaminsulfátem.

Poté

I poté ale mohou trvat poruchy, nazývané obecně postperfuzní syndrom. Podle závažnosti mohou postihovat jeden nebo více orgánů (syndrom multiorgánové dysfunkce). Jde o poměrně vzácnou komplikaci.

Zázrak

Přístroj pro mimotělní oběh je jedním ze zázraků moderní medicíny. Umožňuje provádět dříve nemyslitelné operace na srdci a plicích, operovat srdeční chlopně, různé výdutě, nádory. Umožňuje provádět transplantace a by-passové operace. Jde už o dobře ověřenou technologii, neboť přístroje na mimotělní oběh se používají již déle než půlstoletí.

(shmt)

Zdroj:

Mimotělní oběh v současné klinické praxi, V. Lonský, P. Žáček, J. Dominik, J. Kubíček
http://www.kardiologickeforum.cz/pdf/kf_05_02_08.pdf

MIMOTĚLNÍ OBĚH, Pospíšil Zbyněk
http://trubka.fs.cvut.cz/downloads/NPH2008/Pospisil_mimotelni_obeh.pdf

Líbí se vám článek?
+9 Ano Ne
 
 
Diskuze čtenářů Přidejte komentář jako první

Vstoupit do diskuze

 
 
 
Naposledy prohlédnuté hodnocení
Naposledy přečtené dotazy
 
Naposledy čtené: