Když tělo varuje, že váš imunitní systém nefunguje, jak má
Role imunitního systému je pro zdravé fungování organismu nenahraditelná. Jakákoli jeho porucha proto znamená vždy velké potíže. „Indispozice“ imunitního systému se pak může projevit různými způsoby s různou intenzitou a kdekoliv na našem těle. Následkem jsou opakované závažné infekce, autoimunitní choroby, rozvoj alergií či ohrožení nádorovými onemocněními.
První projevy poruch imunity mohou být nenápadné – u dětí se objeví například ve formě neprospívání, u dospělých pak v podobě chronických průjmů.
Je to ještě „obyčejná“ nemoc, nebo už porucha imunity?
Varovné známky mají podobu vícečetných zánětů středouší, opakovaných zánětů dutin či zápalů plic, vícečetných neefektivních podání antibiotik, podání antibiotik nitrožilně, závažných a hluboko uložených infekcí (včetně otravy krve) a dále závažných hnisavých či plísňových infekcí. Na pozoru bychom se měli mít při výskytu rozsáhlých virových infekcí (opary, bradavice či kondylomata) nebo infekcí způsobených některými atypickými bakteriemi, které jsou příbuzné tuberkulóze, vyskytují se běžně v půdě či vodě a pro zdravé lidi obvykle nebezpečí nepředstavují.
Dle typu prodělané infekce lze odhadnout, která část imunitního systému nefunguje správně. Řada poruch imunity musí být léčena za pobytu v nemocnici – ve vážných případech mohou být totiž až život ohrožující.
U méně závažných postižení imunitního systému je citlivost k infekcím o něco nižší. Projevují se různorodými klinickými znaky, jež zahrnují postižení řady orgánů – kupříkladu dýchacích cest, kůže, zažívacího ústrojí nebo kloubů. S nemocnými tak často do prvního kontaktu vstupují plicní lékaři, kožní specialisté, gastroenterologové, revmatologové, hematoonkologové, otorinolaryngologové aj.
Poruchy imunity mají za následek také autoimunitní onemocnění, kdy buňky imunitního systému chybně rozpoznávají vlastní buňky jako nebezpečné. Postižena může být kterákoliv část lidského těla – často klouby, kůže, střeva, ledviny, krevní destičky a červené i bílé krvinky.
Za problém porušené imunity můžeme považovat i alergie – imunita v takovém případě nepřiměřeně reaguje na běžné věci z okolního prostředí, jako jsou pyly, potraviny, roztoče, zvířecí srst, plísně, potraviny aj.
Závažným projevem nedostatečné funkce imunitního systému může být i vznik nádoru, často vycházejícího z mízních uzlin.
Kde se poruchy imunity berou?
Porušená imunita může být „dědictvím“ po rodičích, a je tedy vrozená, nebo ji člověk získá až během svého života. Příčiny získaných poruch imunity jsou přitom rozmanité:
- Vznikají po léčbě nádorových onemocnění.
- Provázejí choroby kostní dřeně (leukémii či útlum krvetvorby).
- Objevují se po delším podávání tzv. imunosupresivních léků.
- Obranyschopnost organismu mohou snižovat některé infekce samy o sobě (např. infekce virem HIV, borelióza, tuberkulóza, chřipka ad.), a to s různou intenzitou a po různě dlouhou dobu.
- Negativně imunitní systém ovlivňují všechna chronická, dlouhodobě probíhající onemocnění (cukrovka a onemocnění vedoucí k selhávání ledvin či jater aj.).
- Naší imunitě neprospívají ani jednostranné diety, mentální anorexie nebo onemocnění střev, při němž dochází k porušení vstřebávání živin.
- První obrannou bariéru naší imunity – naše sliznice – významně oslabuje kouření.
- Na imunitu má podstatný vliv i stres.
Pozorujete u sebe obtíže popisované v tomto článku? Poraďte se se svým praktickým lékařem (můžete se zeptat i v naší poradně na uLékaře.cz), který vás po zvážení všech okolností následně odešle na vyšetření klinickým imunologem, eventuálně přímo do specializovaného centra pro léčbu poruch imunity.
Zdroj informací: www.poruchy-imunity.cz
