Od holubů ptačí chřipka nehrozí
Infekční realita...
Faktem je, že přemnožení holubi ve městech spolu s kyselými dešti tradičně poškozují historické památky a přenášejí také barvitou paletu infekcí. K obávané ptačí chřipce jsou však tito ptáci velice odolní, a nákaza člověka od nich proto nehrozí.
Domácí drůbež je větším nebezpečím než holubi
Na první pohled roztomilí holoubci ale mohou přenášet řadu jiných nemocí, například salmonelózu, chlamydiózu nebo toxoplazmózu. Ne všechny, ale mnohé z chorob, které je sužují, jsou přenosné také na člověka. V holubím peří nalézá úkryt i směsice roztočů, kteří hostí opět další nemoci. Roztoči mohou být také původci alergií. Holubí choroby se mnohdy na člověka nepřenášejí přímo, ale prostřednictvím domácích mazlíčků, psů a koček. Těm bychom nikdy neměli dovolit očichávat mrtvé ptáky.
Choroby ano, ptačí chřipka ne...
Pokaždé, když se v médiích objeví nová zpráva o výskytu ptačí chřipky, začnou se mnozí lidé podezíravě ohlížet po každém ptáčku, který se mihne v okolí. Původci paniky a děsu jsou pak především uhynulí ptáci. Ale i když je mrtvý holub ve většině měst naprosto běžný jev, na ptačí chřipku ještě žádný z nich nezašel. K infekci ptačí chřipkou jsou mnohem více náchylní například vodní ptáci.
Pokud tedy uvidíme na ulici mrtvého holuba, kosa nebo vránu, nepodléhejme panice pod dojmem burcujících zpráv. Podezření by v nás mělo vzklíčit až při úhynu většího množství ptáků najednou. Trochu jiné je to u vodních ptáků, především u labutí. Každá mrtvá labuť by měla být nahlášena na veterinární správě. Následné testy pak určí, zda byl pták nakažen nebezpečným virem H5N1. V důsledku těchto zpráv je tedy docela možné, že oblíbené krmení labutí vezme pomalu za své.
(vek)
