Včasné odhalení žloutenky typu C může zabránit celoživotním potížím s játry

Virová hepatitida typu C patří mezi nejobávanější infekční nemoci. Nakazit se totiž lze rizikovým chováním a průběh onemocnění, ať už akutní, nebo chronický, rozhodně není procházka růžovým sadem. A výsledek v podobě uzdravení není stoprocentně zaručen nikdy.

Žloutenka typu C může probíhat dlouhou dobu bez příznaků!

Prevence ve vlastních rukách

Virová hepatitida označená písmenem C byla oproti typům A a B identifikována mnohem později. Nejčastěji se přenáší nechráněným pohlavním stykem a krví, například při nitrožilním užívání drog. Do roku 1992 bylo možné nakazit se také prostřednictvím transfuze krve nebo krevních derivátů. V tomto roce ale bylo zavedeno plošné testování krevních konzerv. Oproti jiným způsobům infikování je přenos z matky na dítě velice vzácný: riziko nákazy u porodu nakažené matky se pohybuje mezi 2 a 6 procenty. Virus navíc není obsažen ani v mateřském mléce, takže matky s chronickou hepatitidou C mohou své děti zcela normálně kojit.

Záludné "céčko"

Největší záludnost tohoto typu žloutenky spočívá v tom, že může poměrně dlouhou dobu probíhat bez příznaků nebo pouze s velmi nespecifickými příznaky. Ty se mohou projevit jako únava, přechodná ztráta chuti k jídlu, poruchy spánku či trávicí obtíže, svědění kůže nebo její žlutavé zabarvení či pocit napětí v pravém podžebří. Z tohoto důvodu se na nákazu žloutenkou typu C často přijde až náhodným vyšetřením krve například před operací. Kvůli pozdní diagnóze se až 70–80 procent nakažených ocitá v chronickém stadiu nemoci. Oproti jiným typům virové hepatitidy je toto číslo vysoké: například žloutenka typu B se do chronické fáze dostane pouze u 5 procent nemocných. Díky moderní protivirové terapii se daří nemoc udržet v přijatelných mezích, samotné léky ovšem nejsou všemocné. Nutné jsou i změny v životosprávě pacienta. Z jídelníčku by měly zmizet, nebo se alespoň omezit na minimum potraviny zatěžující játra – tučná jídla a alkohol.

(kam)

Zdroj: www.medicinenet.com