Zvítězit nad tabákem se dá pevnou vůlí a vytrvalostí

S posledními dny starého roku začínáme přemítat, co bychom v budoucnu chtěli zlepšit, co změnit. Odstranění zlozvyků bývá na nejvyšších příčkách, přičemž vede předsevzetí přestat kouřit. Jen málokomu se to však podaří. Proč je tak časté, že kuřáci selhávají ve svém odhodlání vzdát se tabáku?

Při odvykání kouření jsou úspěšná jsou pouze 3 % lidí.
Při odvykání kouření jsou úspěšná jsou pouze 3 % lidí.

Není asi příjemné to slyšet, ale závislost na nikotinu je onemocnění, určitá duševní porucha trvalého charakteru, stejně jako alkoholismus. Během 10 vteřin se vstřebaný nikotin dostane krví až do mozku. Tam obsadí určitá místa, ovlivní výdej látky jménem dopamin a „nastaví“ tento orgán tak, aby chtěl další a další dávky nikotinu. Jakmile hladina této látky v krvi klesne, mozek začne pomalu „hladovět“ a nasměruje člověka k tomu, aby sáhl po další cigaretě. Proč?

  • V mozku je hluboce uložená paměťová stopa toho, jak příjemně se konzument po cigaretě cítil.

  • Hlava si pamatuje i situace, při nichž člověk nejvíce kouřil (restaurace, stres, dovolená atd.).

  • Mozek je nejvíce citlivý na nedostatek nikotinu (přesněji na nízkou dávku dopaminu) prvních 72 hodin od poslední cigarety.

  • Nikotin nesnižuje stres, naopak napětí narůstá, pokud hladina nikotinu v krvi klesá, což nás nutí „uklidnit se“ dalším tabákem.

Jak z toho ven?

Ve chvíli, kdy na člověka přijde chuť si zapálit, je nutné napnout všechno úsilí a nasměrovat myšlení jinam. Je dobré něčím se zaměstnat, odklonit zkrátka krizový moment touhy dát si cigaretu. Vyžaduje to velmi pevnou vůli a odhodlání. Uvidíte však, že vzpomínky na prožitky, které jste měli po cigaretě, budou postupně slábnout a mizet, pokud je „přebijete“ novými vjemy. Mozek sice nikdy nezapomene na období, kdy jste byli na nikotinu závislí, ale pocity, které se k tomu období vázaly, mohou postupně „vyblednout“.

Neúprosné statistiky

  • V České republice kouří něco přes 2 miliony lidí.

     
  • Z toho 70 % by jich chtělo přestat.

  • 40 % z nich to zkouší každý rok znovu.

  • Úspěšná jsou pouze 3 % „statečných“.

Základ odvykání je v naší mysli. Existuje i medikamentózní podpora, nicméně v přemýšlení je klíč. Rozdělte si čas odvykání do konkrétního plánu a postupně plňte dílčí cíle. Není špatné si pokroky nějak dokumentovat, třeba do grafu či deníku. Důležitá je i opora vašich blízkých. A hlavně se nezapomeňte odměňovat za fakt, že se vám daří vytrvat.

Zdroj: http://whyquit.com

https://healthplans.providence.org

www.atlassociety.org

www.statisticbrain.com

www.mzcr.cz

 

Autor článku:

MUDr. Jitka Vávrová

Autorka je psychiatrička.

Líbí se vám článek?
+2 Ano Ne
 
 
Diskuze čtenářů Přidejte komentář jako první

Vstoupit do diskuze

 
 
 
 
 
Naposledy prohlédnuté hodnocení
Naposledy přečtené dotazy
 
Kam dál
Naposledy čtené: