Absurdní vtíravé myšlenky

Dobrý den. Už je to třetí týden, co zažívám opravdu muka. Začalo to tím, že jsem začala myslet na smrt někoho blízkého. Bylo to hrozné, dokonce jsem i brečela. Pak přišla myšlenka, že někomu z rodiny ublížím, např. přítele sním, shodím ze skály (dokonce jsem mu sáhla na krk, jakoby pohladila, on to ví a v pohodě), pak mě začaly napadat myšlenky typu: co když jsem pedofilka, zoofilka, nekrofilka. Příteli jsem vše sdělila, on mi řekl, že jsem moc citlivá na vše, co vidím v televizi a že jsem normální. Jenže co když jsem zrůda jako oni? Teď mě napadají myšlenky typu, co když jsem pedofilka (děti mě nevzrušují). Přečetla jsem si, že to lidi ze začátku, když to zjistí trápí, jenže já opravdu nevím, co by mě na dětech vzrušovalo. Začaly mě napadat myšlenky typu: co by se stalo kdybych byla, musel by krásný vztah s přítelem skončit atd. Dále jsem hledala na netu a prý si to lidi uvědomí až později, tak zase myšlenka a co když za pár let mě začnou vzrušovat? Přitom pedofily nechápu a ani nepochopím. Našla jsem tady toto: http://ocdczech.blogspot.cz/2012/08/start-me-poruchy.html#more, přesně to co popisuje, mám i u dětí z ničeho nic. Máme to celkem stejné, taky mám skvělého přítele a rodinu, kamarády, ale myšlenku, jako má i on, že se mi začne líbit i něco jiného, mě týrá. Nemůžu se na děti ani podívat, mám přímo strach že mě začnou napadat absurdní myšlenky. Podle mě toto všechno spustilo to, že v televizi byla zpráva o zneužití novorozeněte. Přijde mi, že jsem na všechno moc citlivá. Došlo i na to, že jsem nechápala, proč musím jít do školy nebo proč se musím jít vykoupat anebo si pustit hudbu. Přítel mě však uklidnil tím, že to moc řeším, ale já mám fakt strach. Hodně mi pomohlo se vykecat příteli, vzal to dobře a ani ho to nějak nezměnilo, i ubrečenou mě chytil a řekl mi, že mě miluje a víc. Jsem za něj hrozně ráda, proto mě opravdu děsí to, že z ničeho nic se mi změní orientace a budu muset skončit vztah. Vysadila jsem i antikoncepci, myslela jsem si, že je to z toho, že jsem prostě citlivá. Lepší se to, ale ne o moc a já jen "čekám", kdy mě zas napadne něco absurdního. Na sex tedy nemám náladu vůbec, včera jsem přítele uspokojila rukou (promiňte, jestli to píšu nějak nevhodně, nic lepšího mě nenapadlo), avšak zase mi naběhla myšlenka a co kdybych uspokojovala dítě. Hrozné, opravdu hrozné. Chuť se úplně vytratila, bojím se. Chuť jsem neměla, ani když jsem měla myšlenky typu a co když ho sním, jako támhle snědla manžela a už jsem s ním nechtěla spát, pomáhalo mi jen, že mě objímal, ale cítila jsem se provinile, tak proto. Při sexu mě napadlo, jestli mě třeba nevzrušuje smrt, taky jsem to někde v televizi viděla. Bylo hned po sexu, zkoušeli jsme to dvakrát a nešlo to. Když se na to kouknu rozumně a logicky (tomu stavu říkám při smyslech) tak je to absurdní, ale neustále se musím ujišťovat. Dřív jsem řešila problémy, proč se se mnou nikdo ve škole nebaví. (přitom se se mnou lidi bavili, spíš já moc všechno řešila, že se ztrapním, atd.)Odstěhovala se mi jediná kamarádka, co jsem tam měla. Přítel mi byl samozřejmě oporou, milovala a miluju ho za to, jak mi pomohl a pomáhá. Jsme spolu 2,5 roku a nádhera. Nyní je všechno v pořádku, mám milující rodinu, přítele a kamarády jsem si také našla. Zase mě napadla myšlenka a co když prostě po odeznění všech problémů zjišťuji že jsem pedofilka nebo něco jinýho např. zoofil, nekrofil, vrah, lidojed ? Nebo co když za pár let to začne? Jestli jsou tyto myšlenky tím, že prostě moc čtu na internetu a všechno si moc beru? Dále jsem si přečetla, že vlivem depresí nebo špatného dětství vznikají zrůdy (pedofil, nekrofil, zoofil, vrah atd.) a já zrovna moc lehké dětsví neměla, byla jsem obětí šikany. A tak se bojím, že taky budu jedna z těch zrůd. Vždy mě vzrušovali a vzrušují muži, starší muži. V mladým jsem nic dobrýho neviděla. Ten odkaz, co jsem vám posílala - ten kluk popisuje, že je to OCD. Já se kolikrát vracím, jestli jsem nevypla počítač nebo se musím oholit téměř celá, jinak si nepřijdu dokonalá. Mohla se mi rozšířit OCD až tak daleko? Vždy jsem moc všechno řešila. Ta myšlenka, jestli nejsem pedofilka, mě trápí stejně, jako u toho, že bych někoho mohla sníst či zabít či někomu ublížit, ale fakt se bojím, že čím víc na to budu muset, tak pak se to nějak prolomí nebo nevím jak to popsat. Chtěla bych zas vést normální život, zajímala mě hudba a móda a takový ty ženský problémy. Teď jsem i přestala jíst, ne úplně (za poslední tři dny jsem měla dvě sušenky, rohlík se salámem a tyčinky se sýrem), furt jen kouřím jednu za druhou dá se říct. Přítele s tím štvu, i rodinu. Maminka mi nandala jídlo a já na to koukala a utápěla jsem se v myšlenkách. Opravdu mě nejvíc tíží myšlenka, že vlastně po odeznění všech problémů třeba zjišťuji, že jsem zrůda. Moc děkuji za odpověď. Bude mi 18, vím, že bych kouřit ještě neměla, ale dost to uklidňuje a myslím, že je to i lepší než nějaké sebepoškození, i když toto takové sebepoškození je. Jsem opravdu hodná, nikdy jsem nechápala, proč jsou lidi tak zlí, proč se vraždí atd, proč se prostě lidi nesmějí a nevychází spolu jen v dobrém, proto mě myšlenka, že budu taky zrůda typu pedofil, vražedkyně dost tíží. Začala jsem si i myslet, jestli to není nějaká schizofrenii, to mě zrovna napadlo, když jsem koukala na pořad, kde se jeden kluk co ji má, zpovídal. Ale vím, že to jsou moje myšlenky, jednou by mi jakoby myšlenka říkala udělej to, ale to jsem byla ve stavu, kdy jsem si z toho nachvíli dělala srandu a moc četla o hlasech a schizofrenii. (ne že bych si z těchto nemocí dělala legraci, to opravdu ne). Vím, že bych měla jít asi k doktorovi, což mi poradil i přítel, ale není mi 18 a opravdu nechci tímto zatěžovat rodiče. Jinak dost mi pomohl i ten článek, co jsem Vám poslala, je to celý můj problém, akorát on to má s tím, jestli není gay a já jestli nejsem pedofilka. A když to teď tak dopisuju, tak se sama sebe ptám a co když to tak prostě je? Ale je to opět jen hloupá myšlenka. Mohlo to být z antikoncepce? Jednou jsem brala antikoncepci stodette 1,5 a bohužel jsem dělala furt nějaký scény kvůli nevěře svého partnera, přitom on je snad to nejhodnější co může být, pořád jsem byla vzteklá atd., po vysazení vše v pořádku. Dále mě napadlo, zda by mě nemohl ovlivnit pohřeb (první v životě, zemřela babička, neznala jsem ji ale moc, proto tomu že by mě to nějak ovlivnilo moc nedávám). A přesně jako ten kluk v tom odkazu, já vím, že mě děti nevzrušují, ale občas jak mě napadají ty myšlenky a co když, co se stane, tak si připadám dost nejistá, i když jistá jsem si 100% a vysílená vůbec něco řešit, i když vrací se to stále a furt něco. Když jsem řešila jestli jsem vražedkyńě, tadyto mi přišlo jako absurdní (nemyslela jsem na to) a teď to zas řeším opačně. Přijde mi to, jak začarovaný kruh. Zajímal by mě váš názor na to, jestli je to OCD a jestli někdy vůbec budu žít normální život jako dřív. Děkuji moc za odpověď. Hezký den.

Odpověď odborníka:

Vážená tazatelko, píšete na závěr: „Zajímal by mě váš názor na to, jestli je to OCD a jestli někdy vůbec budu žít normální život jako dřív.“ Odpovídám: Ano, je to s největší pravděpodobností OCD – asi o tom máte už dost načteno – a Vaše řešení je, jít k psychiatrovi. Ještě včera. OCD je léčitelná a čím dřív začnete, tím dřív budete v pořádku. To je současně odpověď na druhou Vaši otázku: ano, budete jistě moci žít normální a šťastný život. Napřed je ale potřeba se léčit. Držím Vám palce.

MUDr. Radkin Honzák, CSc.
MUDr. Radkin Honzák, CSc.

Specializace: Psychiatrie
Pracoviště: asistent Ústavu všeobecného lékařství 1. LF UK Praha, sekundární lékař PL Bohnice, ambulantní psychiatr IKEM, ambulantní psychiatr REMEDIS

 
Líbí se vám odpověď?
+10 Ano Ne
 
 
Diskuze čtenářů Přidejte komentář jako první

Vstoupit do diskuze

 
 
 
 
 
Naposledy prohlédnuté hodnocení
Naposledy přečtené dotazy
 
Naposledy čtené: