Obava z aneurysmatu
Dobrý den, rád bych Vám řekl svůj příběh a poradil se s Vámi. Můj dotaz je na neurologa.
Začalo to celé asi před 5 lety, bylo mi 16. V té době se u mě vyskytovala obsedantně kompulzivní porucha, která mi způsobovala všelijaké tiky (kompulze), které se snažily vyvrátit nějaký zlý osud pro mě nebo mé blízké (obsese). To jsem potlačoval tak dlouho, až se obsese přestaly vyskytovat a omezilo se to jen na kompulze (tiky v oblasti hlavy). V té době jsem se začal učit programovat aplikace na mobily. Postupně jsem v tom začal podnikat, vytvářel jsem i pro velké firmy obrovsky náročné softwary. Tiky se tím samozřejmě o něco zhoršovaly, ale bral jsem to jako normální jev. Nakonec jsem dělal i pro tak obrovské značky jako jsou Karlovarské minerální vody, Continental, byl jsem lektorem kurzů na portálu learn2code.sk. Založil jsem firmu, nabral zaměstnance a pracoval od rána až do večera. Jenže před 2 lety se spustily obtíže, kvůli kterým vás dnes kontaktuji. Nejprve jsem se začal strašně lekat (z toho permanentního stresu, např. vypadl programátor a já to celé po večerech dělal za něho). Lekal jsem se všeho, někdo otevřel dveře, zazvonil telefon, přišla zpráva atd. Nějakým způsobem jsem také začal mít strach, že jak jsem dělal ty tiky v hlavě, mohl jsem si tím způsobit nějakou výduť cévy v mozku. Paradoxně mi až teď s odstupem času došlo, že to byla blbost, nicméně to, co jsem začal dělat následně, bylo ještě tisíckrát horší. Jak jsem se stále lekal, začal jsem být neustále v jakémsi obranném napětí. Když jsem slyšel kroky na chodbě, už jsem celý stuhnul: „Co když teď někdo otevře a já se leknu?!“ Také se to začalo stávat, když jsem procházel kolem zvonku, který mohl zazvonit, když jsem držel v ruce mobil, seděl u počítače se zapnutým zvukem… Zkrátka u všeho, kde byla i minimální šance, že se leknu. To šlo ještě do dalšího extrému: Když jsem si potřeboval lidově řečeno „prdnout“, nedokázal jsem to normálně udělat. I když poblíž nebylo nic, čeho bych se mohl leknout, byl jsem v tomto napětí a postupně jsem úplně ztratil schopnost si normálně „prdnout“. Vždycky jsem měl strach, že se leknu, udělám u toho tik a jak budu „prdět“ (tlačit), způsobím si tím vyšší krevní tlak… Dnes už vím, že ať jsem to vůbec neřešil, nic takového se vůbec nemuselo dít. Ale čím víc jsem se snažil to nedělat, tím víc jsem to dělal… Jako když by mi někdo řekl „nemysli na růžového slona“ a já na něho schválně myslel, tím, jak bych se snažil na něho nemyslet… Celé se to začalo stávat i když jsem šel na záchod (na velkou), byl jsem v tomto napětí a nemohl se vůbec soustředit. Jak jsem měl strach, že bych si mohl poškodit cévy, ztratil jsem i tady schopnost jít normálně na záchod, nedělal jsem to přirozeně a autonomně, ale snažil se to dělat vědomě… Navíc protože jsem byl neustále ve stresu, projevovalo se to u mě i permanentní zácpou, takže jsem při vykonávání potřeby tlačil ještě o něco víc, což jen podnítilo můj strach… Zároveň s tím, že jsem měl strach o ty cévy, začalo mě vždy u větší fyzické námahy (kliky, zvedání věcí) napadat: „teď hlavně nedělej žádný tiky, napětí ani tlaky, jinak si ten krevní tlak zvedneš ještě více.“ No a to jsem přesně udělal. Při každém zvedání nějakých věcí jsem jakoby tlačil, dělal tiky… Když jsem si potřeboval „prdnout“ a u toho ještě něco zvedal, spojilo se to i s patologickým „tlačením při prdění“. Časem jsem dokonce zkoušel, jestli bych si nemohl „prdnout“ i tehdy, když jsem si „prdnout“ nepotřeboval, jako kdybych v kuse celý půl den zkoušel, jestli by to přece jen nešlo. Tím jsem byl v neustálém napětí a mé snahy o jeho uvolnění byly zbytečné… K tomu zvedání věcí a fyzické námaze postupně přibylo zvedání čehokoliv (sklenice s vodou, mobilu, počítače)… A nakonec se to začalo stávat i při každém pohybu, při kterém dělám nějaké větší napětí v těle i v cévách přirozeně – např. při předpažení rukou, natažení rukou atd. K tomu všemu jsem byl téměř permanentně ve stresu a v napětí, abych činnosti, které právě dělám dokončil co nejdříve, došel na místo setkání co nejrychleji, co nejdříve odpověděl na email, na zprávu, co nejdříve vyřešil chybu v aplikaci… Toto naučené chování jsem si přenesl i do těch částí života, které stresové nejsou… Navíc mě začalo stresovat i to, že skoro nikdo o mně neví, co se mi všechno podařilo, a berou mě jako blbého studenta (studuji dálkově vysokou školu – IT). Tohle je tedy můj příběh. Poradil jsem se o tom s paní psychiatričkou, a ta mi doporučila hypnózu (můj problém je, že jsem se zhypnotizoval a zakotvil si toto patologické chování / projevy). Dala mi nějaké prášky na tu moji přecitlivělost a lekání a nějaká antidepresiva. Celkově jsem zvolnil, přestal pracovat, jen řídím tým lidí, kteří na projektech pracují a dělám úkoly do školy. Jinak jsem se docela zklidnil, dokážu být v klidu, stále sice dělám nějaké ty tiky, ale to mě až tolik netrápí… Pomocí hypnózy jsem se dokázal těchto obtíží celkem zbavit, stále se to projevuje, ale mám to více pod kontrolou a pracuji na tom.
Teď mám však strach o to, jestli jsem si nemohl způsobit nějakou výduť cévy mozku (aneurysma). Paní doktorka mě poslala na MRI mozku a MM koutů, ale bez použití kontrastní látky. Nic patologického nebylo objeveno. Chtěl bych se zeptat, jestli i bez oné kontrastní látky je vyšetření dostatečné a vážný a nebezpečný problém by odhalilo. Případně jestli by bylo vhodné jít na MRI s kontrastní látkou.
Moc děkuji za Vaši pomoc.
MUDr. Soňa Boušková Chief Medical Officer
Specializace: Vnitřní lékařství Pracoviště: uLékaře.czDobrý den, pane Dominiku, to jste opravdu výstižně pospal, jak se Vaše problémy rozvíjely. Je...
Specializace: Neurologie Pracoviště: 1. Neurologická klinika, Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně
Dobrý den. Pokud nemáte neurologické potíže, je málo pravděpodobné, že by jste si vytvořil...
