Přejídání
Dobrý den,
obracím se na Vás s prosbou o pomoc. Je mi skoro 20 let a už více jak 2 a půl roku mám problém se záchvatovým přejídáním. Měřím 165 cm a vážím 55 kg, což ještě tak hrozné není na to, co do sebe dokáži ,,nasoukat"..je to především kvůli častému pohybu (5x - 6x týdně).
Jsem, řekla bych, klasický případ tohoto problému. Chci zhubnout - hlídánm se v jídle - bum a láduju do sebe všechno až je mi špatně...opravdu s tím chci něco dělat a samozřejmě si uvědomuji i čím je to způsobené - celý můj život se ty poslední roky točí opravdu jen kolem jídla..Když ráno vstanu, první, na co myslím, je co si dám k snídani, už když dosnídám, přemýšlím, co si dám k svačině... občas jen tak přemýšlím, jestli si mám nebo nemám zakazovat jíst čokoládu, vymýšlím různé ,,strategie" jako např.: ,,teď tři měsíce se budu opravdu hlídat ať se děje, co se děje", je to hrozné, mě samotné to také příjde šílěné a narcistické, že se vlastně zajímám celý den jen sama o sebe a co jsem jedla..(a přitom se to na mě ani neodráží..:D:X). Vím přesně co bych měla dělat..vykašlat se na to a přemýšlet jako ,,normalní" člověk..prostě když je na něco chuť, dát si to, ale nepřehánět to, já vím, já vím..snažím, ale vždy pak k tomu zase sklouznu..za tu dobu, co se snžím zhubnout, jsem se dozvěděla o jídle tolik, že je pro mě těžké zapomenout, že např. ,,ovoce by se nemělo jíst odpoledne, těstoviny si dejte raději k obědu než k večeři"...jsem z toho opravdu našťastná, nechci, aby můj život byl jen neustálé přemýšlení o jídle, je to tak zoufalé...:((
Dobrý den Báro,
jídlo je každodenní součást našeho života, je tedy těžké na něj nemys...
