Díky peru zvládá vést farmu plnou zvířat

„Dokonce si troufám říci, že díky moderním lékům v předplněných perech a díky péči o zvířata jsem v takovém stavu, že si svou nemoc vůbec nepřipouštím,“ říká žena, která žije s revmatoidní artritidou už 12 let. Spolu se svým 18letým synem, který je její velkou oporou, bydlí už osm let ve středočeské vesnici v domku a kolem nich se to jen hemží. Mají čtyři ovečky, malého poníka, králíky, slepice, pejska a kočičku. „Když jsme začínali, byla jsem plná elánu, že budeme mít velké hospodářství a budeme prodávat maso či vajíčka. Jenže to mi nemoc přece jen nedovoluje,“ popisuje Jitka Vurmová.

Po poslední změně léků je na tom naštěstí tak, že může každé ráno už kolem šesté hodiny vstát a vyrazit ven. Díky zvířatům má nejen důvod vstát, ale především náplň na celý den. „Zvířata jsou na vás závislá, nemůžu si stěžovat, že dnes prostě zůstanu ležet, protože mě bolí to, to a taky tohle. Musím se obléknout, jít se s nimi potěšit a obstarat jim krmení i vše ostatní,“ vysvětluje. Kdyby měla některý den přece jen horší, syn je okamžitě k dispozici a udělá práci za ni.

Žádný lék nezabral na dlouho

Takto šťastně však vypadají až poslední Jitčina léta. Na začátku to bylo úplně jiné. Když jí bylo 26 let, projevila se nemoc obrovskými otoky kloubů.

„Lékař nepoznal, co mi je, a léčil mne, jako bych přechodila chřipku, takže mi nakonec oteklo celé tělo a měla jsem horečky. Proto mne hospitalizovali na revmatologii a týden mě léčili antibiotiky. Když to zkrátím, od prvních projevů nemoci jsem se ke správné diagnóze revmatoidní artritidy dostala až po roce,“ vzpomíná Jitka.

Následně dostala kortikoidy a postupně se zkoušela jednotlivá léčiva, které zabere. Tabletky nejčastěji používané léčby revmatoidní artritidy musela záhy po nasazení vysadit, protože jí po nich bývalo zle a měla teploty. Tuto léčbu vydržela užívat sotva půl roku. Nezabíraly ani různé jiné léky nebo zabraly vždy jen na krátkou dobu tří čtyř měsíců, po nichž se Jitka znovu vracela do stavu těžkých bolestí a otoků. Když lékaři vyzkoušeli bez úspěchu všechny ostatní možnosti, dostala se Jitka do kategorie pacientů, kteří mají nárok na biologickou léčbu.

Pocit jít po letech znovu na procházku

A co si dnes může dovolit, když užívá jak biologickou léčbu, tak nejčastěji užívanou léčbu revmatoidní artritidy ve formě předplněných per? To, o čem se jí na původní léčbě mohlo jen zdát. „Můžu vstát a neprobrečet hodinu až dvě v bolesti. Můžu se o nás se synem postarat a o zvířata též. Také můžu jít na procházku, to jsem dřív vůbec nezvládala,“ vypráví Jitka. Revmatoidní artritida, která u ní postihuje především drobné klouby, s novou aplikací léků nezmizela. Jitku pořád trápí obrovská únava a bolesti kloubů na rukách a na nohách, občas se ozvou i kyčle. Zátěž si proto musí rozdělit na celý den a také naslouchat svému tělu, které jasně naznačuje – pozor, už je toho hodně, bylo by dobré jít si odpočinout. Když to s prací na farmě přežene, tedy jak sama říká, „když nespolupracuje s léky“, tak se to druhý den projeví úplným vyčerpáním a velkými bolestmi. Ani aplikace léků perem zkrátka neznamená, že nemoc zmizí jako mávnutím kouzelného proutku. Výhody pera jsou však pro ni nesporné.

Kosti sílí a další nemoci ustupují

Díky nové protizánětlivé léčbě mohla Jitka o hodně snížit dávky kortikosteroidů, které u ní měly těžké vedlejší účinky. „Kvůli nim jsem trpěla obezitou i lámavostí kostí – až takovou, že jsem před sedmi lety měla zlomený krček stehenní kosti. Jelikož byly moje kosti kvůli kortikosteroidům příliš řídké, nemohla jsem na operaci. A tak jsem tři čtvrtě roku chodila o berlích a kost musela sama srůst,“ vypráví Jitka. Kortikoidy jí způsobovaly také vysoký tlak a syndrom suchých sliznic. V letech s novou léčbou se příznaky těchto nemocí zmírnily, zlepšila se kvalita jejích kostí a klesla i její váha.

Léky v předplněných perech si Jitka chválí i díky snadné aplikaci. Na biologickou léčbu, kterou měla původně v infuzích, musela každý měsíc dojíždět do nemocnice. Poté si ji aplikovala pomocí injekcí, ale po nich jí leckdy zůstávaly modřiny. Pera, v nichž má Jitka dva léky, jsou nejšetrnější a také nejsnáze použitelná, což se Jitce moc hodí. Po úrazu má totiž na pravé ruce necitlivé prsty.

Sny se mohou splnit i s revmatoidní artritidou

V 26 letech měla Jitka velké plány a před sebou slibnou kariéru. Kvůli revmatoidní artritidě, na kterou nezabírala žádná léčba, se jich ale musela vzdát. Kdyby měla od začátku takovou léčbu, jakou má nyní, je přesvědčená o tom, že si své tehdejší sny mohla splnit. „Ani tak však nemohu říct, že by mi nemoc všechno jenom brala. Dala mi spoustu nových přátel i hodně poznatků o vlastním zdraví a léčbě. A splněný sen mám také – naši farmu!“ dodává.

(lac)