Jaký očekáváte vývoj pandemie covid-19 a jak se z ní lidstvo poučí? Ptali jsme se odborníků
Aktuálně jsme v České republice v poměrně optimistické situaci. Pandemie covid-19 slábne, přibývá očkovaných a my se pomalu vracíme k běžnému životu. Ovšem co bude dál? Byla jarní vlna pandemie v Česku skutečně poslední? Zvládneme se ubránit tzv. indické (či jiné) mutaci, která tuto asijskou zemi aktuálně paralyzuje? A co když se rozšíří jiný virus, ať už z Číny, nebo z jiné země světa?
Odhadovat budoucí vývoj pandemie covid-19 ať už v evropském (českém), či celosvětovém měřítku není nic jednoduchého. Stále je zde příliš mnoho proměnných. Přesto jsme o jistý odhad situace požádali některé osobnosti z řad vědců či jiných odborníků, kteří se pandemickou situací dlouhodobě zabývají či zabývali. Položili jsme jim tyto dvě otázky:
1. Jaký očekáváte vývoj pandemie covid-19 v následujících měsících a letech, pokud jde o celosvětové měřítko či situaci v Evropě a České republice?
2. Která konkrétní opatření by měly jednotlivé státy světa a jejich společenství učinit, aby se podobná pandemie (byť způsobená jiným virem) už v budoucnosti neopakovala?
RNDr. Ruth Tachezy, Ph.D.
viroložka působící v Ústavu hematologie a krevní transfuze, členka MeSES
1. V nejbližších měsících bude hrát zcela zásadní roli, jestli vláda bude uvolňovat restrikce dostatečně pomalu, opatrně. Pak bychom si mohli užít léto bez uzávěrek. Je však a bude namístě stálá obezřetnost. Důležitou roli vidím v nastavených opatřeních pro turisty i občany, kteří se budou vracet v létě z ciziny domů. Také bude zásadní pečlivě monitorovat situaci a být na podzim připraveni na rychlé zavedení nezbytných opatření při záchytu prvních případů. Pokud ale budeme dostatečně proočkováni a systém testování bude rozumně nastavený, dostupný a využívaný, můžeme virus při podzimní epidemické sezóně udržet v rozumných mezích.
Věřím, že virus, který je s přeskokem na nového hostitele také ve stresu a je to jeden z důvodů jeho rychlé proměnlivosti, se časem trochu zklidní. Také mu omezíme proočkováním a postupující kolektivní imunitou prostor k pokusům obejít dohled imunitního systému. To by mělo snížit dobu jeho výskytu v populaci na období epidemie respiračních virů, jako jsou jiné koronaviry nebo chřipka. Možná bude třeba ještě zpočátku vakcinovat častěji, ale věřím, že posléze to bude potřeba méně, než jak je tomu u očkování proti chřipce.
2. Obávám se, že tomu zcela nezabráníme, ale zkušenosti z této pandemie určitě využijeme k tomu, aby reakce na případnou další takovou hrozbu byla rychlá, komplexní, celosvětově koordinovaná. Ohromný průlom určitě nastal díky uvedení nových mRNA vakcín do klinické praxe. Tyto očkovací látky lze rychle přizpůsobit změnám viru. Myslím, že budou lépe připraveny i výrobní kapacity vakcín a jejich rozmístění bude více rovnoměrné mezi zeměmi.
prof. RNDr. Václav Hořejší, CSc.
imunolog působící v ústavu molekulární genetiky AV ČR
1. Nejbližší měsíce vidím optimisticky – v důsledku očkování a „promoření“ velké části populace (zvláště té rizikové skupiny) dramaticky klesne počet těžkých případů a úmrtí na úroveň běžné chřipkové epidemie, takže bude možné se téměř vrátit k normálnímu životu. I nadále bude třeba intenzivně testovat, sekvenovat a trasovat, abychom vyloučili možnost rozšíření nějakých nebezpečných variant odolných vůči protilátkám vyvolaným očkováním nebo proděláním nemoci.
Totéž platí i o příštích letech – pokud to nezkazí ty výše uvedené nebezpečné varianty. Pokud by se objevily, bylo by nutné provést novou vakcinaci.
2. Je nutné ještě zdokonalit globální systém včasné výstrahy vůči potenciálním epidemickým nebezpečím. Hlavně je potřeba na ta nebezpečí rychle a efektivně reagovat – tak jako to loni předvedla většina asijských zemí (a jak loni v březnu zareagovala i Česká republika).
Je také nutné zvýšit kapacity pro výrobu vakcín a snažit se vyvinout účinné antivirotické léky, respektive léky tlumící nežádoucí přehnané reakce imunitního systému.
Mgr. et Mgr. Adam Vojtěch, MHA
poslanec, bývalý ministr zdravotnictví
1. Je velmi pravděpodobné, že nový typ koronaviru jen tak nezmizí a budeme se s ním tedy muset naučit žít. Vzhledem k tomu, že je dnes již velmi nadějné, že dojde v následujících měsících k proočkování většiny populace, je šance, že epidemii dostaneme pod kontrolu a ta již nebude mít výrazné dopady na naše zdravotnictví a společnost.
V dalším období bude záležet na tom, jak bude virus mutovat, zda bude v tomto směru vytvořená kolektivní imunita účinná i proti těmto mutacím, případně zda bude nutné, aby probíhalo pravidelné přeočkování a v jakých časových intervalech. To jsou zatím otázky, na které nezná nikdo přesné odpovědi. Nečekám ovšem, že bychom v následujících letech čelili takovým dopadům epidemie, jako jsme svědky nyní.
2. Je zřejmé, že nemůžeme vyloučit, že v budoucnu k podobné pandemii dojít může. Žijeme v globalizovaném a velmi propojeném světě, což vytváří prostor pro rychlé šíření infekčních nemocí. Nyní však víme, jaké riziko nám hrozí, získali jsme obrovskou zkušenost, kterou bychom měli využít pro přípravu na podobné pandemie. Na úrovni ČR bude nutné, aby proběhla výrazná reforma a modernizace systému ochrany veřejného zdraví, spojená s personálním a finančním posílením odpovědných orgánů.
Pokud jde o evropskou či světovou rovinu, je nutné nastavit jasná pravidla pro spolupráci států. Jde o maximální sdílení informací a sjednocení postupů. Na úrovni EU je rovněž nezbytné posílit soběstačnost ve výrobě léků a zdravotnických či ochranných prostředků. A také nastavit mechanismy tak, že bude EU schopna reagovat rychle, neboť právě rychlost se ukázala v této pandemii jako zcela klíčová.
Rovněž se domnívám, že Světová zdravotnická organizace by měla učinit maximum pro to, aby v zemích, jako je Čína, byla eliminována rizika vzniku takovýchto pandemií, například z důvodu provozu zvířecích trhů. Není to první případ, kdy právě tento region je zdrojem infekce šířící se odsud do zbytku světa. Zatím se však v tomto směru pro prevenci udělalo velmi málo.
prof. RNDr. Dagmar Dzúrová, CSc.
demografka působící na Přírodovědecké fakultě UK, členka MeSES
1. Očekávám, že díky vakcinaci se podaří v Evropě držet šíření onemocnění covid-19 stále více pod kontrolou. Předpokládám, že v letních měsících bude nákazy méně, ale koncem dovolených a začátkem školy se incidence opět zvýší. Bohužel proočkovanost zřejmě ještě nebude dostatečná, tedy přes 80 %, a tak se s onemocněním budeme potýkat ještě i na podzim. Snad již ne v takové míře jako v předešlém roce.
2. Ukázalo se, že ani nejvyspělejší země nebyly na nečekaný dopad šířící se nákazy dostatečně připraveny. Byť jsme se pandemií všichni poučili, mám obavy, že velmi rychle na opatrnost zapomeneme a zcela jiná hrozba nás opět překvapí nepřipravené.
Prof. RNDr. Libor Grubhoffer, CSc.
virolog, ředitel Biologického centra Akademie věd ČR
1. Pandemie covid-19 bude v celosvětovém měřítku postupně slábnout. Ve skutečnosti už slábne všude tam, kde již prošla bez většího omezení, například v Číně, v Mexiku, Brazílii či Jižní Africe. Stejně i v Evropě, kde se vyskytla v opakovaných vlnách s uplatněním protipandemických opatření, s jejich zpřísňováním a uvolňováním.
Slábne díky řízenému či neřízenému prostupu pandemie covid-19 lidskou společností, přičemž slábnutí urychluje plošná očkovací kampaň všude tam, kde již byla započata. Teď je nesmírně důležité, aby se vakcinace rozšířila a co nejvíce urychlila ve všech zemích světa. Tlumení pandemie je závod s časem, ve kterém hraje účinné očkování roli hlavního soupeře divokému viru SARS-CoV-2 v jeho aktuálních variantách.
Hlavní komplikací v procesu tlumení a ústupu pandemie jsou nové varianty s větší virulencí než ty původní, jež dominovali lokálně. S ústupem pandemie klesá nálož koronaviru cirkulující mezi lidmi, a snižuje se tak pravděpodobnost vzniku mutací, které mohou vést k uplatnění nových nebezpečnějších variant původce covid-19.
V současné době je epicentrem neřízeného vzplanutí pandemie Indie, kde vznikly v důsledku přelidněnosti a zanedbání protiepidemických opatření vhodné podmínky pro uplatnění dvojité mutace nové varianty koronaviru se zvýšenou virulencí a reprodukčním číslem.
V našem globalizovaném světě je to pro ostatní země velké varování, abychom dokázali zabránit celosvětovému rozšíření této varianty. S prostředky přesné diagnostiky, rychle pokračujícího očkování a důslednou epidemiologickou bdělostí se to musí podařit!
Odhaduji, že do konce léta, v závislosti na úspěchu očkování, se podaří přiblížit ke kýžené kolektivní imunitě. Pandemie covid-19 tak bude vytěsněna mezi lokální epidemie s méně než několika desítkami případů incidence onemocnění na 100 tisíc obyvatel. V mezičase lépe porozumíme specifické imunitě po prodělaném onemocnění i po vakcinaci a to nám umožní nastavit režim následného očkování (přeočkování) lidí včetně (s největší pravděpodobností) dětí.
2. Lidstvo by si na základě zkušenosti s fatální pandemií covid-19 mělo uvědomit, že napříště nelze podceňovat zákonitosti cirkulace potenciálních mikroorganismů včetně virů patogenních pro člověka. U naprosté většiny nových onemocnění jde o zoonotické (přenosné ze zvířete na člověka) nákazy vázané na konkrétní živočišné druhy hostitelů. Jednotlivé státy na kontinentech naší planety by měly pamatovat na rizika těchto nově se vynořujících infekčních onemocnění, důkladně je studovat a činit patřičná opatření proti jejich šíření. Draze zaplacené zkušenosti s covid-19 se musí nutně pozitivně promítnout do technologické připravenosti zemí světa na nenadálé pandemické události v budoucnosti, ale také do pokorného přístupu lidstva k přírodě a jejím zákonitostem. Člověk se musí přestat chovat jako vládce přírody!
Přečtěte si také:
Život po covid-19: Když máte nejhorší za sebou, ale přesto se necítíte zdravě
