Pitva

Publikováno: 15.5.2008 | Aktualizace: 15.10.2009

Pitva je vyšetření zemřelého těla prováděné za účelem poznání jeho stavby (anatomická pitva) nebo zjištění přítomnosti nemoci a příčiny smrti (patologická pitva). První zmínky o provádění pitev pocházejí již ze starověku. Egyptské, řecké a římské lékařství dosáhlo vysokého stupně právě díky dokonalé znalosti vnitřní stavby lidského těla. Ve středověku bylo pitvání dlouhá staletí z náboženských důvodů zakázáno. Pitvy se souhlasem církve se mohly začít provádět až počátkem 14. století (poprvé v Itálii). První pitvu v českých zemích provedl v Praze roku 1600 anatom Jan Jesenský. Na mrtvole oběšence demonstroval tvar, velikost a uložení orgánů.

Pitva

Kdy se vyšetření používá...

Anatomická pitva seznamuje se stavbou lidského těla a jeho orgánů. Provádí se obvykle za účelem výuky v anatomických ústavech lékařských fakult. Patologická zdravotní pitva slouží k odhalení nemoci nebo příčiny smrti. Vede ji lékař patolog. Patologickou soudní pitvu může nařídit policie v případě důvodného podezření na úmrtí zaviněné druhou osobou. Soudní pitvy provádí soudní znalec v ústavu soudního lékařství.

K čemu slouží...

Zjištění celkového stavu zemřelého umožní objasnit příčinu jeho smrti. Některá onemocnění vykazují rodinný výskyt a proto může mít informace o důvodu úmrtí význam i pro zdraví a léčbu pozůstalých. Vyšetření zemřelého umožňuje definitivně prokázat či potvrdit diagnózu onemocnění a určit, jaké změny způsobilo uvnitř organismu. Pitvou shromážděné důkazy mohou přispět k dopadení pachatele násilného trestného činu.

Co je k tomu potřeba...

Pitva se provádí ve zvlášť k tomu určených pitevnách. K základnímu vyšetření používá lékař svoje smysly. Tělesné dutiny zpřístupňuje pomocí chirurgických nástrojů. Určení velikosti a hmotnosti vyšetřovaných orgánů napomáhají měřidla a váhy. Odebrané vzorky tkání se uchovávají ve fixačním roztoku.

Jaký je princip...

Vzhled a případné změny mrtvého těla a jeho vnitřních orgánů hodnotí lékař pomocí pohledu a pohmatu. K podrobnějšímu vyšetření struktury tkání používá histologické vyšetření.

Jak se na to připravit...

Ztráta blízkého člověka obvykle významně zasáhne do života pozůstalých. V některých případech může být pitva v rozporu s jejich náboženským, společenským nebo morálním přesvědčením. Rozhodnutí o provedení pitvy určuje lékař, který zemřelého ohledává. Za určitých situací lze respektovat přání pozůstalých pitvu zemřelého neprovádět. Vedle toho jsou však situace vymezené zákonem, který provedení pitvy přímo nařizuje. Pitva se povinně provádí v případě úmrtí osoby mladší 15 let, u žen zemřelých v souvislosti s těhotenstvím, potratem, porodem nebo šestinedělím a jestliže k úmrtí mohlo dojít následkem úrazu nebo násilného činu.

Jak to probíhá...

Zaměstnanec pitevny připraví tělo zemřelého na pitevní stůl. Lékař do protokolu zapíše pohlaví, věk a zevní znaky zemřelého (stav kůže, přítomnost případných otoků, podlitin, ran a jizev). Poté přistoupí k otevření těla řezem v jeho střední části. Prohlédne a zhodnotí uložení vnitřních orgánů. Postupně je vyjímá, váží, měří a podrobněji vyšetřuje. Po skončení pitvy se všechny orgány vrací zpět do těla zemřelého a rána je zašita.

Kdy bude výsledek...

Výsledek základního ohledání těla je k dispozici ihned po jeho ukončení. Mikroskopické vyšetření vzorků tkáně a jejich speciální testy jsou k dispozici obvykle za několik dnů až týden po odběru.

Co vyšetření ukáže...

Lékař si při pitvě všímá změny velikosti, tvaru, struktury a zbarvení orgánů. Většina onemocnění způsobuje v příslušných tkáních charakteristické změny. Některé z nich jsou patrné již pouhým okem, zbývající odhalí mikroskopické vyšetření.