Problémy se zády při stresu

Dobrý den, prosím o názor k problému, který mě v různých intervalech obtěžuje již přes 10 let. Kdysi jsem i chodil k psycholožce, což nemělo příliš velký účinek. Jedná se o bolest v levé hrudní oblasti. Vetšinou to celé začíná bolestí levé lopatky a postupem času se bolest bolest šiří na levé prso, do levé ruky, do prstů, nebo jen do lokte. Někdy bolí, někdy mám jen pocit mravenčení, otupělého podpaží a prsu. Bolest není nesnesitelná, ani nijak velká, ale je dostatečně nepříjemná. Stává se mi i to, že se nemohu dodechnout a při nádechu mě lopatka nebo prso zabolí. Tyto příznaky se v průběhu trvání obtíží tak různě střídají, mízí, zase silí. Zkouším si při tom cvičit, různě se protahovat, nebo jen sedět. Většinou nic nepomáhá a musím prostě počkat, až to přejde, což je mnohdy celý mizerný den. Většinou pomáhá se z toho vyspat, až na vyjímky, kdy mě to třeba drží i 14 dní, což ale nebývá psychické. Problém vzniká občas při nějaké namáhavé práci, což chápu, ale daleko častěji proto, že jsem nějakým způsobem vnitřně v napětí. Například nedávno jsme měli školní sraz po 10 letech a asi jsem byl nějaký nervozní z těch lidí. Nebo podobné situace, plesy atd. Většinou jde obecně o to, že se mám někde setkat s nějakými cizími lidmi, nebo člověkem, kterého i dobře znám, ale třeba jsem ho dlouho neviděl. Přitom si říkám, že o nic nejde a snažím se na to nemyslet, ale prostě jsem z toho vnitřně tak napjatý, že mě z toho žačnou výše zmíněné obtíže. V práci to mívám, když někoho přijímám u pohovorů, i přesto, že jsem vlastně na straně, která zkouší a nemá co ztratit, ale zas je tam ta cizí osoba. Stává se mi to i když mám někam daleko jet autem. Když jsme jeli v roce 2012 do Chorvatka, tak jsem byl z té neznámé a daleké cesty tak napjatý, že jsem vydržel řídit jen na Slovensko, pak musela nastoupit manželka, protože já prostě nemohl řídit dál. Všechno mě brnělo a musel jsem to v autě zaspat a když to přešlo, tak jsem zbylých 500 km už odřídil bez problému. To mám ale už od raného dětství, vždycky jsem byl před nějakou dalekou cestou strašně nervózní a špatně snášel změny. Postupem času jak se obtíže při těchto situacích vyvíjí a sílí, tak se ve mně z těch bolestí začíná probouzet panika z infarktu, která si myslím značně přilévá olej do ohně. Ve výsledku jsou takové situace velmi nepříjemné a dlouhé, a zmiňovaný školní sraz je pro mě spíše utrpením a čekáním na konec, než příjemným posezením s přáteli. V takových situacích trochu pomáhá, když se o svých aktuálních obtížích někomu svěřím, což většinou bývá chudák moje manželka, protože ostatní cizí lidi s tím nechci zatěžovat a nechci kazit atmosféru svou hypochondrií. Pomáhá také, když si zobnu půlku neurolu 1,0, který mě ale bohužel většinou uspává a celkové oblbuje - to se pak sice citím dobře, ale jsem stejně nepoužitelný :) . Zkoušel jsem Ibalgin, ale ten na to nepomáhá. Zkoušel jsem si x-krát při těchto situacích měřit tlak, který je v 99 procentech kolem 125/80 s tepem kolem 80. Ta panika z infarktu u mě propukla před cca 15 lety, kdy jsem viděl mrtveho souseda na silnici, který dostal infarkt, když rozšlapával svou motorku. Byl už ale starší před důchodem, takže se nad tím dnes už nepozastavuji, ale tenkrát jsem z toho byl v šoku a od té doby se mi to vrací v této podobě. Několikrát jsem s tím byl u různých obvodních lékařů, někdy mi dělali i EKG, ale nikdy nic. Jednou jsem se vynervoval tak, že jsem skončil až v nemocnici - to bylo ale z důvodu hyperventilace, jinak na nic nepřišli. Potřeboval bych to nějak řešit, protože čím jsem starší, tím mám větší obavu, že si ten infarkt v těhlech situacích opravdu uženu a také bych si rád užíval chvíle, které často zbytečně protrpím. Omlouvám se za délku textu a děkuji za názor, doporučení k dalším vyšetřením, a také nějaký TIP, co v takových chvílích dělat, případně jaký prášek zobnout, aniž by mě omámil jako neurol a já mohl fungovat.

Odpověď odborníka:

Dobrý den, v první řadě bych vám doporučovala nechat se vyšetřit praktickým lékařem, abyste měl jistotu, že jste po tělesné stránce zdráv a po té bych vám radila vyhledat nějakého odborníka s psychoterapeutickým vzděláním nejlépe psychiatra. Domnívám se, že by pro vás byla vhodná kombinace psychiatrické a psychoterapeutické péče. Neobávejte se psychiatra, ten vám může napsat a doporučit takové léky, které vám v kritické situaci pomohou. Dlouhodobá psychoteraputická péče vám pak pomůže zpracovat dlouhodobé psychické problémy, které si pravděpodobně v sobě nesete. Neváhejte dlouho a odborníka vyhledejte a zbytečně se netrapte. Držím vám palce.

PhDr. Jana Müllerová
PhDr. Jana Müllerová

Specializace: Psychologie
Pracoviště: Psychologická pomoc Praha

 
Líbí se vám odpověď?
+1 Ano Ne
 
 
Diskuze čtenářů Přidejte komentář jako první

Vstoupit do diskuze

 
 
 
 
 
Naposledy prohlédnuté hodnocení
Naposledy přečtené dotazy
 
Kam dál
Naposledy čtené: