Diagnóza schizofrenie
Dobrý den léčím se se simplexní schizofreníí, pracuju, mám plný invalidní důchod a ve volném čase pravidelně programuju, kde mám svůj dlouhodobobý projekt,na kterém už pracuju několik let a učím se u něj(trochu ambiciozní). Problém je, že určit diagnozu nebylo jednoduchý, protože v nemocnici o tom mluvili jako o poruše osobnosti a schizofrenii odmítali, kdy jsem vystřídal několik těchto diagnoz(schizoidní, impulzivní, hraniční a možná další). A v léčebně o tom zpočátku mluvili jako o "lehčí verzi" simplexní schizofrenie, kdy podle nich to nebylo potřeba řešit invalidním důchodem. O invalidním důchodu začali v nemocnici i v léčebně mluvit po prvním pracovním fiasku, kdy jsem nebyl schopen podat takový pracovní výkon, abych si svoji první práci udržel. Z mého pohledu to bylo kvůli silné úzkosti, kterou jsem pociťoval imrvére. Kdy mě v léčebně udělali test, který měl určit rozdíl před poruchou a současnosti, tak jim vyšel silný pokles.(neznám přesnou definici a název) Pak jsem se přestěhoval do jiného města, změnila se spádová oblast a diagnoza, která se mnou putovala byla ta simplexní schizofrenie. Po přestěhování jsem byl na denním stacionáři, kde pracovali s lidmi se schizofrennií. A na první terapeutické schůzce s psychologem jsem ho šokoval s "pestrými mentální dovednostmi", kdy okamžitě popřel, že bych měl simplexní schizofrenii(důraz byl na tento typ schizofrenie) a spíš se přiklonil k impulsivní, kvůli častému vyrušování. Doktorka ze stacionáře byla trochu opatrnější se změnou. A moje ambulantní doktorka se neztotožnila s názorem psychologa ze stacionáře. Nejasnost s diagnozou taky znamenala(podle mě), že když jsem byl v léčebně, tak nikdy mě nedali k praktikantům, aby si na mě procvičili diagnostiku, i když pacienty kolem mě na tyto sezení s praktikantami chodili. V podstatě jsem nikdy v léčebně neudělal klasické kolečko typické pro schizofreniky, kteří nejdříve byly umístěny na akutním oddělení a potom se šli doléčit do toho "mírnějšího". Já jsem vždycky putoval rovnou do toho mírnějšího. Až na jednu vyjímku, kdy jsem v dosud poslední hospitalizaci v téměř před deseti lety skončil v léčebně v které jsem byl poprvé a dosud naposledy. Kde jsem byl poslán na oddělení, které myslím bylo specializované pro pacienty, kde bylo velké riziko sebevraždy. Problém je, že po ukončení léčby v této léčebně mi krátce před odchodem nastavili novou léčbu, která se zdála pár dnů v pohodě. (doktor mě ujistil, že bych se měl cítit líp) Problém je, že doma mi pak z ničeho nic spadla nálada a já málem vypil obsah rtuťového teploměru. Naštěstí se včas projevil pud sebezáchovy. Ale pády nálady se objevovali celkem často ale už né tak hrozně. Ale nakonec jsem v ambulanci natvrdo před doktorkou odmítl depotní injekci a souhlasil jsem jen s původní léčbou. Doktorka samozřejmě nesouhlasila. Po vyprchání depotní injekce se mi akorát jeden den zatočila pořádně hlava ale v horizontu pár měsíců se můj stav nezhoršil a nečekaný změny nálady zmizeli. To mě docela naštvalo, změnil jsem doktora, začal se učit programovat, byl nějakou dobu naštvaný na doktorku a doktory z léčebny. Co se týká psychiatrie, tak jsem ji ji k tělu připustil, co možná nejméně. Přerušil jsem a odstranil jsem všechny kontakty, které jsem získal na psychiatrii. A dal jsem si velmi záležet na jednání, které by mě mohlo dostat zpátky na psychiatrii. V podstatě jsem došel k názoru, že by se mě nikdy nepodařilo zabít a místo toho bych skončil v léčebně nebo v nemocnici. Taky jsem málem skončil u scientologů, když jsem do google zadal výraz, který reflektoval momentální názor na psychiatrii. Po několika měsíců mi můj nový doktor snížil dávku léků a po pár letech bych mohl brát minimální dávku, kdyby lék byl na trhu nebo šel dobře půlit. Problém je, že jsem si pak po nějaké době uvědomil, že na některé nepříjemné rekce v komunikaci reáguji silným úlekem. Kdy jsem nemohl ten den spát. Nebo jsem se k tomu úleku často vracel a toho člověka se snažil tak kontaktoval, až to nejspíš vyhodnotil jako stalking včetně jeho a mých blízkých. Taky jsem byl schopen pociťoval velmi silný stres i po dobu několika měsíců, kdy jsem musel ukončit vysokou školu, kde kvůli stresu jsem spal jen dvě hodiny denně. Nebo nebyl schopen dokončil programátorské zadání, které jsem dostal při hledání nové práce kvůli stresu a spánku. Spánek byl často přerušovaný, kdy jsem nebyl znovu schopen usnout. Když jsem narazil na nový logický nebo matematický nebo podobný problém, můj mozek se byl schopen aktivovat po dobu asi tři dnů(později jednoho), kdy jsem toho moc nenaspal. Někdy jsem se probudil úplně vyčerpaný a to se zregenerovalo až dalším spánkem další noc. V minulosti mě rodiče mlátili už jako malého nebo matka do mě zatla nehty, hádali se, zažil jsem šikanu. A otec měl po rozvodu časté emoční výlevy, kdy nebylo možné určit jestli už je konec nebo ne. Před rokem na podzim tyto příznaky vymizeli ale byly nahrazeny silnou zimní únavou a spavostí. V současnosti ale už zimní únavu nepociťuje, jen si trochu hlídám, abych nepřespával. S vymizením poruch spánků, stresem a lekavostí jsem začal přemýšlet o postraumatické stresové poruše(z mého laického pohledu). Pokud tam je nějaká schizofrenie, tak se projevuje velmi minimálně podle mě.
MUDr. Kateřina Kovaříková
Specializace: Praktické lékařství pro dospělé Pracoviště: Slánská zdravotní, s.r.o., Slaný
Dobrý den,
podle Vašeho celkem rozsáhlého popisu obtíží by bylo vhodné Vaši diagnózu př...
MUDr. Soňa Boušková Chief Medical Officer
Specializace: Vnitřní lékařství Pracoviště: uLékaře.czDobrý den, pane Michale, Vaše situace jistě není jednoduchá. Chápu, že se Vám nechce do dal...
MUDr. Miroslav Sekot
Specializace: Psychiatrie, Psychoterapie Pracoviště: Hélio - centrum pro duševní zdraví
Dobrý den Michale.
Vaše vyprávění je velmi obsáhlé ale asi tolik. Schizofrenie je onemocněn...
