Méněcennost, sebekritika, myšlenky na seberaždu
Dobrý den,
stále víc a víc mě užírá svůj pocit že jsem nic... Okolí mi dává najevo, že nic nedokážu, rodina mě skoro v ničem nepodporuje, přítel se kterým jsem 8 měsíců je herní typ a nedokáže pochopit, že jsem psychicky slabá osoba, rozhodí mě každá maličkost, jsem náladová... Vždy se pohádáme kvůli prkotině... Nejčastěji kvůli tomu, že víc hraje než je semnou. Mě to strašně mrzí, a na otázku " Co chceš teda dělat?" nedokážu odpovědět. Vím že on nemá rád procházky já je miluju( ale ne v těch vedrech co ted jsou, nezvládám takové horka, je mi pak špatně- nedokáže to pochopit) U něj všechno stojí peníze. Procházku vždy navrhne až po hádce což už mám úplné nechutenství. elmi rád všechnohází na mě. Já jsem ta špatná, já věčně vyvolávám hádky a za všechno můžu já. Poté jsem k sobě velmi kritická(nic nedokážu, nejsem pro nikoho dost dobrá, nejsem dokonalá, vidím na sobě samé negativa, ani jedno pozitivum). Ze začátku to bylo fajn.. U něj sem nemyslela na problémy co sou v rodině( finance, otec co se o mě a bratra nezajímá, babička co mluví o tom jak se radši zabije než aby trpěla, otci se nesmí říct nic špatného jinak jde do hospody, opije se a pak přijde s tím že on přece nemusí chodit do práce on se může rovnou zastřelit). Dostávám se do kruhu ze kterého nevidím cestu pryč. Pomoc od přátel odmítám, nechci aby mě viděli v slzách.
Vždy když se na něco těším a věřím že se to povede, NĚCO si řekne, ona to nepotřebuje, podrazíme jí nohy(př. byla jsem na 2 týdny v Praze. Miluju koně a odmluvila jsem si ježdění. Paní mě pak ignorovala, psala jsem druhé paní, taky těžký ignor, chtěla jsem jít aspon ke koním k ohradě, pán mě vyhnal se slovy milion cedulí soukromý pozemek, zázrakem jsem tam neviděla ani jednu, nakonec se volá do stáje, číslo neexistuje. Byla jsem z toho dost špatná. Přítel se mě snažil podržet a řekl že si třebamísto auta koupím koně. Vím co kůň stojí tak jsem mu to řekla. Na to jen že kůn nebude a at se zbavím všech věcí co mám ke koním).
Prostě už nevím jak dál. Nic mě nebaví, nic mě netěší, nic se mi nechce. Nechuť k celému vesmíru.. Sama idím jediné řešení vtom že tadynebudu abude všem líp.
(omlouvám se že to není příliš přehledné)
Děkuji za jakoukoliv radu
Dobrý den, Aneto, podle vašich slov, mám pocit, že jste se ocitla v situaci, kterou by bylo nejl...
