Potíže v rodině
Dobrý den, měla bych takový větší dotaz. Před rokem mi vážně onemocněla maminka velmi agresivní formou rakoviny. Už půl roku mám na ni ošetřování v rozsahu 4. stupně. Je ve vážném stavu, poslední stádium. Trpí depresemi, snažím se jí všemožně podpořit. Bydlím s ní, přítelem a tátou v jednom domě. Sestra bydlí v sousedním městě, jezdí na návštěvy a drží se stranou. Táta má velmi zvláštní postoj k mamce místo, aby jí podpořil ji spíše sráží. Těžko se to popisuje. Dělá nepochopitelné věci a nedokáže se o sebe postarat. Vždycky byl zvyklej, že se o něj starala mamka. Takové otrokářství doslova. Nyní to po ní vyžaduje stále, neustále ji udržuje v negativitě a dělá samé naschvály. Nechápu ho, člověk by si myslel, že je to nějaký druh chápání té nemoci, ale on se tak choval vždycky. Sobecky. Mamce s ničím nepomůže, bere si volno v práci, aby prý byl s ní a nakonec se zavře do jiné místnosti a pustí si sport a když nejsem doma já tak jí tam klidně nechá samotnou. Jeden čas mi i řekla, že prášky na uklidnění bere kvůli němu. A mamka ho má pomalu za boha a přitom se ho jakoby bojí, nedokážu to pochopit. Mamka dělá tolik věcí co jí škodí a nenechá si to vysvětlit, že by si tu večeři mohl táta přichystat i sám, že je zdravej a nic mu v tom nebrání. Jen mamce trošku zvednu náladu, příjde on a 1 větou vše pohřbí. Mamce nekápne ani kapky do oka, protože to je moje práce, tak proč by to měl dělat on. Je to jako velkej začarovanej kruh z něhož není úniku. A nejlepší na tom je, že si táta myslí, že jsem úplně v pohodě psychicky. Občas mi připadá jako by měl rozdvojenou osobnost. Jednu chvilku je fajn a má pochopení a pak zničeho nic je na "zabití". Mám v sobě ohledně táty velký vnitřní boj, který nemůžu vyřešit. Na jedné straně je ten hodnej táta z dětství, kterého mám ráda a na druhé straně osoba co mi dala facku za to, že jsem si dovolila umýt mikrovlnku. Poslední dobou se na mě mamka hodně upnula. Trávím s ní sesměs veškerý čas, když není v nemocnici. A snažím se nějak najít rovnováhu mezi přítelem a mamkou. S přítelem často děláme věci, které nechceme kvůli mamce, aby měla doma klid a jí nic říct nemůžu, kvůli její psych. stavu. Můj přítel mi velmi pomáhá, ale nesnese se s tátou. Čímž vzniká doma dusno. Nehádají se. Jen moji rodiče si myslí, že to jak žijí je správně a přítel se je nějak snaží poučit nebo vystoupit z tohoto kruhu, marně. Je to velmi náročné na psychiku, cítím velký tlak. Začala jsem také chodit k psycholožce , pomáhá mi se vypovídat, je to spíše, ale jen podpůrné. Poslední dobou se cítím hodně unavená, velmi se mi zhoršily migrény, kterými trpím a také opary. Obzvláště v posledních 2 týdnech jsem měla 3 migrény, 2 opary, angínu a udělal se mi zubní kaz. Nevím zda to má či nemá něco společného s psychikou. Vím, že mám právo volby a o mamku se starat nemusím, ale chci jí pomoci co nejvíce to půjde, do poslední chvíle a nechci, aby skončila v pečováku nebo s ní byl někdo cizí. Celá situace je sice těžká, ale táta jí dělá mnohonásobně složitější. Připadám si jako bez energie a nevím kde a jak jí mám načerpat a jak se mám zbavit neustálého stresu. Když je mamka v nemocnici jezdíme k jeho rodičům, po pár dnech většinou dostávám migrénu, je to tam fajn o to těžší je, ale zapojit se znovu do "kruhu". Poslední dobou si také připadám jako hypochondr, kdekoli mě píchne už v tom vidím nejhorší věci. Od mala mám hrůzu z nemocí, nemocnic, doktorů, operací ale hlavně ze zánětu slepého střeva. Jakmile mě začne trochu pobolívat podbříško začnu panikařit a prohmatávat si břicho. Snažím se uklidnit, že to nic není, ale moc to nefunguje. Byla jsem už i u doktora, který mi udělal celkové vyšetření a vše by mělo být v pořádku - bude to nejspíš od menzes. Je to, ale čím dál častější. Poslední dobou na to myslím skoro každý den i když mě nic nebolí. Jakmile si na to vzpomenu břicho mě rázem začne pobolívat. Vím, že je to psychické. Mám velký strach, že už nejsem normální a taky že si to nakonec přivolám. Prosím poradíte mi co mám dělat a jak se z toho ze všeho nějak dostat a jak nabrat sílu. Předem mnohokrát děkuji Zdenka
Zdenko,
vaše obtíže jsou velmi nepříjemné a je velmi smutné, co vás a mamku potkalo a koli...
Dobrý den, to co popisujete je velmi závažný problém, který vyžaduje nejlépe kombinaci psych...
