Spousta problémů v jedné hlavě.
Dobrý den. Vskutku by mě zajímal názor odborníka na mě. Začal bych asi tím, že zhruba od 13 let se většinu svého času věnuji videohrám. Ze dne na den jsem své kamarády (se kterými jsem chodil každý den ven) hodil přes palubu. Ztratili pro mě význam (až na jednoho, který byl pro mě důležitý, protože hrál se mnou), jelikož jediné co mělo pro mě cenu byl další čas strávený u hry. Názor na mou osobu ze strany vrstevníků byl pro mě úplně irelevantní. Když si k tomuto faktu připočtete ještě nějaké ty roky šikany (alespoň té slovní, když fyzickou jsem si nenechával líbit), tak jsem z lhostejnosti ke společnosti přešel na nenávist ke společnosti. Navíc to ještě podporuje to, že vše beru vážně a kvůli malému vtípku na mou osobu začnu klidně někoho nenávidět. Stačí mi i malé podezření, že se mnou nejedná člověk upřímně a pak začnu mít špatnou náladu a někdy se zapojí i kamarád paranoja . Tím pádam je pro mě i velice těžká nějaká koexistence s jinými lidmi např. na pracovišti. A když připočteme tuto nízkou kompatibilitu s jinými lidmi k velké náchylnosti ke stresu, dále k závislosti a lenosti, tak není příliš těžké být momentálně nezaměstnaný člověk co se ve 24 letech nechává živit maminkou, která ho přitom prosí, aby si našel práci jelikož se tímto zvyšuje míra jejího zadlužení. Chtěl bych si najít časem přítelkyni, ale to bych musel strávit taky nějaký ten čas s potenciálními přítelkyněmi. Nejlepší na tom je, že nějaká slečna se na mě může usmívat, dokonce mě i požádat jestli bych jí nekoupil pivo (což se i stalo) a já ji jen dám peníze ať jsi ho jde koupit. Je těžké udržovat s někým jakýkoliv vztah, když vás vlastně nezajímá jak se má. Snad jsem ty to své postřehy smysluplně sepsal, jelikož to dopisuji s docela vysokou únavou.
S pozdravem Jan
Dobrý den, Jane, víte, záleží na tom, co od života očekáváte vy sám a co vás skutečně ...
