Strach z pobytu v nemocnici
Dobrý den, již od malička trpím strachem z pobytu v nemocnici. Jako příčinu vidím v tom, že mi v ní zemřely prarodiče. Přišli do nemocnice (pro mě) s banálním problémem a už se nevrátili. Četla jsem o syndromu "Bílého pláště" , ale ten se mě zřejmě netýká jelikož mi v nemocnici nikdy nenaměřili vysoký tlak. Během svého života, jsem byla v nemocnici celkem třikrát po úraze a vždy jsem první tři dny probrečela a upadla do deprese. Styděla jsem se před personálem i ostatními pacienty svěřit se, že mi nemocniční prostředí nedělá dobře a tak jsem brečela potají do polštáře. Nevadí mi lékařské zákroky, ani samotné léčení - které může být i nepříjmné,ale jen to prostředí. V běžné ordinaci ať se jedná o gynekologické kontroly, zubařské či u praktického lékaře mi problém zdaleka nedělají. Za několik měsíců mě čeká porod a já mám už teď obavy jak ho zvládnu. Né fyzicky, nebojím se ani o miminko, ale o to, že se už na příjmu psychicky složím. Bojím se, že budou mít v nemocnici např. perný den, nějaká sestřička mě něčím odbude, nechají mě ležet na pokoji bez personálu a já upadnu do deprese. Manžel se sice chystá jít semnou i přesto nevím co mám dělat. Bojím se svěřit gynekoložce, aby si nemyslela, že si vymýšlím, nebo dělám ze sebe tzv. hypochondra. Nikdo mi nezaručí, že budou na mě v nemocnici dělat "ťuťu ňuňu" a budou mě utěšovat, chlácholit a mít pochopení pro mou stresovou situaci. Avšak uvažuji, zda neexistuje něco ,co by mi pomohlo. Nějaká poznámka do mé karty u lékaře, návštěva psychologa - kde opět dostávám strach, svěřit se praktické lékařce, ať mi k němu napíše žádanku. Také jsem uvažovala o nadstandartním pokoji, kde bych měla na své myšlenky klid a možná bych se lépe adaptovala na nemocniční prostředí. Manžel si myslí, že si ale vymýšlím, jsem rozmazlená a dělám z komára velblouda. Poraďte mi, co mám dělat? Děkuji Katka
Vážená a milá paní Katko,
jestli chcete předejít nepříjemným pocitům a s nimi spojenými...
