Změny osobnosti
Dobrý den. Je mi 25 let a už delší dobu provozuji velké změny mé vlastní osobnosti. Už delší dobu se mi výrazným způsobem zhoršuje mluva a písemný projev. Začínám se velmi výrazným způsobem zakoktávat a moje věty nedávají smysl. Kolikrát nemohu najít ani správný výraz a věty tak zbytečně obaluji různými slovy, aby zněly tak, jak by znít měly – ale i na okolí vidím, že to přechází zvláštním mlčením. I když se soustředím, abych přesně zformulovala, co chci, řeknu nakonec naprostý nesmysl. O psaní ani nemluvím – v obyčejném slovu se zaseknu a nemůžu si vzpomenout, jak se píše nějaké písmenko. K tomu velmi často nerozumím, co ostatní říkají. Běžné věty a já si je musím i několikrát přeříkat, abych pochopila smysl běžné konverzace. Už dříve jsem menší změny pozorovala a šla jsem na neurologii. Po vyšetření, EEG a magnetické rezonanci se však nic nezjistilo. Kromě toho mě stále bolí hlava, rozčílím se kvůli každé maličkosti a mívám takové záchvaty vzteku, že se nepoznávám. Když se mi nedaří vyhledat nějakou informaci nebo se mi něco nedaří, mám chuť rozbít cokoli, co se mi dostane pod ruku (a občas něčím jen tak házím po místnosti nebo se udeřím hlavou do zdi). Občas zbytečně vyjedu po příteli a až se bojím, abych mu někdy v afektu výrazně neublížila. Za pár minut si své chování uvědomím a najednou jsem jak vyměněná a nevím, proč jsem se vlastně tak naštvala. Ale absolutně toto chování nemůžu ovlivnit. Mimo to občas nemohu usnout a když se vzbudím, ať spím 5 nebo 12 hodin, stále jsem unavená. K okolnostem - nyní mám cca měsíc na odevzdání závěrečné diplomové práce a na konci června mě čekají státnice a vše se jen zhoršuje (kromě toho jsem stipendistkou na ústavu ekonomiky, mám odevzdávat poslední, náročné seminární práce, pracuji na poloviční úvazek v úžasné firmě..). Měla bych teď věnovat po těch letech maximum pozornosti škole, ale nejraději bych celé týdny ležela a koukala do zdi. Absolutně nic mě nebaví a mám k veškeré činnosti totální odpor. Nejraději bych se vším „sekla“ a asi koukala do konce života do zdi. Neumím si to vysvětlit. Bolesti hlavy, hrozné změny nálad, špatná mluva, věčná únava… Už jsem z toho všeho tak unavená! Možná je to normální, ale já se opravdu bojím, abych neublížila buď sobě nebo někomu jinému. Nejabsurdnější je, že sama vím, že to přece celé nemá žádný smysl - že stačí nějak zvládnout poslední měsíce a snad to po těch letech zmizí. Bohužel se občas neovládám a nemám si to jak racionálně zdůvodnit. Mám vyhledat nějakou odbornou pomoc nebo jsou to běžné projevy stresu..? Přitom vzhledem k odporu ke všem činnostem si dokážu udělat i několik dní volna, kdy zkrátka nic nedělám a jsem s tím naprosto spokojená, ale nějak nevím, jak se z toho dostat… Dokážete mi poradit?
Dobrý den, Gabrielo,
doporučovala bych vám vyhledat psychiatra a problém konzultovat a s ní...
MUDr. Miroslav Sekot
Specializace: Psychiatrie, Psychoterapie Pracoviště: Hélio - centrum pro duševní zdraví
Dobrý den Gabrielo.
Přestože jste mi podobrobně popsala váš problém nejsem schopen z tohoto...
