Diagnostika rakoviny
Při podezření na nádorové onemocnění se prakticky vždy provádí soubor několika vyšetření. Potřebujete se zorientovat ve spleti jejich zkratek, cizích slov a lékařských pojmů? Zajímá vás, co se při vyšetření odehrává? Právě vám nabízíme malý přehled nejčastějších vyšetřovacích metod.
Zobrazovací metody ukážou přítomnost nádorové hmoty
Začíná se v laboratoři
Biochemické metody zahrnují vyšetření vzorků krve, moči, mozkomíšního moku a stolice na přítomnost a množství určitých látek. Genetické metody zkoumají přítomnost charakteristických změn v DNA. Cytologické metody hledají ve vzorku tekutiny (mozkomíšní mok, výpotek z dutiny břišní či hrudní), kostní dřeně či stěru z tkáně přítomnost určitých typů buněk, která by svědčila pro nádorovou chorobu.
Bioptické metody
Pacient při nich podstoupí odběr tkáně pro histologické vyšetření – tedy prohlédnutí vzorku pod mikroskopem s případným odhalením typických buněčných změn, které svědčí pro nádorovou chorobu.
Biopsie jehlou – dutou jehlou se nasaje váleček tkáně, tato metoda je nejpoužívanější u nádorů prsu a nádorů, které postihují kostní dřeň.
Endoskopie – pomocí trubice s optikou, která se pod kontrolou zraku zavede do přístupných tělních dutin, se nástrojem v podobě kartáčku či klíštěk odebere vzorek přímo z viditelného nádoru. Pro toto vyšetření jsou dostupné například močový měchýř a močová trubice, průdušky, jícen, žaludek, dvanáctník, žlučové cesty, tlusté střevo.
Chirurgický zákrok – je určen k odběru tkáně z oblastí, které nejsou dostupné bez většího zásahu do organismu. Patří sem i laparoskopie a thorakoskopie, což jsou metody podobné endoskopii. Pro zavedení optického nástroje je při nich ale potřeba vytvořit otvor v břišní (laparoskopie) či hrudní stěně (thorakoskopie).
Zobrazovací metody
Zobrazovací metody hledají známky přítomnosti nádorové hmoty na snímcích těla. Nejčastěji používané zobrazovací metody jsou:
Skiagrafie – klasický „rentgen“ – jeho variantou je také mamografie – snímek prsu.
Skiaskopie – rentgenová metoda, při níž se ale zobrazená část těla pozoruje přímo na obrazovce. Nemusí se při ní dělat jen jediný snímek, lze provést také delší obrazový záznam (video) – třeba při snímání polykání sousta. Její variantou je irigografie – vyšetření tlustého střeva po zavedení kontrastní látky.
Ultrazvukové vyšetření („sono“ či USG) – umožňuje zobrazit měkké tkáně, nejčastěji se používá k zobrazení nitrobřišních orgánů, je to relativně levná, a přitom velmi přínosná metoda.
počítačová tomografie (CT) – zobrazuje tělo v příčných řezech, velmi používaná metoda.
Magnetická rezonance (MR) – ideální metoda pro zobrazení hlavy, lze dělat libovolné řezy a třeba také trojrozměrné modely.
Scintigrafie, pozitronová emisní tomografie (PET) – tyto metody nukleární medicíny spočívají v podání látky, která se vychytává v určitých tkáních organismu. Zde látka uvolňuje záření, které lze zachytit a pomocí něj tkáně zobrazit. Používají se jen ve speciálních případech, avšak když jsou správně použity, jsou velmi přínosné.
(nes)
