Léčba alergie včera a dnes
Antihistaminika
Jak se léčilo za dob dávno minulých
V Ebersově Papyru ze starého Egypta se dočteme, že astma se léčilo klyzmaty, velbloudím a krokodýlím trusem. Staří Řekové doporučovali pouštění žilou. Ve 12. století doporučoval hebrejský lékař Moses Mamonides kuřecí polévku. Prvním účinným lékem proti astmatu bylo stramonium – rostlinný extrakt obsahující účinné látky. V 19. století doporučoval Henry Hyde-Salter silnou kávu, která obsahuje teofylin.
Slabé účinky, vysoké nebezpečí
První antihistaminikum syntetizoval v roce 1937 Fourneau. Jeho účinky byly ale příliš slabé a toxicita vysoká. Jeho význam byl hlavně v tom, že odstartovalo výzkum dalších lépe účinných a méně toxických preparátů. V roce 1942 vyrobil Halpern první antihistaminikum použitelné u lidí – Antergan. V 70. a 80. letech 19. století potom vědci vyvinuli řadu dalších, již lepších a s méně vedlejšími účinky.
Užitečná rostlina
Dalším účinným lékem extrahovaným z rostliny Ammi visnaga byl kromoglykát sodný, který stabilizuje membránu žírných buněk, a brání tak uvolnění histaminu. Účinek kromoglykátu při léčbě astmatu popsali Altounyan a Howell v roce 1965. V roce 1936 objevil Kendall kortizon. Jeho první použití bylo v léčbě revmatoidní artritidy. K léčbě astmatu se začal používat až v šedesátých letech 19. století. Nejprve byl podáván celkově, což mělo většinou výrazné vedlejší účinky – porušení hormonální rovnováhy, osteoporóza, menší růst. Teprve místní podání na postižené sliznice dramaticky snížilo vedlejší účinky při zachování stejného léčebného účinku.
Imunoterapie funguje stále
Imunoterapie nebo – jak jí dnes nazýváme – alergenová vakcinace byla poprvé použita Noonem a Freemanem počátkem 19. století. Při léčbě senné rýmy pacientům alergickým na pyl trav autoři podávali injekce obsahující stoupající množství pylového extraktu. Tato léčba je používána ve zdokonalené podobě dodnes. Je jedinou metodou, která ovlivní imunologickou podstatu alergie, ovlivní odchylnou imunitní odpověď. Dochází při ní k snížení tvorby specifického IgE, zvýšení tvorby IgG proti danému alergenu, tvorbě regulačních lymfocytů a ke snížení produkce zánětlivých působků.
Alergici a průmysl
I přes značné pokroky v poznání mechanismů alergie se nedaří zvládat nárůst počtu alergiků v průmyslově vyspělých zemích. Naděje se upínají k novým preventivním opatřením, která by měla zamezit senzibilizaci, a také k novým lékům. Těmi jsou například protilátky proti molekule IgE, blokující její navázání na žírné buňky, a tak působící následné zbrzdění celé zánětlivé kaskády alergické reakce.
(van)
Zdroj: Johansson SGO. Clin Exp All Rev 2002;2.
