Možnosti biologické léčby u roztroušené sklerózy

Roztroušená skleróza patří mezi nejzákeřnější nemoci vůbec. Neléčená dokáže během několika málo let upoutat pacienta na invalidní vozík. Konvenční léčba nejčastěji sestávala z podávání kortikoidů, v poslední době stále více přicházejí ke slovu nové léčebné postupy z řad biologické léčby.

Pomatená imunita

Roztroušená skleróza (RS) je chronické autoimunitní onemocnění, při kterém lidský imunitní systém napadá centrální nervovou soustavu, tedy mozek a míchu, a způsobuje tím rozpad myelinových pochev u neuronů. Nejčastěji postihuje mladé dospělé ve věku od 20 do 40 let a daleko častěji se vyskytuje u žen než u mužů.

Zlatým standardem léčby byly až do nedávna kortikosteroidy, které však měly poměrně velký rozsah nežádoucích účinků – od osteoporózy přes otoky a cukrovku až po vysoký tlak nebo žaludeční obtíže.

Nová léčba přichází

Od roku 2007 se však v České republice situace změnila a je možné k léčbě užívat i přípravky z řady biologických léčiv.

Lze je rozdělit na dvě základní skupiny:

• monoklonální protilátky proti buňkám imunitního systému, který napadá nervové buňky;
• chorobu modifikující léčiva, kam patří zejména interferony a glatirameracetát.

Interferony sice roztroušenou sklerózu nedokážou vyléčit, ale pokud je pacient začne užívat v počátcích nemoci, mohou pozitivně ovlivnit její průběh. Bylo prokázáno, že tyto léky snižují o 18–38 % míru relapsů a že zpomalují progresi invalidity.

Monoklonální protilátky snižují počet B-lymfocytů, vytvářejících protilátky proti buňkám nervového systému. Výsledky studií u pacientů léčených monoklonálními protilátkami prokazují významné snížení počtu atak již po roce podávání. Tyto léky vykazují velmi vysokou účinnost a mají tak velký potenciál stát se léky první volby v léčbě této zákeřné nemoci.

(kam)

Zdroje: Cree B. et al.: Emerging monoclonal antibody therapies for multiple sclerosis., Neurologist. 2006 Jul; 12 (4): 171–8.

Kieseier B. C. et al.: Current disease-modifying therapies in multiple sclerosis., Semin Neurol. 2003 Jun; 23 (2): 133–46.