Následky nespavosti

  • Redakce uLékaře.cz
  • 2.10.2009
  • Aktualizace: 2.10.2009
  • Dobrý spánek
Občasné problémy se spaním zažije během života prakticky každý z nás, ale neznamená to, že bychom se tím měli znepokojovat. Problémy se spánkem po čase většinou samy odezní. Ale co když nespavost přejde do chronického stavu? Podívejme se, jak se nespavost rozděluje a jak závažné má následky.
Ilustrace
Ilustrace

Krátkodobá nespavost

Za krátkodobou (neboli akutní) nespavost se považuje porucha spánku kratší než 4 týdny. Velmi často se vztahuje ke konkrétní události nebo má jasnou příčinu. Tou je nejčastěji stresová událost vyvolávající úzkost. Důsledkem toho jsou na jedné straně vyšší pracovní výkony, na druhé straně ale zhoršená kvalita spánku. Tato porucha většinou samovolně odeznívá.

V moderní společnosti je ale člověk vystaven stresovým situacím ve vyšší míře, než tomu bylo dříve. Jako následek dlouhodobého stresu se pak může krátkodobá nespavost opakovat (hovoříme o tzv. intermitentní insomnii) a dále může přejít až v nespavost dlouhodobou se všemi jejími riziky.

Dlouhodobá nespavost

Dlouhodobá (neboli chronická) nespavost trvá déle než 4 týdny. Může vzniknout jako následek jiného onemocnění, nejčastěji duševního. Často se původní příčinu nalézt nepodaří a pak hovoříme o tzv. primární insomnii.

Primární nespavost

Zatímco o nespavosti obecně hovoříme spíše jako o projevu nějakého onemocnění, primární insomnie je považována za nemoc samu. Příznaky primární insomnie jsou totožné jako u nespavosti, pouze není známa jejich skutečná příčina. V diagnostice primární příčiny se musí vyloučit psychiatrická onemocnění, neurologické a interní choroby, zneužívání návykových látek nebo poruchy cirkadiánního rytmu. Primární insomnie se nejčastěji objevuje po 30. roce života.

Prevence primární nespavosti je důsledné dodržování spánkové hygieny. Samotná úprava režimu spánku ale není často ve vyšším věku postačující. Ke slovu pak přicházejí specifické léčebné postupy, které jsou však již v rukou ošetřujícího lékaře.

Sekundární nespavost

Sekundární insomnie se rozvíjí jako následek jiného onemocnění. Prvořadým cílem u těchto chorob je léčba samotné choroby.

 

V důsledku zaléčení původního onemocnění by mělo automaticky dojít k úpravě spánku s obnovením jeho regenerační schopnosti. To se ale většinou neděje, neboť původní onemocnění je často nevyléčitelné a lékařskými zásahy se jej podaří pouze zpomalit. Léčba poruch spánku je tedy jedním ze základních terapeutických cílů většiny chorob. Dlouhodobou a neléčenou poruchou spánku se totiž primární onemocnění ještě zhoršuje.

Spánek je jednou ze základních fyziologických potřeb, kterou organismus není schopen nikterak nahradit. Je nezbytný především pro duševní regeneraci. I mírně zhoršený spánek se projeví sníženou kvalitou prožívání následujícího dne.

Jaké má nespavost následky?

Následky nespavosti můžeme rozdělit na krátkodobé a dlouhodobé.

  • Krátkodobé následky To, jak "dobrý" byl spánek, poznáme následující den. Nevyspalost se projevuje poruchami nálady, zhoršenými rozumovými funkcemi, sníženou bdělostí a postřehem. V práci to vede většinou k nižším a méně kvalitním výkonům. Nekvalitní spánek zapříčiňuje vyšší nehodovost a pravděpodobnost chyb. V mezilidských vztazích se častěji vyskytují konflikty.
  • Dlouhodobé následky
    Nekvalitní spánek ale představuje nebezpečí také z dlouhodobého hlediska. V případě déletrvajícího stavu (tj. více než 4 týdny) či při opakovaných krátkodobých epizodách hrozí riziko přechodu do tzv. chronické (tj. dlouhodobé) nespavosti.

Chronická nespavost je rizikový předpoklad pro rozvoj závislostí. Osoby trpící dlouhodobou nespavostí jsou náchylnější k alkoholismu, nadměrné konzumaci stimulačních látek (například káva) a ke zneužívání léků.

V důsledku dlouhodobé nespavosti se častěji objevují obavy o vlastní spánek (tj. zda se dnes dobře vyspím) a dochází k vytváření špatných návyků spánkové hygieny. Ty mohou přejít až v dlouhotrvající úzkost, která je již vážným psychiatrickým problémem.

Zdaleka největší riziko ale představuje vyšší pravděpodobnost rozvoje závažných duševních onemocnění. Dlouhodobě sníženou kvalitou spánku či jeho nedostatkem se může vyvinout depresivní porucha. Toto onemocnění představuje obrovské riziko nejen z pohledu nemocnosti (deprese je častou příčinnou pracovní neschopnosti), ale i kvůli délce života. Depresivní onemocnění může zkrátit život až o 10 let, čímž se vyrovná i takovým "zabijákům", jako je kouření, vysoký krevní tlak nebo cukrovka.

Déletrvající spánková porucha tedy vždy vyžaduje návštěvu odborníka. Ten musí vyloučit jiné možné příčiny nespavosti a včas zahájit příslušnou léčbu.

Odborníkem na spánek je neurolog-somnolog. Ten provádí řadu speciálních vyšetření. Jeho "královstvím" je tzv. spánková laboratoř. Díky pokroku v medicíně a uvědomění si závažnosti poruch spánku se počet spánkových laboratoří stále zvyšuje a jednotlivá vyšetření se tak stávají dostupnější pro širší spektrum pacientů. To napomáhá lepší diagnostice a následně účinnější léčbě těchto zdaleka ne vzácných onemocnění.

Líbí se vám článek?
+59 Ano Ne
 
 
Diskuze čtenářů Přidejte komentář jako první

Vstoupit do diskuze

 
 
 
Naposledy prohlédnuté hodnocení
Naposledy přečtené dotazy
 
Kam dál
Naposledy čtené: