Naučit se pouze komunikovat nestačí

Kdysi mi jeden kolega psycholog řekl, že odchází z manželského poradenství. Prý není k ničemu. Tedy to poradenství. Raději se chce věnovat individuální terapii. Dlužno říct, že mého kolegu k odchodu do jiného „druhu“ naší profese pravděpodobně vedly i jiné důvody. Přesto mne tento v zásadě velmi redukcionistický postoj ovlivnil. Zejména však tím druhým směrem.
Komunikace není vše

Důvody jeho odchodu z manželského poradenství byly prosté: podle něj se tato forma pomoci manželům redukuje na otázku, zda dva lidé spolu chtějí, či nechtějí být a zda se mají rádi. Pokud ano, jsou ochotni na sobě a na vzájemné komunikaci pracovat. A jestliže jsou ochotni, tak to jde.

Soužití? Chtít musí oba dva

Kolega mě tímto svým tvrzením ovlivnil, jak už jsem se vyjádřila, „druhým směrem“.Tím druhým směrem myslím toto: jestliže jeden z páru opravdu zjistí, že toho druhého nemiluje, žádné komunikační ani jiné dovednosti jim nepomohou k prožití plnohodnotného života v páru. Ano, mohou se mnohému naučit a mohou spolu také celkem kvalitně zůstat a žít. Přesto pokud mezi nimi není vzájemná láska, bude v partnerském životě něco scházet. Tomu něčemu, co chybí, se říká intimita.

Bez lásky není ani intimita

Intimita a vzájemná úcta a náklonnost. Je to blízkost, kterou můj manžel kdysi pro mě pojmenoval takto: jedná se o určitou exkluzivitu vztahu. Jsou věci, které prostě nechci sdílet vůbec s nikým jiným než právě se svým partnerem/partnerkou. Pak také existují záležitosti, které když se objeví, potřebuji sdělit nejprve a někdy jen a pouze opět svému partnerovi.

Láska, nebo jen sex?

Nepleťme si proto intimitu se sexem. Kvalitní sex ještě nezaručuje, že partnerství je šťastné a že se oba navzájem milují. A přesto, že se partneři spolu naučili komunikovat, nehádají se, jsou schopni se o všem dohodnout – dokonce i na tom, kolikrát, kdy a jak budou souložit –, mohou pociťovat, že jim něco schází a že toho druhého nemilují...

Mgr. Kateřina Hollá