Také děti se syndromem Prader-Willi potřebují sportovat

Genetické vady jsou sice většinou vzácné a dnes (roku 2008) již i před porodem snadněji nalezitelné, než tomu bývalo ještě před několika lety, nicméně stát se může ledacos. Pomocníkem v boji proti jednomu z projevů tohoto onemocnění – obezitou – může být vhodně zvolený sport. Najít ten opravdu správný však nebývá jednoduché.

Syndrom Prader-Willi je před více než půlstoletím rozpoznaná komplexní genetická porucha chromozomu 15, která je vzdor pokroku medicíny v současné době neléčitelná.

Postižené děti se vyznačují několika příznačnými projevy onemocnění, mezi něž patří:

• snížené svalové napětí,
• hormonální poruchy (projevující se například špatným vývojem pohlavních orgánů či tendencí se přejídat),
• obezita a poruchy mentálního vývoje (snížení intelektu, emoční vady).

Plavání je ideální pohybovou činností

Proč děti nabírají na váze

Obezita jako taková je u dětí s PWS kombinací dvou hlavních faktorů působících zároveň a spolu. Děti mají jednak nezvladatelnou chuť k jídlu, a jednak nedostatek pohybu, tudíž nízký energetický výdej. Ten souvisí s omezenými možnostmi v závislosti na již zmíněném snížení svalového napětí. K němu se pak nezřídka přidává také špatná pohybová koordinace.

Co s tím?

Sportovní a pohybové aktivity pro tyto děti jsou poměrně limitované. Například běhání či skákání u nich kvůli hrozícímu poškození kloubů a vzniku zlomenin nepřichází v úvahu vůbec.

Sporty vhodné pro děti s PWS:

• chůze
• jízda na kole
• plavání

Z tohoto trojlístku je podle každého konkrétního dítěte nutno vyřadit aktivitu, kterou nezvládá nebo která je nebaví. Chůze je nudná, jízda na kole zase vyžaduje určitou míru soustředění, udržení rovnováhy a je náročná i pro rodiče stran zajištění bezpečnosti.

Ideální plavání?

Naopak plavání se jeví téměř ideálním – lze je provozovat poměrně bezpečně a vztlak vody dítě nadnáší a odlehčuje obezitou trápenému tělu. S dopomocí rodičů či pomůcek (korkové desky, nafukovací kruh či křidélka) není náročné na koordinaci pohybů a ve srovnání s aktivitami na suchu zaměstnává daleko více svalů.

Nejprospěšnější je plavání časté, byť kratší (doporučuje se denně nejméně 20 až 30 minut), ale musí být pravidelné. „Plavání“ dětí s PWS se bude od plavání zdravých dětí významně lišit. Je proto nutné zajištění dozoru a porada s odborníkem.

(rosk)

Zdroj: www.indianpediatrics.net