Velká neznámá: autoimunitní poruchy

  • Redakce uLékaře.cz
  • 9.9.2009
  • Aktualizace: 9.9.2009
  • Bez alergie
Když člověka začne bolet břicho, lékaři diagnostikují například zánět slepého střeva, střevo odoperují a pacient má pokoj. Co se ale stane, když lékaři na příčinu nepřijdou? Když je příčina prostě neznámá? Přesně to totiž provází i autoimunitní poruchy.

Imunitní systém našeho těla má několik důležitých funkcí:

  • Brání nás proti cizorodým vetřelcům – mikrobům, virům, parazitům.
  • Udržuje pořádek v našem těle a odstraňuje odumřelé nebo nějak změněné vlastní buňky, bojuje tak proti nádorům.
  • Musí rozeznat, co je pro tělo prospěšné, a tyto věci se musí naučit tolerovat.

Patří sem jak buňky a struktura vlastního těla, tak složky potravy a nebo neškodní mikrobi, kteří běžně osídlují naše střevo, nebo třeba pylová zrna. Pokud se některá z těchto funkcí imunity vymkne z kontroly, nastává onemocnění – infekce, nádor, alergie nebo autoimunita.

Autoimunitní nemoc napadá vlastní tělo
Autoimunitní nemoc napadá vlastní tělo

Když imunita napadá vlastní tělo

Při autoimunitních onemocněních selhává snášenlivost vlastních zdravých tkání a imunitní systém napadá vlastní tělo. To vede k zánětu napadených tkání a k jejich ničení.

Doporučené téma: Střevní záněty

Poslední článek:
Střevních zánětů celosvětově neubývá. Proč a kde je nárůst nejvyšší?
Crohnova nemoc a ulcerózní kolitida jsou stále na vzestupu. Alespoň podle nejnovějších průzkumů. Je však situace...  zobrazit téma

Příčiny neznámé

Příčiny takovéto nerovnováhy imunitního systému jsou mnohdy nejasné a známe pouze její průvodní jevy, tj. autoimunitní zánět. Léčba tedy také většinou nezasahuje podstavu problému, jen tlumí zánět.

Proč někdo onemocní autoimunitní chorobou, a jiný ne? Odpověď je podobná jako u alergie. K onemocnění vede kombinace dědičných vloh, vlivu prostředí a eventuálně dalších přidružených chorob, jako například infekcí.

 

Celiakie pod drobnohledem

Jediné autoimunitní onemocnění, u kterého s jistotou známe vyvolávající faktor a které jeho odstraněním umíme také dobře léčit, je celiakie. Vyvolávajícím faktorem je tu lepek, což je bílkovinná složka pšeničné mouky. Lepek u dědičně náchylných pacientů spustí autoimunitní reakci proti buňkám vlastního tenkého střeva. Většinou je k tomu ještě nutná určitá nezralost střevní sliznice. Reakce je většinou zahajována v dětství, v kojeneckém věku. Po vysazení lepku ze stravy je ale reakce zastavena a střevní sliznice se upraví k normálu.

Takovéto štěstí bohužel ostatní pacienti s autoimunitními chorobami nemají, a musejí tak být léčeni léky s často velmi závažnými vedlejšími účinky. Většina autoimunitních nemocí postihuje více orgánů v těle, protože je napadána jejich společná stavební jednotka, například cévy nebo pojivová tkáň. Nazýváme je systémová onemocnění pojiva nebo také kolagenózy a vaskulitidy. U nich bývají současně postiženy například ledviny, plíce, kůže a podobně.

Nemocné orgány

Dále existují i autoimunitní onemocnění více zacílená na jednotlivé orgány, například na klouby, játra, ledviny, plíce, štítnou žlázu nebo beta buňky slinivky břišní. Patří sem revmatoidní artritida, autoimunitní hepatitida, glomerulonefritida, intersticiální plicní nemoci, dětská cukrovka (inzulindependentní diabetes mellitus), zánět štítné žlázy ( autoimunitní tyreoiditida ) a další.

Léčba všech těchto nemocí je složitá, dlouhodobá, většinou celoživotní, obvykle s výraznými vedlejšími účinky. Základem takové léčby je potlačení nadměrné imunitní reakce. Nezřídka však i při léčbě dojde ke zničení postiženého orgánu a k selhání jeho funkce. Potom je jedinou možností doživotní náhrada funkce, jako je tomu například u dětské cukrovky, kdy jsou autoimunitním zánětem zničeny buňky tvořící inzulin, nebo u selhání ledvin, kdy je řešením dialýza. Další možností je transplantace orgánu – ledviny, jater, plic.

Moderní medicína a imunologie však činí stále větší pokroky a léčba autoimunit se tak dostává stále blíže k jejich podstatě, prognóza pacientů se stále zlepšuje a vedlejší účinky moderních léčebných postupů jsou menší a menší. Diagnóza autoimunitního onemocnění tedy nemusí vždy znamenat tragédii, vyhlídky pacientů jsou v současnosti velmi optimistické a kvalita jejich života je většinou také velmi dobrá.

(van)

Líbí se vám článek?
+21 Ano Ne
 
 
Diskuze čtenářů Nové téma | zodpovězené dotazy
Peníze | Od: ren | 9.4.2016 18:07
Všechno napsané v článku je pravda, jedna pravda tam schází. Léčba většiny autoimunitních nemocí je neznámá, protože schází řádný výzkum. Ten schází z prostého důvodu, většina výzkumů je financována farmaceutickými společnostmi a tato oblast pro ně není atraktivní - nekouká z toho žádný velký výdělek. Cukrovka a cholesterol je ten správný trhák, bohužel rovněž léčený pouze symptomaticky, protože kdyby byl vynalezen definitivní lék, skončil by prodej tun statinů a antidiabetik a bylo by po kšeftech. Ideálem je chrlit tuny prepáratů, které udrží nemocné při životě a ždímat prachy ze zdravotních pojišťoven. Nemocných s autoimunitním onemocněním je relativně málo a nejsou finančně zajímaví. Konec konců je možné do nich pár let než pojdou rvát imunosupresiva, z toho též cosi kápne. Ale investovat do výzkumu a vyléčit je? Proč?
reagovat
 
 
 
Naposledy prohlédnuté hodnocení
Naposledy přečtené dotazy
 
Naposledy čtené: