Deprese
Dobrý den,
předně bych chtěl říct, že jsem nikdy žádné zdravotní komplikace neměl. Žádné operace. Měl jsem maximálně problém se zády s vyhřezlou plotýnkou. Jinak jsem doktora od svých 18ti let nepotřeboval. Od mala sportuji. Fotbal 3-4x týdně a k tomu cvičení ve fitku. Jsem nekuřák. Alkohol maximálně o víkendech. Mám okolo sebe spousty přátel, mám přítelkyni, máme kde bydlet, práce v rodinné firmě. Svým způsobem bych si neměl na co stěžovat...
Nicméně od konce srpna beru Cipralex 15mg ráno.
V polovině června jsem postupně začal nesmyslně kontrolovat svoje pocity, jak se kde cítím, protože jsem se začal cítit trochu jinak. Ne furt, ale jen občas. Následně jsem se dopředu začal bát, aby se to neopakovalo. Přestal jsem sám sobě rozumět. Najednou mě nebavilo, to co mě vždycky bavilo. Ztráta zájmu o koníčky, záliby, práce mě přestala bavit. Celý červenec jsem se v tom patlal, kdy byly občas i lepší chvíle. 1.srpna jsem byl poprvé na psychiatrii a dostal Sertralin. Asi musím říct bohužel, ale ten večer mě napadlo si něco přečíst na internetu, co to vlastně mám, četl jsem si i příbalový leták... spousty negativních informací, nic jiného. Druhý den jsem si prášel vzal a do 30minut jsem se vyschýzoval sám, že bydlím v 5.patře a co když mi přeskočí, abych nechtěl skočit z balkonu. To jsem do té doby vůbec neznal. Pak mi bylo blbě, zkoušel jsem to jít vyběhat, ale vůbec jsem nevnímal okolí, byl jsem jak uzamčený ve své hlavě, no a vrchol přišel večer, kdy jsem zažil svůj první emoční propad - zatmělo se mi, černo, žádná budoucnost. Příšerný. Přičítal jsem to Sertralinu a už si ho nevzal. Začal jsem chodit na psychoterapie a řekl si, že to zvládnu bez léků. Dostával jsem se z toho několik dnů. Občas bylo trošku lépe, ale celkově se nelepšilo nic. Ke konci srpna už jsem se začal hroutit i nervově, protože toho na mě bylo moc.
Takže od 28.8. beru Cipralex, nejdřív tři dny polovinu, pak tři dny celý a od minulého úterý jeden a půl tbl. ráno. K tomu jsem dostal neurol 0,25mg. Hodně lidí si stěžuje na fyzické potíže, mně se akorát maximálně jednou ráno zvedl žaludek, ale jinak fyzicky mi nebylo nic. Za to psychicky to byly chvílema stavy, jakože už sem nepatřím, světu okolo jsem nerozuměl, všechno mi přišlo zbytečné... pořád jsem si říkal, že to bude ok, že to přejde, beru léky, které mi pomohou, jsem na začátku, vím o lidech v mém okolí, kterým přímo Cipralex pomohl... ve čtvrtek mi najednou bylo celý den klidněji.. no a neděle a hlavně pondělí byly znatelně příjemnější dny. Jenže toto úterý odpoledne přišel opět emoční propad bezmoci, kdy jsem nebyl schopen v hlavě si představit ani další den. Ve středu zase negující myšlenky skoro na všechno.
Když budu psát konkrétně o sebevražedných myšlenkách, tak já se spíš bojím, že deprese takhle občas končí. Určitě jsem si nikdy neplánoval něco udělat, ale výhled do budoucna je takový, že se bojím, po tom co mám za sebou, co se mnou bude. Zažil jsem i stav paniky, kdy jsem myslel, že je se mnou asi konec, protože jsem měl úplné černo (díky tomu jsem vlastně i přehodnotil to, že bez léků to opravdu asi nedám). Faktem ale je, že já nechci nic jiného, než se srovnat, dát se dohromady, být šťastný s přítelkyní, bejt v pohodě, chodit zase s kamarádama na pivko, chodit na fotbaly, hokeje, sportovat, v zimě na lyže, v létě k moři. Prostě normálně fungovat. Ale teď je to pro mě úplné sci-fi.
Dodám, že celou dobu chodím normálně do práce (v práci byl i spouštěč pravděpodobně všech problémů). Ale to nemá cenu úplně rozebírat, protože já jsem ve stavu, že nerozpoznám, jaké kroky do budoucna jsou ohledně práce správné.
Za poslední dva týdny co beru Cipralex jsem byl 5x běhat, vždy alespoň 5km, byl jsem 2x na kolečkových bruslích (cca 15km), byl jsem i ve fitku. Večer si pouštím uklidňující hudbu a snažím se vnímat dech, dělám jacobsonovo relaxační uvolnění, ráno se sprchuju studenou sprchou. Pozitivum je, že jsem týden bez neurolu a v klidu usínám a i dobře spím (6-7h, předtím jsem měl díky nervům se spánkem obrovské problémy), dávám si jen polovinu neurolu ráno k Cipralexu. Měl jsem jeden dobrý den a dva řekněme lepší. Ale ten úterní emoční propad (který se o mě pokoušel i ty dva dny před tím, ale nějak se nezadařil) mě zase celkově srazil dolů.
Já vím, že to pořád chce asi čas, být trpělivý a že je asi ještě brzy, ale já už na sobě potřebuju pozorovat nějaké celkové delší zlepšení! Mám prostě o sebe obavy, jak se to dál bude vyvíjet. Chybí mi moje já.
MUDr. Lenka Smejkalová
Specializace: Praktické lékařství pro dospělé
Dobrý den pane Michale.
Deprese je nemoc jako každá jiná. Udáváte, že původ svých potíž...
MUDr. Miroslav Sekot
Specializace: Psychiatrie, Psychoterapie Pracoviště: Hélio - centrum pro duševní zdraví
Dobrý den Michale,
přestože váš dotaz je poměrně dlouhý, chybí mi tam hodně důležitý...
