Podezření na anorexii

Dobrý den,mám dotaz a prosím o radu. Mám sestru u které mám podezření na anorexii.Za měsíc jí bude 18let.Zhruba tak před půl rokem vážila 83 kg (měří 170cm).Teda aspon říká že měla takovou váhu nikdy jsem jí na váze neviděla a když jsme se jen tak zeptali začala se šíleně rozčilovat že co je nám do její váhy.Hodně lidí se jí posmívalo ,hlavně ve škole s tím měla problémy.Od mala je baculka a dost tím trpěla. Je to půl roku a z 83 kg má 65 a pořád hubne! Skoro nejí,pouze po donucení mě či maminky.Má nechut k jídlu, jí jen zeleninu ...např. ráno si dá papriku oběd rajče 5-6 ks a večer papriku...pak jen cvičí v noci málo spí a přes den je unavená... máma jí dala sníst knedlík plněný zeleninivou a masovou směsí...později to našla u ní v kabelce..byla u mě asi tři dny a když mělo dojít na oběd začala být šíleně nervozní a vztekat se měla omáčku a knedlík snědla 2 kned. a maso...jenže veřer když jsem šla do koupelny zjistila jsem že jsou v umyvadle zvratky..když jsem se jí na to zeptala řekla že jí nesedl kousek masa tak ho šla vyplivnou takže opět lhala.Navrhla jsem jí že navšívíme nějakého psychologa a uvidíme..zorbrečela se a že není blázen a i přes to že jsem jí ujištovala že jí milujeme a že se o ní bojíme, začala být více agresivní...už si nevíme rady ..Už se s ní nedá ani mluvit..lidí jí chválí jak moc jí to sluší když je štíhlá a já mám strach že bude zle.....strácí se nám před očima.prosím poraďte mi..mám o ní starosti a né jen já....Děkuji

Odpověď odborníka:

Dobrý den, obávám se, že Vaše sestra se opravdu propadá do určité poruchy chování. Víte. jednotka poruch příjmu potravy je pomocná "škatulka", rozhodně není možné s konkrétními bytostmi pracovat jako s nositeli "jen" vztahu k jídlu. Pokud ale přijmeme alespoň pracovně kategorie mentální anorexie nebo bulimie, platí zde jisté pomocné znaky, jako u "závislostních" poruch. Postižení lidé jako by se oddělili od svých nejbližších, propadli se do samoty, ve které nejsou "šťastní", ale přesto je pro ně neskutečně obtížný návrat. Léčba zmíněných jednotek, klasicky realizovaná jako psychoterapie, kognitivně- behaviorální terapie, rodinná a skupinová terapie, nutriční edukace. kombinace s podpůrnou medikací ,není bohužel vždy příliš úspěšná. Co můžete v současnosti udělat? Asi neexistuje žádná univerzální pomoc. Vaše sestra co nevidět dosáhne zletilosti, násilné vybízení k léčbě asi nebude tou správnou cestou. Pokuste se, moc prosím, zapřemýšlet, na čem Vaší sestře záleží, co má ráda, v čem je "dobrá". Buďte otevřená a upřímná, hovořte o svých pocitech, klidně i o své starosti o ni. Dávejte ale najevo, že respektujete sestřinu svobodu- a tím i odpovědnost- jednat podle vlastní životní cesty. Snažte se, aby Váš životní příběh byl plný naděje, přijímání života ve všech dimenzích. Chápu, že jsem Vám příliš neusnadnila situaci- ale věřte, s tak citlivými záležitostmi, jako je vnitřní svět lidí, je vždy obtížné zacházet.

MUDr. Barbora Heřmanská
MUDr. Barbora Heřmanská

Specializace: Praktické lékařství
Pracoviště: Praktická lékařka pro dospělé

 
Líbí se vám odpověď?
+1 Ano Ne
 
 
Diskuze čtenářů Přidejte komentář jako první

Vstoupit do diskuze

 
 
 
 
Naposledy prohlédnuté hodnocení
Naposledy přečtené dotazy
 
Kam dál
Naposledy čtené: