Problém s psychikou
Dobrý den, můj dotaz se týká psychiky, konkrétně bych se chtěla zeptat, zda si myslíte, že to, co se mi teď děje, zážitek v Praze, je jen následkem toho dlouhého koloběhu, který popisuju, a je nutnost vyhledat odborníka, nebo mám, jak mi bylo řečeno, pouze dobrat předepsané prášky, které upřesnim?
Začala bych tím, že je mi 19, mám 60kg(upřesňuji kvůli medikaci).
První vec, co mi mohla způsobit problémy s psychikou byl asi rozchod rodičů, následně sexuální obtěžování (osahavani na intimních partiích) blízkým mužem z rodiny, když mi bylo zhruba 6-8 let, ze strachu, aby nešel do vězení, to vlastně do teď nikdo z rodiny nevi, jen par přátel.
Další věc se projevila asi ve 12ti letech, kdy jsem trpěla PPP, mentální anorexie, po zhubnutí zhruba 25kg, jsem se vyléčila sama. Rovněž 14 byl věk, kdy jsem přestala chodit do školy, radsi jsem ležela v posteli a nechtěla nikoho vidět, s nikým se bavit, pak jsem začala kouřit marihuanu, alespoň 5x týdne, klidně vícekrát za den, a to nepřetržitě po dobu tři čtvrte roku, s marihuanou jsem pak přestala, začala jsem pít alkohol, od 15 do 16 let jen o víkendu, od 16-17 3-4tydne - silné deprese, ukončení střední školy, myšlenky na sebevrazdu, nízké sebevědomí, nulový sexuální život - vystřídano obdobím s až extrémní sexualitou, extrémně zvýšeným sebevědomím.
Od 17ti jsem se víceméně snažila alkohol nepit, ale moc mi to neslo, deprese byly takové, ze jsem ani nevychazela z pokoje, opět žádný ani minimální kontakt s opačným pohlavím, odešla jsem z další střední školy, z toho plynuly potíže s Úřadem práce a s platbou sociálního, zdravotního pojištění. Nechtěla jsem žádnou odbornou pomoc, mama me nakonec dokopala k psychiatrovi, byla jsem tam dvakrát a pak změna - zase extrémní sebevědomí, skvělá nálada, pocit, ze jsem nejlepší, a žádnou léčbu nepotrebuju, a tak už jsem od te doby k psychiatrovi nesla.
Jakmile mi bylo 18, moje extrémní touha po sexu a zároveň moje nekontrolovatelne utrácení, a zároveň dluhy z dob deprese, me přiměli být společnici dvou muzu, zkratka me ta nekontrolovatelna touha donutila k sexu za peníze. Vlastně mi to v te době nevadilo a ještě jsem na to byla hrdá, hrdá na sebe, ovšem pak přišlo to vystřízlivěni, uvědomění si, co jsem zas dělala, deprese, pocit znechuceni.
Alkohol nepiju od léta 2018.
Na podzim 2018 jsem si našla vážný vztah, ovšem mi expritel lhal o tom, ze je prý neplodny, otěhotněla jsem, a pak jsem se dozvěděla, ze lhal, protoze chtěl mít dítě. Zhnusil se mi tím a šla jsem na potrat - až ve třetím měsíci, k plodu jsem už měla vztah, ale víceméně jsem zpanikarila- to se stalo par dni před Vánoci, necelé dva měsíce zpatky. - nějak zvlášť me to navenek nezasáhlo, spis si říkám, jestli jsem to v sobě až moc neudusila.
Už při těhotenství mi začali zvláštní potíže s dychanim, dušnost, bolest na hrudi, nutkání zavolat si sanitku, pocit, ze se udusim, ne po námaze, ale vždy v klidu, což zůstalo do teď. Následně poslední cca 3 týdny neschopnost spát v noci, z toho plyne neschopnost pracovní.
Minuly víkend jsem se rozhodla jet sama do Prahy, chtěla jsem v pronajatém bytě mít sex za peníze (po cca tri čtvrte roce), masturbovala jsem například i 10x denně a chtěla jsem nějak svoji touhu “vybít” a zároveň si přivydělat peníze. Pak přišla další deprese a znechuceni z toho, co chci dělat a nakonec jsem to neudělala, ale v pátek i v sobotu jsem měla sex na jednu noc pokaždé s jiným mužem, kterého jsem viděla poprvé v životě. Utratila jsem spoustu peněz. V neděli me to hrozne trápilo, ze jsem to zas udelala, nechapala jsem proč. Bylo to kolem desáté večer v pronajatém dvoupatrovem bytě. Najednou mi začalo hrozne busit srdce, ze jsem zase měla nutkání zavolat si sanitku. Bušení srdce nakonec přestalo, ale přišel zvláštní neklid, který se nakonec proměnil ve strach, že někde v ložnici v patře, kde jsem byla, je nějaký duch, který me chce zabit. Vnitřně jsem si říkala, ze to není pravda, ale tomu strachu neslo porucit, rozsvitila jsem si v patře a lehla si do postele s tím, ze nemuzu usnout, jinak me ten “duch” zabije. Pak muj strach přešel ve strach o to, ze v přízemí je nějaký vrah, co me chce zabit, a nesmím usnout, jinak me zabije. Muj strach byl opravdu ochromujici, ani jsem se nepohla, následně jsem byla už v takovém stavu, ze jsem chtěla vyhledat nonstop psychiatrickou pomoc v Praze, dojet tam metrem, jenže pak jsem si řekla, ze nemuzu, protoze me v metru někdo zabije. Navíc nemuzu jít do přízemí, tam me někdo zabije. Nemuzu jet taxíkem, protoze taxikář me muže zabit. Nemuzu usnout, aby me někdo nezabil. A nemuzu usnout, abych nejpromeskala check out, byla jsem si jistá, ze bych zaspala. Nevěděla jsem ani, jak pojedu z Prahy domu, když me muže někdo zabit ve vlaku, a psala jsem máme ve 3 ráno, jestli bude odpoledne v praci. Chvílemi jsem chtěla zavolat policii, aby me na tu nonstop psychiatrickou ambulanci odvezli, ze me chce někdo zabit. Pak jsem si řekla, ze bych se měla zabit sama bezbolestne, než to udělá někdo jiný. A premyslela jsem nad tím, ze bych asi měla. Jak přišlo ranní světlo, ten nejhorší strach opadl a s nim i myšlenky na sebevrazdu, jela jsem do krizového centra RIAPS (psychiatrická pomoc), kde mi paní psychiatrička napsala Risperidon Vipharm 1mg, první dva dny 0,5mg, s tím, ze muzu brzo vysadit. První jsem si vzala v pondělí večer. Přišla skvělá změna, žádná paranoia, sexualita mi neničila život, příjemná nálada. Bohužel od čtvrtka me zas trápí mírná paranoia, neklid a až extrémní sexualita, nicméně ne v takovém měřítku, jako to u me bylo zvykem.
Takže me zajímá, je to podle vás nízkou dávkou? Ze si možná paní psychiatricka myslela, ze moje stavy nejsou až tak těžké. Četla jsem, ze se 1mg denně používá spíše pro 12lete děti. A dále muj dotaz z úplného začátku, zda mám podle vás vyhledat psychiatra a probrat s nim tu medikaci.
Dále jestli si myslíte, ze to byla psychoza ze stresu, nebo důsledek, projev něčeho komplexnejsiho? V RIAPS mi nikdo nerekl blíž nic o vyhledání další psychiatrické pomoci, bylo mi řečeno prakticky pouze to, ze by to mělo přestat s touto medikaci.
Bohuzel to ale neprestava a já mám pocit, ze to nestačí, tak nějak mám pocit, ze je v mem případě potřeba komplexnejsi léčba a případně vyšší dávkování, nechci ale u lékaře vypadat jako hypochondr, proto se nejdřív ptám tady.
A hlavně ani nevím, co si pod pojmem komplexnejsi léčba mám představit, k jakému odborníkovi mám jít, prakticky jsem v tomto ztracena.
Děkuji za odpověď.
MUDr. Danica Fričová
Specializace: Praktické lékařství pro dospěléDObrý den Aneto, mrzí mě, že máte takové těžké životní zkušenosti. NIcméně pokud se V...
