Sebevražedné sklony

Dobrý den! Kamarádce je 40 let a je těhotná. Protože neměla žádné příznaky, zjistila těhotenství až ve 13 týdnu. Okamžitě žádala o provedení potratu, ale to je prý možné pouze do 12. týdne. Ona to dítě nechce, svěřila se mě že plod v sobě bere jako parazita který jí roste v břiše a žere zevnitř. Děsí mě nenávist s jakou o dítěti v sobě mluví. Snaží se dítěte zbavit za každou cenu (schválně v bytě tahá ty nejtěžší kusy nábytku, pije a jí to co se dočetla že se v těhotenství nesmí, zkouší různé bylinky a koupele na vyvolání potratu, shání nějakou potratovou pilulku atd.), prostě je úplně jak posedlá, úplně se od chvíle co byla na gynekologii změnila. O své dítě se stále stará jako předtím, jen jako by vše dělala automaticky, bez života. Je zlá a podrážděná, pak zase pláče nebo nechce s nikým mluvit. Jediné na co se upnula je zbavit se plodu ve svém těle a to za každou cenu. Snažila jsem se s ní promluvit, ale jasně mě dala najevo ať se nestarám anebo se přestaneme stýkat úplně. Že je to její věc. Nejhorší je že jsem minule u ní v počítači něco potřebovala najít na netu a náhodně jsem se podívala do historie a tam jsem viděla že si prohlíží stránky o sebevraždách, o tom jaké léky jsou v jakých dávkách smrtelné. Hned jsem si to dala dohromady – ptala se mě zda jí nemohu sehnat něco na spaní, že má špatný spánek. Když mě přistihla co si v jejím počítači prohlížím, dostala hysterický záchvat a vyhodila mě od sebe s tím ať už jí dám pokoj, že mě už nechce v životě vidět. Nevím co mám udělat, byla vždy inteligentní a rozumný člověk, psychicky naprosto v pořádku, odsuzovala lidi kteří řeší problémy práškama na nervy, byla spíš životní optimistka a pohodářka. Teď je to úplně někdo jiný, od chvíle kdy se dozvěděla že je těhotná a že jí potrat už nikdo neudělá, že je pozdě, jako kdyby se z ní stal někdo jiný. Ráda bych jí pomohla, ale nevím jak. Bojím se aby si něco neudělala, asi bych si to vyčítala, že jsem to tušila a nepomohla jí.

Odpověď odborníka:

Milá Jano, to je skutečně zlá situace. A je zřejmé, že na ni sama nestačíte. Přemýšlel jsem, co bych dělal v takové situaci já, což na druhé straně je MOJE řešení a netroufám si Vám doporučovat, abyste to udělala. Nejspíš bych se obrátil na rodinu té ženy, na její blízké, na partnera, s nímž dítě čeká a seznámil je se situací a zvýšil tak možnost působení na ni a také rozdělil odpovědnost. Přece má také jiné lidi, než Vás. Jí bych řekl, že hned po porodu může dát dítě k adopci (už nikde neutají jednou zaregistrované těhotenství) a má-li být dítě k adopci zdravé, je potřeba, aby vyrostlo v klidných podmínkách. Také bych kontaktoval lékaře či lékařku, kteří jí těhotenství diagnostikovali a požádal je v tomto směru o pomoc. A pak už bych se jen modlil. Víc toho neumím, poraďte se s někým osobně, s psychologem, ale klidně také s knězem, nemusíte být věřící – oni mají také výcvik pro zoufalé situace. Možná na základě nějakých dalších podrobností najdete spíš řešení.

MUDr. Radkin Honzák, CSc.
MUDr. Radkin Honzák, CSc.

Specializace: Psychiatrie
Pracoviště: asistent Ústavu všeobecného lékařství 1. LF UK Praha, sekundární lékař PL Bohnice, ambulantní psychiatr IKEM, ambulantní psychiatr REMEDIS

 
Líbí se vám odpověď?
+4 Ano Ne
 
 
Diskuze čtenářů Přidejte komentář jako první

Vstoupit do diskuze

 
 
 
 
 
Naposledy prohlédnuté hodnocení
Naposledy přečtené dotazy
 
Naposledy čtené: