Japonská encefalitida
Japonská encefalitida (JE) je nejčastější příčinou virové encefalitidy (zánětu mozku) na asijském kontinentu. Její původce způsobuje ročně onemocnění 30–50 tisíc osob, ze kterých 0,3 až 60 % v závislosti na věku a geografických faktorech umírá. Hlavními přenašeči jsou moskyti, přírodním rezervoárem viru volně žijící ptáci.
Japonská encefalitida (JE) je nejčastější příčinou virové encefalitidy (zánětu mozku) na asijském kontinentu. Její původce způsobuje ročně onemocnění 30–50 tisíc osob, ze kterých 0,3 až 60 % v závislosti na věku a geografických faktorech umírá. Hlavními přenašeči jsou moskyti, přírodním rezervoárem viru volně žijící ptáci. Výskyt této nemoci je typický pro venkovské (nemoslimské) oblasti s chovem prasat, které jsou významným hostitelem. U těchto zvířat je infekce bezpříznaková, způsobuje jen potraty a infertilitu u březích samic. Neurologické postižení se objevuje například u koní a skotu, kteří jsou stejně jako člověk slepým článkem řetězce s možnými fatálními následky.
Inkubační doba (od nákazy po první příznaky) je 5 až 15 dnů, většina infekcí probíhá bez příznaků. Zánět mozku se objevuje jen u jednoho z 250 nakažených. Onemocnění začíná nespecifickými příznaky, jako jsou horečka, bolest hlavy, nevolnost, zvracení a únava, trvajícími 1–6 dnů. Akutní stadium zahrnuje krční ztuhlost, obrny, křeče, kóma a zvýšenou tělesnou teplotu mezi 38 a 41 ̊C. Nejvíc úmrtí je mezi dětmi a seniory. Občas se objevují trvalé neurologické následky, jako např. hluchota, emoční labilita nebo porucha hybnosti končetin. Prodělaná infekce virem JE (i bezpříznaková) zaručuje doživotní imunitu.
Diagnostika spočívá v detekci protilátek v séru (krvi) a v mozkomíšním moku. Možná je i vizualizace virových částic přímo v postižené tkáni.
Dosud neexistuje možnost specifické léčby japonské encefalitidy a léčba je tím pádem zaměřená jen na potlačení příznaků, ne však na eliminace účinku původce nemoci.
V prevenci nemoci je klíčová vakcinace. První vakcína proti JE vznikla již v roce 1930. Její široké využití vedlo společně s urbanizací téměř k eliminaci této nemoci v Japonsku, Singapuru, na Tchaj-wanu i v Jižní Koreji. Kvůli vyšší ceně však vakcína nemohla být plošně využita v chudších zemích. Periodické epidemie se proto pořád vyskytují zejména v Nepálu, Indii, Vietnamu, Kambodži, Myanmaru a někdy i v Malajsii. Hranice endemických oblastí sahají od jihovýchodního Pákistánu přes Indii a jižní Nepál až k čínsko-ruskému pohraničí, na Filipíny a Indonésii. Případy nákazy JE se vyskytly i v západním Pacifiku (ostrovy Torres Strait Islands) a 2 případy úmrtí byly v roce 1998 zaznamenány i v severní Austrálii. V roce 2008 se japonskou encefalitidou na Tchaj-wanu nakazila slovenská studentka a v kómatu ji po dlouhodobé intenzivní péči převážel do vlasti vládní speciál.
V ČR je v současné době registrovaná vakcína Ixiaro, poskytující ve dvou dávkách s odstupem 28 dnů imunitu až na 2 roky. Je určená pro cestovatele od 18 let věku. Tato moderní vakcína je vyráběna in vitro s použitím tkáňových kultur, což oproti starším vakcínám dramaticky snížilo výskyt postvakcinačních komplikací. Starší vakcíny JE Vax a Green Cross jsou momentálně bez licence.
Další prevence spočívá v použití repelentů na kůži, insekticidů na oděv a do prostředí i sítí jako mechanické dezinsekce.
Při návštěvě měst a turistických oblastí (mimo venkov), zejména v suché sezóně, je riziko nákazy nízké. Při použití repelentů a impregnovaných moskytiér pravděpodobnost nákazy dramaticky klesá, je však lepší spolehnout se na kvalitní evropské produkty (např. Ultrathon, AntiBite, Predátor), podléhající certifikaci dle pravidel EU. U místních repelentů může být problematický způsob (teplota a hygiena) skladování, kvalita obsahu i věrohodnost údajů na obalu výrobku.
Naopak sezóna dešťů, návštěva venkova s pobytem večer nebo v noci a dlouhodobý pobyt v rizikové oblasti by měly vést k preventivní vakcinaci.
Doc. MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D.
Partnerem této sekce je Avenier.
