Autizmus
dobrý den,
mojí dcerce jsou 2 roky 4 měsíce. Problémem je, že zatím vubec nemluví i když má strašnĚ upovídanou sestru /5,5roku/ a taky ukecanou maminku, která na ní mluví. Tím, že nemluví, myslím skutečnĚ nemluví - tzn. nenapodobuje zvířata ani nemluví první slabiky slov apod. jenom vydává zvuky, umí jenom slovo "mňam" a "ham". Nechápu, co se stalo, protože na videách máme natočené, jak dcerka v 10.mesicích mi řekla "máma", v roce uměla krásnĚ napodobit pejska, ptáčka a kočičku a taky dávala "pápá" ručičkou. Jinak byla spíš tiché dítě, dominantnou je totiž jeji sestra,která nikoho nepustí ke slovu. Byla vždy usměvavá,zbožňovala společné blbnutí se sestrou a tatínkem, nikdy se nebála cizích lidí ani dětí,měla ráda knížky, které si listovala doma i v autě pořád. Asi před měsícem jsem vznesla dotaz na jejího pediatra, že stále nemluví a ten mi dal vyplnit dotazník pro autisty,co mně absolutně šokovalo - na základě otázek jsem totiž přišla na to,že dcerka teď vlastně vubec neukazuje prstem, hraje si často s prstíkmi na rukou a moc nereaguje na pokyny /přines,ukaž,dej apod/. S hračkami si moc nehrála nikdy, našla si nějakou drobnost, se kterou si vyhrála, spíš ráda chodí ven /máme velkou zahradu,kde máme kompletné dětské hřště/,miluje svou sestru, kterou ve všem napodobuje, knížky ji už vubec nezajímají. Když po ni chci aby udělala něco, co nehce, začne plakat a hlavičku vytáčí do strany a neudělá to. Taky na nočník ji nemužu naučit - chtěla jsem ji učit tohle léto, ale zdá se mi,že nechápe, proč na něm sedí. Díky tomu, že v rodine máme pediatra jsme už objednaní na psychologické vyšetření za 3 měsíce s podezřením na autizmus...
Muj dotaz zní: je možné, aby se z úplně zdravého dítěte /ještě před mesícem jsem kromě absence řeči vubec nezaznamenala zvláštní chování, pohyby těla apod/ stal autista takřka z jednoho dne na druhý??
MUDr. Veronika Horáková
Specializace: Praktické lékařství Pracoviště: Klinika pracovního lékařství a cestovní medicíny FNKV
Dobrý den, autismus je psychiatrické onemocnění způsobené abnormálním vývojem centrální nervové soustavy. Projevuje se neschopností vytvářet sociální vazby, komunikovat a dotvářet komunikaci mimikou, omezenými, stereotypními zájmy a neadekvátní reakcí na senzorické stimuly. Toto se může objevit prvních měsících života, či v pozdějším období po období zdánlivě norámlího vývoje dítěte. Diagnóza autismu bývá nejčastěji stanovena ve věku 3 let. Pojem autismus zahrnuje klinicky heterogenní spektrum chorob, které se označuje jako poruchy autistického spektra (PAS).
Dětský autismus má udávanou četnost výskytu asi 0,5 % a je čtyřikrát častější u chlapců než u dívek. Onemocnění je u dívek asociováno s těžším stupněm postižení.
Hlavní tři znaky, které vedou k diagnóze autizmu jsou:
Kvalitativní poruchy v reciproční, sociální interakci – Neschopnost „číst“ ostatní, jejich ignorace. Vyhýbání se očnímu kontaktu, nesnaží se ostatní potěšit, nebo s nimi nesdílí zájmy (např. nošení hraček rodičům, atd.). Doma upřednostňují samotu před společností.
Narušená komunikace – Nerozvíjí se reciproční komunikace řečí, gesty, mimikou. Malé autistické děti nejsou schopny použít upřeného pohledu ke komunikaci a přilákání rodičovské pozornosti. Neschopnost uchopit koncept věc jako pojem, příliš konkrétní chápání pojmů, neschopnost abstrakce („medvídek“ je vždy pojem pro jednu určitou hračku).
Úzké spektrum zájmů – Stereotypní aktivity (např. neustálé, umanuté stavění věže z kostek), nezájem o hračky, a naopak často zájem o technické předměty (šroubovák, vypínač), hry bez interakce s ostatními dětmi, odpor k jakýmkoliv změnám, atd.
Schopnosti a chování různých autistických jedinců se navzájem velmi liší a různí lékaři často mohou dospět k různým diagnózám. Smyslové vnímání autistů je oproti ostatním lidem odlišné a na určité podněty proto mohou reagovat jinak. V stupni postižení smyslového vnímání jsou velké rozdíly.
Zdravé děti jsou od časného věku společenské bytosti – navazují oční kontakt, otáčejí se ke zdroji zvuků, uchopují prst a usmívají se. Už ke konci prvního roku života jsou u dětí pozorovatelné všechny základní emoce, což souvisí se zráním nervového systému. Naproti tomu většina autistických dětí dává přednost předmětům před obličeji a má obrovské potíže při učení se běžné každodenní mezilidské interakci. Už během prvních měsíců života často vypadají, že jsou lhostejní k druhým lidem, protože se vyhýbají očnímu kontaktu a nekomunikují tak často jako ostatní děti.
Autistické děti se často zdají dávat přednost samotě před společností a mohou reagovat pasivně na objímání a mazlení. Později zřídka hledají útěchu od druhých a neodpovídají normálním způsobem na projevy hněvu či náklonnosti ze strany rodičů. Velmi časté jsou příznaky jako nadměrná nebo naopak nedostatečná citlivost na doteky, zvuky či pohyby, tělesná neobratnost, sklon k snadnému rozptýlení, impulzivní tělesné nebo verbální jednání, abnormálně vysoký nebo naopak nízký stupeň aktivity, obtíže při učení se novým aktivitám, potíže při přechodu z jedné situace do druhé, sociální a emocionální problémy, opožděný vývoj řeči či motorických schopností. Do tří let věku zdravé děti ovládnou řeč. Už okolo prvního roku batole říká první slova, otáčí se při zaslechnutí svého jména, ukazuje, když chce hračku, a jasně odmítá, když něco nechce. U autistů je řečový vývoj odlišný. Někteří zůstanou němí po celý život, s různým stupněm gramotnosti. Komunikace jinou formou, např. obrázky, posunky nebo písmem pro ně může být mnohem přirozenější. Některé autistické děti v prvním měsících normálně žvatlají, ale brzo poté přestanou. U jiných může být vývoj řeči opožděn, někdy až do období dospívání. I když autisté vypadají fyzicky normálně a mají dobrou svalovou kontrolu, mohou se odlišovat neobvyklými repetitivními (stále se opakujícími) pohyby, označovanými jako sebestimulace. Ty mohou být na první pohled nápadné nebo subtilnější. Někteří autisté dlouhou dobu opakovaně pohybují rukama nebo prsty na nohou, jiní náhle ztuhnou v pohybu.
Obvykle toto vše nastupuje postupně, změny v chování a jednání mohou být zpočátku nenápadné, proto budí dojem, že se porucha objevila náhle, ale jedná se o vývojovou poruchu mozku, spíše si rodič nenápadných změn vývoje nevšímá. S pozdravem, Dr. Horáková
