Bisexualita
Dobrý den. Příští rok mi bude 30 let a dosud jsem neměla žádného partnera / partnerku, ani jsem s nikým nechodila (nízké sebevědomí plynoucí z mého vzhledu, šikany, možná rozvodu rodičů..., ale to není podstatné). Nenosím šaty, nemaluji se, mám krátké vlasy, chováním jsem spíš slušný kluk než holka, přesto se holkou cítím. Jen tak nechci vypadat. Vždy se mi „líbili“ muži (ne kluci), poslední dva až tři roky si ale přestávám být sama sebou jistá. V odpovědích narážím na to, že nejpodstatnější je, co mě sexuálně vzrušuje. Masturbuji pouze u heterosexuálních videí, kde je jasně vymezena submisivní role ženy a dominantní role muže (ne BDSM!), lesbická videa v podstatě nevyhledávám, homosexuální videa sleduji, představa dvou mužů se mi líbí (velmi), ale více než samotný sex mě přitahuje ta citová? vztahová? příběhová? stránka. A přesně tak to cítím tak nějak celkově. Chtěla bych mít sex s mužem, zároveň ale toužím po romantickém vztahu se ženou (společné bydlení, držení se za ruce, líbání, mazlení atd.). Stále častěji si na ulici či v MHD všímám žen (především blondýnek) a představuji si všechny výše vypsané věci. Samotný akt se ženou si ale neumím představit. Stejně tak si ale neumím představit, že bych s nějakým mužem prožila více než jednu noc... Na které straně barikády tedy vlastně jsem?
MUDr. Danica Fričová
Specializace: Praktické lékařství Pracoviště: Všeobecný praktický lékař, Praha 10
Dobrý den Terezo, pravděpodobně se ve Vašem případě jedná o bisexualitu. Ta je charakterizována emocionální a/nebo sexuální přitažlivostí k mužům i ženám. Váš dotaz přeposílám odborníkům, kteří se tím zabývají a budou Vám odpovídat lépe.
S pozdravem
MUDr. Ivo Procházka CSc.
Specializace: Psychiatrie, sexuologie Pracoviště: Sexuologický ústav VFN v Praze a 1. LF UK
Pacientům, kteří jsou nejistí ve své pohlavní identitě nebo sexuální orientaci často říkám, že já (případně psychoterapeut) jim mohu pomoci, aby se sami v sobě lépe vyznali, upozornit je, co je důležité, ale sám to za ně nerozhodnu. Tento krok musejí udělat oni sami. A i kdybych si stokrát myslel, že jejich orientace nebo identita je taková či onaká a oni došli k jinému názoru, tak pravdu mají oni. Oni se totiž v sobě vždy mohou vyznat než sebelepší terapeut. Takže určitě pracujte na svém sebepoznání, možná i s pomocí nějakého terapeuta.
Ale z dopisu mám pocit, že Vaše orientace je spíše heterosexuální, že tedy dáváte přednost mužům, i když možná ne výlučně, ale to není tak důležité. Důležité je, co převažuje. To že Vás přitahuje vztah, city a příběh určitě není nic neobvyklého, pro ženy je to dokonce docela typické (ale pro některé muže také). Přitom mám pocit, že těch mužů se trochu bojíte (špatné zkušenosti?, nízké sebevědomí?, nebo jen obavy bez zjevné příčiny?). To, jak vypadáte a na lidi působíte, to je hlavně na Vás. Hlavně buďte sama sebou. Je jedno, jestli vypadáte více jako kluk, pokud Vám to vyhovuje. Anebo naopak. Ani ta záliba v mužské homosexuální pornografii není u ženy tak neobvyklá. Jako by jim umožní s těmi kluky prožít sex, který je osobně nijak neohrožuje.
Nevím, jestli to můžeme charakterizovat jako bisexualitu. Asi nejvíce by pro to mohla svědčit ta poslední věta, že si vztah s mužem neumíte představit, i když Vás eroticky přitahují. Bisexuálové jsou na tom obvykle jak abdérský osel. Když jsou s mužem, chybí jim žena a když se ženou, tak touží po muži. Ale je tam i to další vysvětlení, které už jsem zmínil. Obava z mužů.
Bisexualita by znamenala, že pro Vás celoživotně citově i sexuálně je přitažlivost mužů i žen na stejné úrovni, a to se mi přece jen z Vašeho dopisu nezdá. Spíše čekám, že se to jedním (nebo druhým) směrem někam posune. I když to nemusí být brzy.
Asi proto bych doporučil nějakou psychoterapii, která by Vám pomohla se v sobě více vyznat a asi to nebude jen o Vaší sexualitě, ale o celé osobnosti.
Terapeut nemusí být lékař (a často není), tak jsem trochu na rozpacích, co označit jako doporučení. Na druhou stranu, pokud by terapie měla být hrazená pojišťovnou, tak doporučení lékaře (psychiatra či sexuologa) potřebuje. Někteří terapeuti však dávají přednost hrazené terapii. Ne aby byli bohatší, ale proto, aby pacient byl k terapii více motivován. A pak doporučení lékaře není zapotřebí.
