Bolest ruky
Dobrý den, vážení doktoři,
píšu za svého tátu. Už jsme jako rodina úplně zoufalí a bohužel táta je ten, kdo nechce nikoho obtěžovat, už vůbec ne doktory. Neexistuje, aby jel na pohotovost, protože "ta je přeci pro vážnější případy".
Táta byl dosud celkově zdravý. Má dlouhodobě diabetes mellitus 2. typu, dosud bez komplikací (zprávu z diabetologie z února 2018 přikládám). Před třemi měsíci ale začal trpět na obrovské bolesti a necitlivost levé ruky. Podotýkám, že otec je celý život řidič náklaďáku, takže od té doby musel bohužel omezit i práci (je soukromník, takže žádná nemocenská). Nejprve mu jeho OL naordinoval pravidelné infúze, ale bohužel vůbec nepomáhaly. Poté byl odeslán na neurologii, kde mu bez jakéhokoliv vyšetření předepsali 5 rehabilitací s tím, že to vypadá na polyneuropatii (zprávu přikládám).
Ještě než měl první termín rehabilitace, byl hospitalizován na interním oddelění Thomayerovy nemocnice, jelikož jednoho dne mu bylo zle od žaludku, měl horečky, navíc byl zmatený, motal se a byl mimo sebe. Zavolali jsme mu přes jeho protesty záchrannou službu. Zjistili mu vysokou cukrovku. Dietní chybu si neuvědomujeme, spíše jsme to přikládali k tomu, že poslední 2 měsíce se kvůli bolestem ruky vůbec nevyspí (přes noc vůbec, přes den se mu na pár hodin podařilo usnout) a to vše s tím, že nemůže normálně pracovat a ani si třeba namazat chleba, takže jeho psychika je ve špatném stavu a i to cukrovku pochopitelně zhoršuje.
Nakonec byl v nemocnici léčen pro salmonellu, jeho problémy s rukou nikdo neřešil (propouštěcí zprávu opět přikládám).
Po opuštění nemocnice začal táta chodit na předepsané rehabilitace, zatím bez účinku. Situace se navíc zhoršila tak, že nyní už ho bolí ruce obě. Obě má značně necitlivé, takže si není sám schopný ani zapnout košili. Samozřejmě je z toho nešťastný.
Víte, abych byla osobní. Je to pro nás šíleně smutné, když vidíte, jak zdravý člověk plný elánu přichází o síly... Před 10 lety přišel táta o syna, my o sourozence a když jsme konečně začali žít a být veselí, přijde toto. Není nic horšího, než když vidíte svého silného energického (toho nejhodnějšího na světě) tátu plakat, protože je nešťastný, že přestal normálně fungovat.
Prosím, poraďte nám, co máme dělat. Bohužel ztrácíme důvěru k neurologovi, kterého táta navštěvuje. Když za ním byl táta na kontrole, že se situace ještě zhoršuje, protože ho bolí už ruce obě. A navíc ho nyní začaly bolet i ramena a bolest je opravdu nesnesitelná, doktor mu řekl, že "se nedá nic dělat, zatím musíme počkat, co ty rehabilitace, na CT nebo MR vás stejně nepošlu, to stojí 5 000 Kč." Víte, nevím, jestli si pan doktor uvědomuje, že můj táta za ty tři měsíce přišel o desetkrát víc, protože nemůže plnohodnotně pracovat...
Jsme už opravdu zoufalí a nevíme, zda máme čekat, co tedy udělají ty zbylé dvě rehabilitace. Táta je po každé probdělé noci unavený, ale na pohotovost nechce, protože vidí, že když byl na interně, také to nikdo neřešil. Je to tedy všechno takhle správně? Nebo můžeme udělat více?
Omlouvám se za tak dlouhou zprávu, ale chtěla jsem situaci kompletně vysvětlit. Děkuji za pochopení a budu se těšit na odpověď, která pro nás třeba bude alespoň trochu útěchou.
Hezký den,
Marie S.
Hezký den paní Marie, děkuji za dotaz. Plně Vás chápu a děkuji, že máte starost o tatínka ...
Dobrý den,
podle popisu potíže se nedovedu moc přesně vyjádřit, nejsou nikde popsány jeho...
