Citalec či Cipralex, jak dál postupovat?
Dobrý den,
je mi 47 let, jsem rozvedená, nemám partnera, žiji sama. Mnoho roků jsem se pracovně i emocionálně přetěžovala, z důvodů okolností totiž nebylo jiné lepší východisko (sama s dvěma studenty bez cizí pomoci a podpory). Držela jsem nad vodou sebe i druhé a vždycky vše zvládla vlastní vůlí a šla si za svým i v nelehkých podmínkách i přes skepsi a odrazování všech kolem mne. Přišla jsem o práci, ale vybojovala jsem si navdzory okolnostem vytouženou lepší práci na IČO v oblasti alternativní medicíny. V momentě, kdy se mi díky mé píli začaly plnit mé životní sny a já byla plná nadšení, to prasklo, na jaře 2013 přišlo pár psychických šoků od cizích lidí, které dodnes nechápu, a já se poprvé v životě složila tak, že mé psychické stavy nešlo zvládat bez léků. Dva měsíce užívám Citalec 10. Vyjímečně si vezmu Lexaurin 1,5. Stav se po prvních týdnech zlepšil (ne zcela), avšak poslední týdny se opět trochu zhoršuje. Cítím napětí téměř pořád, mírná panika, nepochopitelný neovlivnitelný vztek v solaru otočený dovnitř, úzkost s chutí raději vše zaspat (ráda a dobře spím, ale ve dne mi spánek nedělá dobře) mne přepadají častěji. Téměř vše mne dráždí a znervózňuje,mám dlouhodobé zažívací potíže s plynatostí a průjmem, bolí mne oblast slinivky - vše bez nálezu. Když jsem na radu lékaře před pár dny zvýšila denní dávku na 2 tabletky Citalecu 10, po jejich užití se dostavil nezvladatelný nesnesitelný stav nervozity, napětí až paniky a divných vírů v hlavě a trval do dalšího dne. Tedy dvojnásobné množství léku můj stav výrazněji zhoršil. Druhý den se to opakovalo. Proto jsem začala brát opět jen jednu tabletku Citelec 10 a k tomu navíc jeden Lexaurin 1,5, vyjímečně dva, což je více než dřív. Ráda bych se vyléčila a žila normálním způsobem života. Nemůžu chodit do práce, fin.úspory mi nevydrží donekonečna a potřebuji mezi lidi, jenže jakýkoli náznak povinnosti či požadavku (tlaku) ve mě vyvolá paniku a kontakt s některými typy lidí (nedá se to určit předem) nesnesitelný vztek otočený dovnitř - jakoby silná alergie na lidi a na povinnosti (pocit že umírám užíraná jejich energií, jakoby ze mne někteří lidé doslova vysávali život. Citalec 10 mi předepsal obvodní lékař, u psychiatra jsem zatím nebyla. Nepomohl by mi spíše Cipralex? Jaký je mezi Citalecem a Cipralexem rozdíl? Nejedná se u mě o syndrom vyhoření? Žiji sama v nájemním bytě, nemám v nikom žádnou oporu (vždy jsem ji poskytovala já druhým), posílám svým dospělým dětem výživné na studia a nemám velké úspory ani neberu nemocenskou (pracovala jsem na IČO). Vím, že musím něco změnit a mít se víc ráda, být asertivnější, ale momentálně nesnesu nic - nesnesu pocit být vedena na úřadu práce, proto tam nejdu, nesnesu ale ani pocit povinností či tlaku. Mám mobil na tiché zvonění, protože panikařím, když zvoní mobil, že někdo bude něco chtít nebo se bude chtít vykecávat nebo se ke mě objednat (stovky mých naobjednaných klientů jsem poslala ke konkurenci a zrušila provozovnu). Dříve aktivní a úspěšná a všemi obdivovaná oblíbená žena a terapeutka a vzor pro ostatní, nyní osamělá psychicky labilní bytost bez práce, bez opory, s ubývajícími úsporami, které táhne na 50 a bez vidiny řešení na změnu vedoucí ke zlepšení. Nesnesu přilišnou samotu ani množství lidí - jakoby patová situace, vadí mi skoro všechno a občas mne polévá nesnesitelné horko a už mi vadí i chodit do přírody-což jsem celý život milovala a denně potřebovala. Vadí mi, že nepracuju, ale i představa, že jdu do práce. Selhala jsem sama před sebou. Ty stavy se réměř nedají ovlivnit vůlí, a to mi vadí nejvíc. Nechci být závislá na lécích ani na druhých lidech, chci zase normálně žít a pracovat s radostí jako dříve. Vztahy v rodině jsou nekonfliktní, vcelku to všichni chápou, ale nechci nikoho obtěžovat, každý má svých problémů nad hlavu sám se sebou a moji známí i příbuzní mají ve zvyku spíše nakládat své starosti na mne, a já s nimi nechci o těch mých hovořit, protože hovory o mých stavech moji náladu jen zhoršují, proto se od všech teď raději izoluji. Ale samota mne taky užírá. Možná to může mít také souvislost s hysterektomií na jaře 2012 (nemohu užívat ze zdrav. důvodů hormony) a s nedávným odchodem dětí z domu (což jsem sama iniciovala a ony souhlasily). Omlouvám se za román a děkuji za nějakou radu.
Milá paní Danko- vážím si Vaší důvěry a schopnosti prakticky dokonale popsat situaci. Jste ...
