Dcerka - porucha chovani
Dobry den, p. doktorko,
chtel by jsem Vas poprosit o radu ohledne chovani me 10 lete dcerky, ktera zije s matkou na Slovensku.
Ja ziji a pracuji v Cesku a s jeji matkou jsem se rozvedl pred 2 rokmi, kdy byla dcerka do celeho rizeni, navzdory memu nesouhlasu, zatahovana a tendencne ji byly podsouvany negativni informace o me osobe, coz
pokracuje do soucasnosti.
S dcerkou se setkavam kazdy druhy vikend (i kdyz jeji matka uz vicekrat setkani zmarila) a snazim se s ni vychazet co nejlepe - vytvaret ji program (i kdy mam omezene moznosti, jelikoz jsem bez auta), kupuji ji darky, chodime do kina, do restaurace, platim ji dramaticky krouzek, skolu v prirode...).
Kdyz je mimo vliv matky a byvale tchyne (napr. kdyz jsem spolu stravili dva tydny v Praze) chova se dcerka vzorne, bez vaznejsich problemu.
Kdyz se vsak setkame ve meste, kde bydli s matkou, jeji chovani je uplne odlisne - opakovane mi nadava (v minulosti do debilu, psychopatu, minuly tyden ''jen'' do lakomcu, lharu), nerespektuje mne, neposloucha, odmita se se mnou o jejim chovani bavit, vyhrozuje, ze kdyz ji budu ''vysetrovat'' tak zavola matce, aby ji ode mne odvezla (coz se opakove stalo). Dcerku nebiji, ani na ni nekricim (i kdyz by si to opravdu zaslouzila), nemam u ni zadnou autoritu.
Po poslednim konfliktu asi pul hodiny telefonovala s tchyni (matce se nemohla dovolat) a po tomto telefonate mne zacala uplne ignorovat a zacala neustale opakovat - ''How'',''How''....,pri pokusech s ni o cele situaci komunikovat.
Po dvou tydnech jsem za ni znova prijel a chtel jsem si s ni opet o cele situaci promluvit, aby jsem vedel, proc se ke mne tak chova a proc mi nadava. Opet odmitala jakoukoliv komunikaci na toto tema a
pokracovala v naucenem ''How'',''How''.... Nakonec to vyustilo do situace, kdy jsem ji rekl, ze pokud se ke mne chce i nadale chovat timto zpusobem,bude lepsi, aby mi tyden dopredu zavolala, ze se mnou nechce byt a ja za ni radeji na Slovensko nepricestuji.
Jeji reakce byla - ''Huraaa,konecne...!'' Z cele situace mam dojem, ze dcerka je absolutne citove chladna a imunni vuci mne i mojim rodicum, kteri ji taktez vicekrat bezvysledne domlouvali a pri jakemkoliv domlouvani se nam smeje do oci.
Chtel by jsem podotknout, ze tyto dlouhodobe problemy mne psychicky deptaji a hluboce mne poznacily, jelikoz jsem na dcerku velmi navazan, coz jeji matka dobre vi a coz zneuziva proti mne. Nevim, jak se mam ke dcerce chovat, jestli mam celou situaci take ignorovat a tvarit se, pri pripadnem dalsim setkani, ze se nic nestalo. Obavam se vsak, ze toto by nic neresilo a jeji chovani by se znova a znova opakovalo.
Podobne zvazuji, ze se s ni na nejakou dobu prestanu stykat a pockam, az si ke mne najde cestu sama. To vsak muze trvat velmi dlouho, jelikoz by se tim splnil cil jeji matky, ktera by nemela zajem dcerku ke setkani se mnou nijak motivovat.
Jaky mate na tuto situaci nazor Vy ?
Dekuji Vam za pomoc,
R.M.
Dobrý den - nesmírně si vážím Vaší důvěry, navíc Vaší schopnosti citlivě vnímat situa...
