Pocení - přehnané je slabé slovo
Dobrý den. Už čtyři roky, od 17 do mých aktuálních 21 se cítím jak v přechodu. Určitě ale ani ten nejhorší přechod není tak šílený jako to, co se děje mi. Začalo to z ničeho nic na podzim, v létě toho roku jsem ještě šla po Španělsku (120km) a běhala v Černé Hoře bez toho, abych si musela snažit schovávat zpocené tričko, neměla jsem, ani v těch 30ti stupňových vedrech. Poté jsem se ale začala potit a potím se pořád 24 hodin denně. Začíná to ráno hroznou zimnicí (léčím se s Hashimotovou strumou, takže předpokládám, že to je deficit euthyroxu, ale neměl by), a pak po půl hodině už se dostaví návaly horka, které cítím celý den. Potím se i v klidu, např. při sezení u počítače. Pokud někam jdu pěšky, tak po pár minutách už jsem slitá od zvrchu dolů, cítím to navíc jako fyzickou slabost. Samozřejmě v létě i v zimě. Když to bylo ten první rok v zimě, nebyla jsem na to ještě zvyklá... takže když jsem šla půl hodiny do školy, první jsem si sundala bundu, pak nejhornější vrstvu a pak třeba ještě další... a opravdu ten první rok jsem chodila v zimě po venku jen v mikině. Prostě cokoliv začnu dělat, tělo se začne zahřívat přehnaným způsobem. Hraju závodně fotbal, a jelikož jsem 10x červenější jak ostatní holky, měla jsem, než jsem se to naučila zvládat, problémy se sebejistotou. Horší je to ještě v tělocvičně v uzavřeném prostoru. Už na střední při tělocviku jsem bývala takto červená a pak mi trvalo ještě půl hodiny další vyučovací hodiny, než se mi vrátila normální barva. Nejvíce se potím na zádech, v obličeji, na břichu a na hrudi. Když se potím vklidu, tak samozřejmě v podpaží prvně. Nikdy se mi nepotily ruce nebo nohy (chodidla). Zpotím se ale při sportu na celém těle, mám mokré celé nohy, kape mi z rukou, mám mokré vlasy u čela. Pokud třeba musím stát v autobuse nebo někde delší dobu a jsem ještě k tomu třeba nevyspaná, tak to opět cítím jako námahu (mám tak potom nízký tlak) a vlastně každý den se něco takového najde, takže neustále cítím, jak mi stékají kapky po zádech, pak na hrudníku. Samozřejmě mám všechny trička na jedno použití, pak je musím dát vyprat. Ve škole jsem nevěděla, jak to pocení zakrýt, k tomu jsem mívala i zimnice, takže jsem třeba seděla v mikině i když ostatním stačilo tričko, ale i tu jsem propotila, a dokonce jsem si jednou půjčila další mikinu, ptž mi byla zima, a i tu jsem zpotila. Potím se v noci, vím, že to je jenom v jedné fázi spánku, nevím, jak dlouho, ale každopádně pokud spím dostatečně dlouho, tak se probudím už suchá, ale pokud se vzbudím v noci, tak mám mokré všechno oblečení a i povlečení. Potím se hodně na krku v noci. Je to čtyři a půl roku a žádný náznak, že by to mohlo vymizet. Dlouhou dobu jsem to zvládala jen proto, že jsem se těšila, že se vzbudím další den a budu moct fungovat normálně. Za ty roky jsem byla za různými doktory a snažila se přijít na to, z čeho to může být, už odpadlo asi 20 možností.:) Nejvíce se obávám toho, že to je způsobeno neurovegetativní labilitou, kterou jsem zdědila po mamce, má ji i mladší brácha, a taky, když hraje fotbal, tak jako jediný ze všech kluků na hřišti je červený, mokré vlasy, a tričko bez jediné suché nitky, ostatní jsou v pohodě. Mamce taky stačí jít do města a zpotí se a musí se převléct. Ona to ale neřeší, i když je zdravotnice, má jaksi jiné hodnoty. Labilita je vlastně přehnaná reakce na podněty, a na internetu jsem nenašla o tom moc zpráv, určitě se to zatím nedá léčit. Měla jsem taktéž druhý stejně závažný problém a to se spaním, abych byla vyspaná, musela jsem spát 12 hodin. Často jsem spala i 14, ale to až když jsem mohla, po dokončení střední. Na gymplu jsem se mohla vyspat jen v sobotu, takže jsem ve škole celou dobu spala na lavici, ale opravdu takovým způsobem, že jsem se třeba 45 minut musela držet každou minutu a každou sekundu, a nešla ta spavost vůbec překonat vůlí. Někdy to bylo tak hrozné, že i v tělocviku jsem si musela sednout, ptž jsem neměla sílu se hýbat, to nutkání ke spaní bylo tak silné. Spaní jsem ale "vyřešila" kávou, je to 14 dní co ji piji a se spaním nemám nejmenší problém, mám dokonalý režim, spím 7-9 hodin denně - sama se vzbudím - a nikdy přes den se mi nechce spát. Nevím ale, jak dlouho to bude trvat, než ten účinek kávy opadne. Piji ji jenom ráno dvě větší lžičky. Jak už jsem tedy říkala, byla jsem u různých doktorů. Ačkoliv jsem za ty roky mohla dokonale poznat, že se nepotím ze stresu - myslím to tak, že pokud jsem aktuálně v nějakém napětí, tak ta intenzita pocení ještě naroste, to ale beru jako důsledek toho, že mám takovou indizpozici. Většinou to ale jsou kladné emoce - často jsem nadšená něčím pozitivním, co se mi přihodilo, a to se opravdu zpotím v té chvilce ještě více. Potím se ale, jak už jsem říkala, 24 hodin denně. Jediné chvíle, kdy se nepotím, jsou ty po tréninku, nebo po běhání - pokud aspoň půl hodiny opravdu makám a zpotím se abnormálním způsobem, tak buď ze mě odejdou všechny škodliviny, nebo se mi naopak vytvoří nějaké látky, co mi chybí, co já vím, ale potom, minimálně dvě tři hodiny, se cítím jako člověk, a konečně můžu jíti volně a vím, že se nezpotím, ani kdybych chtěla. Minulý rok jsem byla poprvé na soustředění a jelikož jsme tam běhali víckrát denně, tak mi to vydrželo na celý pobyt a celé čtyři dni jsem neměla nejmenší problém s pocením. No a naposledy jsem si nechala od obvodní napsat doporučení na psychiatrii, ptž už jsem prostě nevěděla, co s tím dělat. A pak po dvou měsících braní Arketisu, kterým paní psychiatrička chtěla vyloučit, že to nemám z psychiky, ptž ten lék je na panický strach nebo deprese - depresi jsem neměla v životě a strach z veřejných míst či prezentování se jsem neměla nikdy, jsem pravý opak těch stydlínů, nikdy jsem se ničeho společenského nebála. Doktorka to věděla a ptala se mě na to několikrát, přesto mi ten lék dala. Po dvou měsících jsem ho tedy vysadila, chtěla mi tím vylepšit i to spaní. Nebo hlavně to. Výsledky nebyly žádné, můj stav byl pořád úplně stejný, i psychický - to jsem akorát měla poslední dny braní těch léků a jejich navýšení pocit, že nemám do ničeho chuť, i když jsem si mohla ty dny vybrat mezi 20ti pozitivními věcmi, co bych mohla dělat, a nechtělo se mi do ničeho, a tohle se mi nikdy předtím nestalo. Nebyl to můj pocit, jsem si jistá, že to bylo z velké dávky těch léků. Paní psychiatrička říkala, že pokud tedy vyloučíme ty psychické příčiny, mohla bych něco zjistit na imunologii. Tam jsem byla objednaná, je tam opravdu schopný doktor, ale bylo to ještě v době, kdy jsem spala, takže jsem nebyla schopná na devět tam vstanout. Takže další objednání už bude problém. Celým tímto dlouhým článkem se vás chci zeptat, za jakým doktorem bych ještě mohla s tímto zajít. Chystám se ještě na gynekologii, nevím, jestli by mi třeba nepomohly estrogeny, které můžou brát ženy při přechodu. Ale menstruaci mám pravidelnou a estregenů asi nemám úplně nejvíc, ale minulý rok mi dělali testy a vyšlo to tak nějak v normě, neviděla jsem ty výsledky, ale prý dobré. Děkuji, pokud tohle přetete.
Dobrý den,
rozhodně bych doporučoval znovu kontrolu na endokrinologii. Vaše obtíže s největ...
