Vzteklé dítě i rodič,
Dobrý den, co mám děti, neustále se trápím tím samým. Dceři je 4,5 let a synovi 1 rok a 3/4. Dceru jsem od mala vychovávala docela přísně (ačkoli jsem měla velmi vstřícné a chápavé rodiče, nevím, kde byl u mě ten vzor...). Ale nakonec jsme i to nejhorší období vzdoru přešli a já a dcera jsme celkem "parťáci". Kámen úrazu ale bývá manžel. Není tak důsledný, dává spíš povely a dost dceru peskuje, mám pocit, že lásku jí moc dát neumí (neměl moc ten vzor - doma lásku neprojevovali). Ale snaží se. Jen ho dcera moc nevnímá, podle mě, jako autoritu, moc ho neposlouchá. Mně větš. dcera poslechne, počítám do tří a ví, že to je už "zle". Myslíte, že poslechne ze strachu?
Má výchova byla od počátku afektivní. Neumím ovládat moc emoce a v tomto směru jsem špatný vzor. Křičím, i občas sprostě nadávám, vyhrožuji, třísknu dveřmi apod. Strašně s tím bojuji. Myslím, že to je i vyčerpáním. Co jsem doma, nikam jsem nešla, nemám nikoho, s kým bych pořádně pokecala nebo občas někam zašla apod. Sice jsem začla 1x týdně chodit na jógu, což je fajn, ale neumím ji ještě využívat při těch svých emocích. Nevím, jak to řešit. U psycholožky jsem byla, pomohla, poradila, ale asi bych ji potřebovala doma stále...
S tím pak souvisí i "vzteklý" syn. Začíná asi jeho vzdor, ale oproti dceřinnému stojí za to... Mlácení hlavou, celým tělem, o zem brzy ustalo, když pochopil, že ho to pak bolí. Nyní hodí čímkoli o zem, tříská dvířky linky, bouchá dceru rukou nebo hračkou apod. A po očku sleduje nás, co na to. Vysvětlení, křik, zlobení se na něj, plácnutí na zadek, přes ruku, to vše situaci horší. Stejně tak ignorování jeho chování. Ignorování ale vždy nejde. Nejde nereagovat na to, když ublíží dceři... Chci, aby pochopil, že to dělat nemá apod. Ale nevím, jak reagovat. Nepomáhá, naopak horší jeho reakci, i zabavení ho, navnadění na něco jiného... Takto vztekle reaguje, když mu něco zakážeme, je unavený apod.
Méně se také synovi věnuji, než dříve dceři. Nedávám mu to, co by asi i potřeboval. U ničeho nevydrží déle, než 2 min a neumím ho hrou nebo hračkou zaujmout... Samozřejmě, že u nás i běží TV častěji, než když byla jen dcera. To on hned letí na gauč a tam by vydržel déle. Snažím se TV přes den nepouštět, ale večer mi pak TV pomáhá po koupání dětí, abych v klidu mohla připravit večeři... Může to jeho chování souviset s tím? Jak ho mám zaujmout ke hře?
Děkuji
MUDr. Hana Černá
Specializace: Pediatrie / Praktické lékařství pro děti a dorost, Dětská kardiologie Pracoviště: Dětské oddělení Pardubické krajské nemocnice, a.s.Dobrý den, Pavlo. Napsala jste 2 dotazy a oba přišly mně, proto odpovím souhrnně. Z Vašich po...
